Evropská novinářská cena pro Deník Referendum je především oceněním způsobu práce naší redakce: věříme, že novinářská práce, když se dělá správně, může měnit svět k lepšímu. Nepracujeme pro „lajky“, ale z touhy pronikat k podstatě věci, snažíme se sledovat trendy ve světě a spolupracovat se zahraničními redakcemi, které k novinářství přistupují obdobně. Dávno také víme, že nejlepší novinářská práce je tržně nefinancovatelná: spoléháme tedy na podporu našich čtenářů a granty, které právě nejčastěji přicházejí z mezinárodních projektů.

Jsme malá redakce a nemůžeme se zabývat vším: vybíráme si tudíž témata, která jsou opomíjena, ale jejichž vliv na tvář společnosti je přitom zásadní. Proto jsme do českého slovníku zavedli pojem „obchod s chudobou“, proto jsme jako první u nás měli klimatického redaktora, proto popisujeme současnou kulturně-politickou situaci jako konflikt oligarchie s demokracií. A také proto jsme se jako první v České republice systematicky začali zabývat krizí bydlení.

Gaby Khazalová tedy nedostala cenu za účast v jednom projektu. Dostala ji proto, že se tématem zabývá způsobem, který odpovídá špičkovým evropským trendům dlouhodobě — a proto, že pracuje v redakci, která ji nenutí produkovat za každou cenu velký objem textů, ale naopak ji povzbuzuje k tomu, aby se soustředila na kvalitu.

Jak to, že právě Deník Referendum — jedny z nejchudších českých novin — dostal jako první v České republice ocenění, po němž touží každá evropská redakce? Dobře to ilustruje právě pohled na dlouhodobě odváděnou práci Gaby Khazalové. Projděme si šest jejích nejdůležitějších textů, které v DR k tématu bydlení publikovala.

1. Skryté impérium manželů Tykačových

Úplně poslední publikovaný text Gaby Khazalové v DR poodhaluje, co máme v rukou: data o vlastnické struktuře bytů v Praze. Je to výsledek naší investigace, ale přitom se jedná o poznatky, které má veřejnost právo znát: je to základní informace pro jakoukoli smysluplnou veřejnou politiku bydlení.

Analýza našich dat o vlastnících pražských bytů poukázala na to, že struktura hned několika společností vlastnících velké bytové fondy končí v daňových rájích. A tudíž je takřka nemožné dohledat, kdo za nimi stojí.

Jedním z takových případů byla síť firem, jejichž konečným vlastníkem je podle evidence skutečných majitelů spolupracovník Pavla Tykače — Petr Nešetřil. Sám Pavel Tykač napojení na firmy popírá.

Analýzou zahraničních rejstříků se nám podařilo dohledat stopy vedoucí až na Bahamy a ukazující, že Pavel Tykač má ke zmíněným firmám blíže, než tvrdí. Z našich zjištění vyplývá, že spolu se svou manželkou Ivanou Tykač mohou být třetími největšími pronajímateli v hlavním městě.