Evropská novinářská cena pro Deník Referendum je především oceněním způsobu práce naší redakce: věříme, že novinářská práce, když se dělá správně, může měnit svět k lepšímu. Nepracujeme pro „lajky“, ale z touhy pronikat k podstatě věci, snažíme se sledovat trendy ve světě a spolupracovat se zahraničními redakcemi, které k novinářství přistupují obdobně. Dávno také víme, že nejlepší novinářská práce je tržně nefinancovatelná: spoléháme tedy na podporu našich čtenářů a granty, které právě nejčastěji přicházejí z mezinárodních projektů.

Jsme malá redakce a nemůžeme se zabývat vším: vybíráme si tudíž témata, která jsou opomíjena, ale jejichž vliv na tvář společnosti je přitom zásadní. Proto jsme do českého slovníku zavedli pojem „obchod s chudobou“, proto jsme jako první u nás měli klimatického redaktora, proto popisujeme současnou kulturně-politickou situaci jako konflikt oligarchie s demokracií. A také proto jsme se jako první v České republice systematicky začali zabývat krizí bydlení.

Gaby Khazalová tedy nedostala cenu za účast v jednom projektu. Dostala ji proto, že se tématem zabývá způsobem, který odpovídá špičkovým evropským trendům dlouhodobě — a proto, že pracuje v redakci, která ji nenutí produkovat za každou cenu velký objem textů, ale naopak ji povzbuzuje k tomu, aby se soustředila na kvalitu.

Jak to, že právě Deník Referendum — jedny z nejchudších českých novin — dostal jako první v České republice ocenění, po němž touží každá evropská redakce? Dobře to ilustruje právě pohled na dlouhodobě odváděnou práci Gaby Khazalové. Projděme si šest jejích nejdůležitějších textů, které v DR k tématu bydlení publikovala.

1. Skryté impérium manželů Tykačových

Úplně poslední publikovaný text Gaby Khazalové v DR poodhaluje, co máme v rukou: data o vlastnické struktuře bytů v Praze. Je to výsledek naší investigace, ale přitom se jedná o poznatky, které má veřejnost právo znát: je to základní informace pro jakoukoli smysluplnou veřejnou politiku bydlení.

Analýza našich dat o vlastnících pražských bytů poukázala na to, že struktura hned několika společností vlastnících velké bytové fondy končí v daňových rájích. A tudíž je takřka nemožné dohledat, kdo za nimi stojí.

Jedním z takových případů byla síť firem, jejichž konečným vlastníkem je podle evidence skutečných majitelů spolupracovník Pavla Tykače — Petr Nešetřil. Sám Pavel Tykač napojení na firmy popírá.

Analýzou zahraničních rejstříků se nám podařilo dohledat stopy vedoucí až na Bahamy a ukazující, že Pavel Tykač má ke zmíněným firmám blíže, než tvrdí. Z našich zjištění vyplývá, že spolu se svou manželkou Ivanou Tykač mohou být třetími největšími pronajímateli v hlavním městě.

Text také nasvěcuje, jakým způsobem Ivana Tykač, podnikatelka známá svým byznysem v Airbnb, přišla díky vztahům s bývalým vedením Prahy 1 ke svému bytovému portfoliu.

Kdo vlastní velké bytové fondy — a jak k nim přišel — k by mělo být tématem veřejné politiky. Bez znalosti základních informací by to ale nebylo možné.

2. Hrozba gentrifikace brněnského Cejlu a Bratislavské. Trumfy ještě drží město

Reportáž, která původně vyšla v angličtině na webu Balkan Insight, popisuje vůbec první případ počínající gentrifikace v Brně. O lokalitě Cejl a Bratislavská se dosud psalo zejména s ohledem na kulturní a kreativní projekty, které v místě probíhají již delší dobu.

Mnohem zásadnější je ovšem bezprecedentní nárůst nových rozvojových projektů, který dost možná nesmazatelně poznamená tvář čtvrtě, obývané zejména romskou komunitou. Reportáž zachycuje proměnu místa a načrtává její možný vývoj do budoucna.

3. Ostravský byznys se sociálním bydlením: Romové smí jen do vyloučených lokalit

V ostravském regionu šlo o známý fakt, nikdo se jej ovšem dosud nepokusil dokázat. Řeč je o segregaci romské komunity v přístupu k nájemnímu bydlení.

Díky výpovědím několika sociálních pracovníků se nám podařilo prokázat, že největší ostravský pronajímatel řízeně třídí zájemce o byt na základě jejich etnicity. Řadu let už tak ve městě de facto vytváří vyloučené lokality. Segregační mechanismus navíc zřejmě pokračuje i za stávajícího majitele největšího bytového fondu v České republice, švédské korporace Heimstaden.

Právě jejímu počínání ve vztahu k nájemníkům se v rámci projektu Města v pronájmu věnovali i kolegové z německého Tagesspiegelu. Heimstaden totiž vlastní byty hned v několika evropských městech. Jeho vlastnická struktura navíc sahá až do norského investičního fondu Fredensborg — vlastněného tamějším miliardářem Ivarem Tollefsenem.

Zjištění kolegů z norského E24, že investor odvádí v Norsku ročně jako daně pouhých 25 tisíc norských korun (zhruba 65 tisíc českých korun), přestože vlastní v Oslu 3800 bytů, vzbudilo v zemi celospolečenskou debatu. Ostravská segregace přitom zůstává v českém prostředí tolerovanou realitou.

4. Nouzový stav usvědčuje v otázce bydlení z alibismu skoro všechny