↗

Znepokojující je fakt, že projekt masivního rozšíření pražského letiště je založen na zastaralých údajích. Stanovisko posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) pochází z roku 2011 a bylo opakovaně prodlužováno, naposledy v únoru 2024. Některé části dokumentace, která je podkladem pro současné stanovisko, sahají dokonce až do roku 2005. Foto pixabay

Zahájení územního řízení na paralelní dráhu Letiště Václava Havla, oznámené na úřední desce Středočeského kraje 30. září, je krokem zásadního významu. Paralelní dráha zasáhne nadměrným hlukem desetitisíce lidí v Praze i v širším regionu a všechny obyvatele metropolitní oblasti svými dalšími důsledky — znečištěním ovzduší, dopady na klima či dále posíleným turismem. Přesto o něm ze strany odpovědných institucí směrem k veřejnosti chybí aktivní komunikace.

Pražský magistrát, Středočeský kraj ani dotčené městské části a obce o zahájení územního řízení totiž neinformovaly jinak než povinným vyvěšením na úřední desce. Není se čemu divit — rozšíření letiště je v rozporu s jakoukoli deklarovanou klimatickou politikou, ať už pražskou či celostátní. A jde také zcela proti závazkům vyplývajícím z Pařížské dohody o klimatu.

My nic nemusíme, my jsme letadlo

Letecká doprava patří k sektorům, které se z klimatické krize dlouhodobě vyvázaly, a to díky nedostatečné regulaci na mezinárodní úrovni (letecké palivo nepodléhá zdanění, počty emisních povolenek pro lety mimo evropský hospodářský prostor jsou neomezené). Zatímco jiné sektory, jako energetika nebo doprava, podléhají emisním limitům, letecká doprava jako by stála vně. Přitom třeba v roce 2019 se do žebříčku deseti největších producentů CO2 v Evropě dostala také letecká společnost Ryanair.

Letecká doprava fakticky patří k nejrychleji rostoucím producentům skleníkových plynů — Evropská environmentální agentura varuje, že do roku 2050 bude letectví zodpovědné za více než pětinu globálních emisí CO2. Například Francie, i přes protesty zástupců leteckého průmyslu, ve snaze snížit emise oxidu uhličitého, zakázala vnitrostátní lety na krátké vzdálenosti, pokud existují alternativy v podobě vlaku. Zákaz téměř vylučuje leteckou dopravu mezi Paříží a městy jako Nantes, Lyon a Bordeaux (i když navazujících letů se už netýká).

A co v Praze?

Absence informování o zahájení územního řízení na paralelní dráhu Letiště Václava Havla je alarmující především proto, že tento projekt bude mít závažné důsledky jak pro životní prostředí, tak pro kvalitu života v metropolitním regionu. Plánovaná výstavba nové ranveje přinese zvýšení leteckého provozu až na 274500 pohybů letadel ročně a rozšíření počtu přepravených cestujících ze současných zhruba 15 milionů na více než 21 milionů. To s sebou nese nejen nevyhnutelné znečištění, ale také zvýšení hlukové zátěže, dopady na klima a další zhoršení už tak nadměrného turismu.

Znepokojující je i fakt, že projekt paralelní dráhy je založen na zastaralých údajích. Stanovisko posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) pochází z roku 2011 a bylo opakovaně prodlužováno, naposledy v únoru 2024. Některé části dokumentace, která je podkladem pro toto stanovisko, sahají dokonce až do roku 2005. Od té doby došlo k výrazným změnám nejen v místních podmínkách, ale především v přístupu k ochraně klimatu a udržitelnému rozvoji. Je proto naprosto legitimní požadovat, aby byl celý projekt zastaven, anebo přepracován tak, aby odpovídal dnešní realitě.

Rozšiřování letiště představuje naléhavější problém než před deseti lety. Stále větší počet evropských zemí přijímá opatření proti růstu letecké dopravy a omezují výstavbu nových letištních kapacit ve prospěch výrazně udržitelnější vlakové dopravy. Česká republika by měla jít stejnou cestou a dát před rozšiřováním pražského letiště přednost ochraně klimatu. Zvlášť když jediným akcionářem společnosti je stát, zastoupený Ministerstvem financí ČR. Stačilo by státní peníze nasměrovat jinam — do vlakové dopravy anebo třeba do dostupného bydlení.

Investování desítek miliard do rozšiřování letiště a mlčení klíčových institucí nám ale ukazuje, že město ani stát to se svými klimatickými plány nemyslí příliš vážně. Dokud se právě toto nezmění, budeme čelit zhoršujícím se důsledkům změn klimatu včetně těch extrémních, jako ostatně byly nedávné povodně.