↗

Ve veřejné debatě v těchto dnech zaznívá mnoho příspěvků na téma, zda je vůbec nějakým právem bydlet ve městě jako Praha či Brno, natožpak v jejich centru. Odpovězme si ale nejdříve na jinou otázku: jak se promění kvalita života nás všech, zmizí-li z čím dál méně dostupných měst lidé v nízkopříjmových profesích, bez nichž se náš každodenní život neobejde? Foto PxHere

Zatímco českými sociálními sítěmi hýbe rozhovor DVTV s realitním investorem Davidem Hauerlandem, který udílí hraběcí rady mladým, jak přijít k investičním bytům, v New Yorku ve volbách zvítězil Zohran Mamdani s kampaní postavenou na dostupném bydlení pro všechny. Dvě souběžné události nasvěcují dva přístupy k tématu, které se stává čím dál palčivější existenční otázkou života ve městech: má se bydlení pojímat jako veřejná služba plynoucí z nezadatelného lidského práva, nebo jako soukromá služba, na niž dosáhnou jen někteří?

David Hauerland ztělesňuje druhý trend, který v posledních letech ovládl realitní trh. „Cítíme velký trend u generace Z, která žije službou. Dneska se mladí lidé nechtějí vázat k bytu či k lokalitě, ale mají tendenci cestovat a žít každou chvíli na jiném místě, ať už globálně, či v rámci jedné metropole,“ říkal už vloni v rozhovoru pro Forbes. Hloupé to rozhodně není, neboť z tržního hlediska se takový přístup k realitnímu investování vyplácí.

Již před třemi lety jsme se zabývali novým trendem na realitním trhu: nástupem takzvaných „micro-living“ bytů, mnohdy inzerovaných jako studentské bydlení. Jde o plně zařízené menší byty, které si lze snadno pronajmout online včetně dalších služeb.