Barcelonu každý den navštíví více než sto sedmdesát tisíc turistů, kteří se chtějí vyfotit u slavné katedrály Sagrada Familia od Antoniho Gaudího nebo se projít po oblíbené třídě La Rambla. Toto rajské město je jednou z nejoblíbenějších destinací světových cestovek. Už několik týdnů ale zažívá poněkud netradiční výjevy: jeho obyvatelé vycházejí do ulic a kritizují převládající model cestovního ruchu, který je podle nich potřeba zásadně omezit.

Podle vládních orgánů přijelo do Barcelony jen v roce 2023 přibližně šestadvacet milionů turistů. Občanská hnutí odhadují, že ve skutečnosti je číslo ještě vyšší, a to přibližně jednatřicet milionů návštěvníků ročně, což je téměř dvacetinásobek počtu stálých obyvatel města, jež má něco přes půldruhého milionu obyvatel.

Většina z cestovatelů nestráví v Barceloně více než dvě noci, podobně jako je tomu i v případě dalších turisticky hojně navštěvovaných evropských metropolí. Tisková zpráva Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, odhalila, že jen v první polovině roku 2023 bylo zaznamenáno 1,19 miliardy přenocování.

V uplynulém desetiletí dávali obyvatelé Barcelony najevo svou nespokojenost s politikou města v oblasti cestovního ruchu prostřednictvím graffiti s nápisem „Turisté jděte domů“. Najdete je na velké části území města. Nyní nespokojenost přerostla v pouliční protesty. Demonstrace se dostaly na titulní strany mezinárodních novin a vyvolaly diskuse o udržitelnosti a spravedlnosti současného modelu cestovního ruchu.

„Rozhodujícím faktorem, který protesty vyvolal, jsou důsledky pandemie covid-19. Pro velkou část společnosti přinesla pandemie samozřejmě především problémy. Pokud jde ale o obyvatelnost městského prostoru, byla to úleva,“ říká Daniel Pardo Rivacoba, člen Sousedského shromáždění za nerůst v turismu (Assemblea de Barris pel Decreixement Turístic), platformy, která nejhlasitěji odsuzuje současný v Barceloně převládající model masového cestovního ruchu a související politiku města.

Osmačtyřicetiletý komunitní organizátor v rozhovoru pro Green European Journal uvedl: „Když se proces postupného podmanění města masovým turismem, který v případě Barcelony trval nejméně třicet let, zopakoval během necelých tří let s velmi čerstvou vzpomínkou na to, jak se žilo bez něj, začali ho lidé vnímat jako velmi prudký a násilný.“

Místní pod tlakem

Pardo Rivacoba patří mezi klesající počet místních obyvatel, kterým se podařilo udržet si bydlení v centru Barcelony. Svůj byt sdílí, protože ceny bydlení v této oblasti od doby, kdy se metropolitní čtvrti začaly zmocňovat hotely a Airbnb, neustále rostou.

„Mě zatím nevyhodili, ale mnoho mých přátel muselo v důsledku nadměrného turismu odejít,“ říká pro Green European Journal s jistou dávkou hořkosti.

I když Pardo Rivacoba ve čtvrti zůstává tomuto tlaku navzdory, on i ostatní, kteří se snaží ve své domovské čtvrti udržet, musí svádět s masovým turismem neustálé drobné zápasy: „Buď si zvyknete spát se špunty v uších, nebo skončíte s psychickými problémy,“ tvrdí v narážce na neustálý noční hluk. „A pokud jde o občanskou vybavenost pro obyvatele města, v oblasti zůstaly asi dva cenově dostupné bary. Zbytek je pro turisty.“

Právě toto rozhořčení vedlo k tomu, že Sousedské shromáždění za nerůst v turismu a další občanská hnutí vyšla 6. července do ulic. Ve svém manifestu mimo jiné vyzvala barcelonskou vládu, aby omezila počet terminálů výletních lodí v přístavu, zakázala výstavbu nových ubytovacích zařízení pro turisty, ukončila privilegia turistického průmyslu v přístupu k pitné vodě a obnovila občanskou vybavenost a rekreační infrastrukturu pro místní obyvatele.

