Tak dlouho se naříkalo, že žádná ze stran v předvolební kampani nepřišla s návrhem na řešení nedostupnosti bydlení, až se stalo něco horšího: svůj plán oznámila koalice SPOLU. Lidem, kteří si kupují svůj první byt, chce nabídnout desetiprocentní bezúročnou půjčku. A co více, ta by se měla snižovat v závislosti na počtu dětí.

Částečná bezúročná hypotéka je sice pěkná věc, mladé lidi, kteří nedosáhnou na vlastní byt, ovšem spíš než úroky trápí jiná věc — obnos, který musí mít našetřený, aby na hypotéku vůbec dosáhli. Doposud se taková situace zpravidla řešila s bankou jménem rodiče.

Petr Hladík (KDU-ČSL) sice tvrdí, že koalice chce s Českou národní bankou vyjednat, aby jako vklad stačilo oněch deset procent od státu, stěží lze ale předpokládat, že se jí to povede. Česká národní banka dlouhodobě tlačí na to, aby si lidé nebrali úvěry na celé částky, protože se obává vzniku hypoteční bubliny. Zbrklá poptávka po hypotékách zkrátka není v zájmu nikoho. Zvlášť v době, kdy hrozí ekonomická recese.

Můžeme tak očekávat, že požadavek mít našetřeno z vlastních jen tak nezmizí. Co z toho plyne? Plán koalice SPOLU ve skutečnosti pomůže k bytu jen těm, kteří by na něj měli i bez pomoci státu.

V konzervativním Maďarsku, odkud koalice zřejmě čerpala inspiraci, problém řeší poskytnutím jednorázového příspěvku. Máte-li nebo slíbíte-li mít tři děti, dosáhnete na přídavek ve výši deset milionů forintů (tedy zhruba sedmi set tisíc korun). Až poté následuje — opět podle počtu slíbených potomků — zvýhodněná, tedy státem dotovaná, půjčka.

Takové schéma už by zřejmě na koalici SPOLU bylo příliš levicové, a proto si z něj jako inspiraci vypůjčila pouze konzervativní složku — čím více dětí budete rodit, tím méně budete splácet.

Bydlet? Investovat!

S podporou hypoték přišli už před osmi lety Toryové v Británii. Politika s názvem „Help-to-buy“, která měla slovy Theresy Mayové „vrátit nové generaci sen o vlastním bydlení“ se zakládala na představě, že nedostupnost bydlení vyřeší snazší přístup k hypotékám. Británie tak do programu během pěti let jeho trvání nalila miliardy liber z veřejných prostředků. Vláda Borise Johnsona se — navzdory nebývalé kritice — k projektu letos vrátila, byť v omezenější míře.

Bezpočet studií, a hlavně prostých dat přitom ukázal, jaké mělo toto opatření následky: ceny bytů a nájmů stoupaly a spolu s nimi i zisky investorů, developerů a stavebních firem. Programu využily zejména děti z majetných rodin s vlastním bydlením — a to Britové musí mít našetřeno na vklad pouze ve výši pěti procent, u nás je to nyní dvacet (v případě realizace návrhu SPOLU deset procent).

Ceny bytů stouply o zhruba čtyřicet procent. Ve snaze posílit výstavbu bytů nabídla Británie zvýhodněnou hypotéku i na koupi nových bytů, na což investoři zareagovali zkrátka tím, že ceny bytů ještě více vyšponovali. Zatímco nájemní bydlení se stávalo čím dál nedostupnějším, stavební firmy vykazovaly rekordní zisky.

Hodnota nemovitostí stoupla, a tím se jen posílilo postavení a bohatství těch, kteří mají to štěstí nějakou vlastnit. Podpora hypoték totiž nečiní bydlení dostupnějším, nýbrž jen redistribuuje zdroje v prospěch těch bohatších.

K podobným závěrům dochází i studie nevládní organizace Habitat for Humanity Hungary: ceny bytů v Maďarsku stoupají, trh s bydlením se polarizuje a v bytové nouzi se ocitá čím dál více lidí. Maďarská vláda podle svých dat vynaložila na dávkách v rámci programu Podpory v bydlení pro rodiny (CSOK) jedenáctkrát víc prostředků než na dávky adresované lidem v nouzi. V obou případech tak prostředky jdou lidem, kteří pomoc státu potřebují méně než jiní, zatímco trh s hypotékami rozdíly mezi oběma skupinami dále prohlubuje.

Krize bydlení nespočívá pouze v tom, že čím dál více lidí nedosáhne na vlastní bydlení. Jde v ní o mnohem více. Rozevírá totiž nůžky mezi třídou těch, co vlastní, a těch, co žijí v nájmu — ty první posouvá nahoru, zatímco ty druhé sráží čím dál více dolů. A návrh SPOLU toto nové třídní dělení, které se bude s každou další generací prohlubovat, jen posiluje.

Rozdmýchává totiž touhu po vlastnickém bydlení, z níž profitují zejména banky a investoři. Poptávka po vlastním bydlení drží ceny nemovitostí nahoře, a s tím stoupá i výše nájmů. Biti jsou všichni, kteří se nedokázali vyšplhat do skupiny vlastníků — nejvíce pak nízkopříjmové skupiny, které ohrožuje bytová nouze.

Krize bydlení

O krizi bydlení se začalo hovořit, neboť do třídy, pro niž je nájem vzhledem k příjmům příliš velkou položkou, začalo po celé Evropě padat čím dál více lidí. Jak moc je bydlení pro velkou část společnosti nejisté, se ukázalo obzvlášť nyní, v době covidové krize.

Použijeme-li jazyk koalice SPOLU, jejich návrh vložit státní prostředky do podpory hypoték si co do populismu nezadá ani s Babišovými jednorázovými příspěvky pro seniory. Jde o způsob, jak cílit na své potenciální voliče, a současně chudé bezpečně nechat chudými.

Nalít veřejné prostředky do opatření, které prokazatelně zhoršuje dostupnost nájemního bydlení, a současně osekávat dávky těm nejslabším, je tím nejlepším způsobem, jak krizi bydlení ještě prohloubit. Ostatní politické strany by se proto měly znovu zamyslet nad tím, zda je moudré nechávat téma bydlení volně k dispozici právě koalici SPOLU.