Nové ulice a veřejná prostranství ve vznikající čtvrti na Rohanském ostrově v Praze-Karlíně se budou jmenovat po slavných českých i světových filozofech. Investor Luděk Sekyra jejich jména i podobu dalších bloků v projektu Rohan City oficiálně představil minulý čtvrtek. Jména filozofů vybral podle všeho sám developer Sekyra. Filozofie je totiž prý jeho celoživotní vášní.

Když se loni poprvé objevily návrhy pojmenování ulic na Rohanském ostrově, kritici upozorňovali, že mezi vybranými filozofy není ani jedna žena. Tato námitka byla jistě, vzhledem k tomu, že máme v Praze zhruba jen necelou desetinu ulic pojmenovaných po ženách, na místě.

Developer tehdy argumentoval příznačně tím, že významným ženským postavám je věnována už jiná lokalita u Smíchovského nádraží. Což nezní příliš přesvědčivě jednak proto, že způsoby socializace založené na segregaci pohlaví jsou již dlouho překonané, jednak proto, že i „ženská“ čtvrť u Smíchovského nádraží je stále z pera developera.

Nakonec ale Sekyra ustoupil a ve vznikající „filozofické“ čtvrti přibylo jedno ženské jméno, jméno francouzské filozofky, sociální aktivistky a mystičky Simone Weilové. Koncepci pojmenování ulic a parků již schválila místopisná komise i rada hlavního města Prahy.

Kromě již zmíněné Sekyrovy vášně pro filozofii zástupci developera deklarují, že pojmenování ulic podle filozofů symbolicky přispěje k obecnému prosazování hodnot, jako je svoboda, spravedlnost a morálka, a že do zastavených míst „vnese ducha“. Sekyra dále uvedl, že v nové čtvrti se bude každý rok konat filozofický festival, první hned letos v září. Cílem akce je podle filozofa Adama Laláka představit filozofii nikoliv jako odosobněnou akademickou disciplínu, ale jako činnost, kterou může vykonávat každý.

Morálka superbohatých

Když tak čteme na cedulích jména filozofů a slyšíme o spravedlnosti a morálce, je možná na místě položit si otázku, jak se tyto hodnoty vpisují do samotné materiální reality nové filozofické čtvrti. A rovnou v kontextu jedné z největších nespravedlností v našem polistopadovém ekonomickém životě — nedostupnosti bydlení.

Začněme daty. Náměstek pražského primátora Petr Hlaváček (za STAN) v souvislosti s výstavbou filozofické čtvrti vyzdvihl, že developer přispěl městu na takzvaných kontribucích celkem osmi sty miliony na výstavbu základní školy a Rohanského parku. Tyto kontribuce jsou však počítány podle Metodiky schválené Radou hl. m. Prahy, a nepředstavují tedy žádný významný „příspěvek“ k veřejnému dobru, ale jen nevyhnutelné minimum.

A v uvedené metodice je navíc možnost plnění formou tzv. podporovaného bydlení: „Možnou formou plnění je snížení nájmu o 25 procent tržního nájemného, přičemž takovou slevu na nájmu musí poskytnout na předem určený soubor bytů, nebo na výměru takového souboru bytů“. Podle mluvčího IPR Praha Marka Váchy ovšem v případě právě tohoto developmentu dostupné byty v kontribucích zahrnuty nejsou.

Nikoli zanedbatelná část bytů bude naopak takzvaně off market přednostně nabídnuta bez nadsázky superbohatým blízkým z okolí Sekyra Group. Vzhledem k akceleraci nedostupnosti bydlení v posledních letech je namístě se ptát, proč v podmínkách plnění schválených Radou hl. m. Prahy je podporované bydlení jednou z možných kontribucí, a nikoli nutnou podmínkou každého takto rozsáhlého developmentu.

Duch místa

Materiální realita je tedy k deklarované morálce v přímém protikladu. Je libo luxusní penthouse pro miliardářovy superbohaté známé v ulici pojmenované po mysliteli pohostinnosti Emmanuelu Levinasovi, nebo na náměstí nesoucím jméno Simone Weilové, která se hlásila k socialismu a posléze k anarchismu a celý svůj život spojila s osudem těžce pracujících chudých?

Tento čistě komerční projekt nemá s pohostinností pranic společného. Naopak. Povede jen k dalšímu zhoršování nedostupnosti bydlení a ke stupňování gentrifikace.

A vrátíme-li se k motivu filozofie coby každodenní činnosti, pojďme si připomenout, že morálka podle Levinase, jednoho z filozofů na Sekyrově ceduli, nespočívá ve vzletných řečech a jménech myslitelů, ale uskutečňuje se právě v materiální, tj. ekonomické sféře.

„V mém pojetí je místo pro materialismus: materiální potřeby druhých jsou posvátné — dokonce tvoří celou mou spiritualitu“, píše Levinas ve svých filozofických poznámkách z 50. let. Morální apel druhé/ho je třeba vtělit do konkrétních ekonomických struktur. Jak? Třeba tak, že při budování bydlení v době jeho rekordní a nespravedlivé nedostupnosti vyhradíme podstatné procento bytů na sociální, respektive dostupné bydlení.

Chceme-li už tedy vzývat ducha zastavěného místa, vězme, že tento duch nevzniká pojmenováním ulic plných nedostupných bytů po morálních filozofech, ale sociálně a ekologicky spravedlivou výstavbou.

Poznámka o filozofii coby činnosti, již může vykonávat každý, je ve světle činnosti Luďka Sekyry a jeho group buď špatný vtip, nebo naopak zřetelný projev další fáze komodifikace morálky a kultury, v níž se ocitáme. Vedle korporátního umění máme teď taky korporátní filozofii.