„Tu budovu může vlastnit německý nebo katarský investiční fond, ale navždy platí, že ji postavila Penta Real Estate…“ Tato věta z nedávného rozhovoru manažera Penty o tzv. Masaryčce by zasloužila vytesat do mramoru jako epitaf veřejné správy hlavního města. Jako memento pro všechny, kdo si myslí, že město je spravováno ve veřejném zájmu.

Zatímco Penta Real Estate má aktiva v hodnotě 43 miliard a loni dokončila 682 bytů, město si při vyjednávání podmínek pro zástavbu okolí Florence dokázalo říct jen o deset. Developeři k tomu přidali čtyřtřídní školku, ovšem v jiné lokalitě, a pár veřejných prostranství. Vážně má být tohle výsledek dlouhých jednání samosprávy o nejlukrativnějších parcelách metropole? Kdo tu s kým vlastně jedná — a kdo si s kým hraje?

Problematický přesun autobusového nádraží

Díky změně územního plánu, kterou nedávno doporučil magistrátní výbor pro územní rozvoj, se má přesunout autobusové nádraží dál od metra — na místo mezi železničními viadukty, kam má navíc vést i nová železniční trať. Město přitom ještě ani nemělo hotové smlouvy s investorem. Členové výboru se o jejich obsahu dozvídali z ústního podání — prý se na nich „usilovně pracuje“.

To je na rozhodnutí o strategických pozemcích v centru Prahy, ze kterých budou miliardové zisky, poněkud málo. Zvlášť u rozhodnutí, kvůli kterému přijdou cestující o přímý a srozumitelný přestup mezi metrem a autobusy, dnes fungujícímu v jedné výškové úrovni. Nově se budou muset proplétat komplikovaným, stísněným prostorem mezi kolejemi — a hlavně skrz novou zástavbu Penty.

Ředitel developmentu Penta Real Estate Rudolf Vacek tvrdí, že tento krok je vhodnější z hlediska dopravy právě kvůli plánované vlakové zastávce. Navíc prý autobusové nádraží „vrací“ na místo, kde historicky bývalo, tedy do prostoru mezi viadukty.

Ve skutečnosti to bylo jinak. Od počátku 70. let, kdy byly při přestavbě a zvyšování kapacity nádraží vybudovány mimoúrovňové lávky na nástupiště, se většina nástupišť nacházela ve stávajícím prostoru nádraží a pouze několik nástupišť v prostoru mezi viadukty. Tento režim přetrval až do roku 2009, kdy se provoz znovu optimalizoval — lávky se zbouraly, nástupiště v prostoru mezi viadukty byla zrušena a zůstala tu pouze odstavná stání. Každopádně od roku 1948, kdy autobusové nádraží na Florenci vzniklo, nikdy nebylo umístěno výhradně mezi viadukty.

Hlavním důvodem přesunu nádraží zjevně není zlepšení mobility ani „návrat do původního stavu“. Je jím uvolnění pozemků přímo u metra pro další development. Jak jinak si vysvětlit, že město rozhoduje bez hotových smluv s investorem, bez jasného stanoviska k dopravním dopadům a bez jakéhokoli tlaku na vyšší podíl dostupného bydlení?

Jak probíhá projednávání a schvalování?

Argumenty, které na jednání magistrátního výboru zaznívaly, byly často až absurdní — třeba obava, že bez změny územního plánu by se prodražil železniční viadukt Nového spojení II. Jenže pro ten už jsou pozemky v územním plánu dávno vymezené. Jako špatný vtip zní i tvrzení, že luxusní byty od Penty pomohou řešit krizi bydlení. Proč si město neřeklo o větší počet bytů? Protože jsou prý v centru Prahy moc drahé. Jaký rozdíl oproti Vídni, kde město samo staví kvalitní nájemní bydlení a umožňuje vznik družstevnímu bydlení i na těch nejžádanějších adresách!

Praha přitom má nástroje, jak jednat aktivněji: může požadovat podíl veřejně prospěšných funkcí výměnou za změny plánu. Může čerpat výhodné státní úvěry. Může mít ambici. Ale zatím jen dál přihlíží, jak se hodnoty města přesouvají do soukromých rukou. Pamatujme na Florentinum, které Penta prodala čínské CEFC — té samé, jejíž vlastník byl Zemanovým poradcem, než ho zatkli, a majetek převzal čínský stát.

Finální rozhodnutí o změnách územního plánu ještě nepadlo — je v rukou zastupitelů magistrátu, kteří o nich budou hlasovat. Skoro nikdy však nehlasují proti doporučení výboru. A tragikomedie projednání ve výboru je jen smutnou kulisou toho, co se s Prahou děje. Město pyšnící se Institutem plánování a rozvoje, obří příspěvkovou organizací, která má mít na starosti strategii rozvoje města, si nedokáže ochránit ani centrální autobusové nádraží v dosahu metra, ani transparentnost rozhodovacích procesů. O vizi budoucí podoby Florence nemluví do médií vedení města, ale Marek Dospiva z Penty.

Zbývá otázka: komu připadne nová čtvrť v srdci Prahy? A jak dlouho ještě budeme předstírat, že developerský kapitál přináší veřejné dobro, zatímco město rozdává naši budoucnost?