Na základě požadavků oznámil barcelonský starosta Jaume Collboni plán zrušit do roku 2028 licence na krátkodobé pronájmy a vytvořit tak nové bydlení pro místní obyvatele, zakázat výletním lodím kotvit u městského centra a zvýšit daně z cestovního ruchu. Madridský starosta rovněž oznámil, že město přestane v oblasti cestovního ruchu udílet nové licence, dokud nebude schválena nová strategie pro rok 2025.

Pro Sousedské shromáždění za nerůst v turismu však nejsou jeho slova o moc víc než pouhou frází, protože podobné sliby slýchají už léta, aniž by došlo ke skutečným změnám. „To, co je činí nepříliš důvěryhodnými, je skutečnost, že celkové řízení města je stále naprosto neoliberální a připomíná představenstvo soukromé společnosti,“ tvrdí Pardo Rivacoba a zároveň opakuje, že řešení spočívá v přístupu, které jeho hnutí vášnivě hájí: v nerůstu.

Jak by vypadal nerůstový turismus?

„Nerůst znamená zavádět demokratická, konsensuálně plánovaná opatření, která by řešila, jak chceme žít a koexistovat tak, abychom mohli i nadále přežít na naší planetě s omezenými zdroji,“ říká Asunción Blanco-Romero, profesor geografie na Autonomní univerzitě v Barceloně.

Blanco-Romero je spoluautorem odborného článku Cestovní ruch a nerůst, který se zabývá tím, jak by taková opatření měla vypadat. Zdůrazňuje, že veřejné regulace musí usilovat o utváření „modelu cestovního ruchu vhodného pro podmínky každé konkrétní oblasti, kde se o provozování této ekonomické činnosti uvažuje“. Zásadní přitom je, aby záměrem bylo především „zlepšit život místních obyvatel“.

Potřeba změny je v turismu naléhavější, než kdykoli předtím: podle zprávy z roku 2023 se cestovní ruch podílí na celosvětových emisích CO2 přibližně 8,1 procenty. Podle Německé asociace hotelů a restaurací připadá na jednu noc a hosta sedmnáct až padesát kilogramů CO2 a spotřeba vody na osobu v pětihvězdičkových hotelech může činit závratných 522 litrů denně. V Barceloně úřady loni v únoru vyhlásily stav nouze kvůli suchu a zavedly omezení spotřeby vody, které místní občanská hnutí požadují uplatnit i v odvětví cestovního ruchu.

Italské Benátky jsou již několik let poškozovány negativními dopady cestovního ruchu, zejména ničením laguny velkými výletními loděmi a ropnými tankery, které denně připlouvají kanálem Malamocco. Podobně UNESCO varovalo chorvatský Dubrovník, že jeho status světového dědictví je ohrožen kvůli vysokému počtu návštěvníků, kteří toto malé město každoročně navštíví: půldruhého milionu na přibližně jednačtyřicet tisíc obyvatel.

Nejde ale jen o rizika pro životní prostředí. Masová turistika také změnila části některých měst, například Amsterdamu, v jednu velkou permanentní párty. Radnici nizozemského města to přimělo, aby jako jedna z prvních na světě oznámila ochotu zavést limit pro počet turistů — zastropovat jej na dvaceti milionech ročně.

„Způsob, jakým se vymezuje a propaguje kvalitnější cestovní ruch, je spojen s výrazným snížením počtu turistů a zároveň se snahou je přimět, aby si připlatili,“ říká Robert Fletcher, docent na oddělení Sociologie rozvoje a změny Wageningenský univerzity. „To znamená, že budou potřeba mnohem důslednější vládní regulace, směřující k omezení cen a určitému typu přídělového systému v oblasti cestování,“ uvedl pro Green European Journal. „Pokud situaci necháme pouze na volném trhu, jak to vidíme dnes, stane se cestování záležitostí pro elity.“

Fletcher, který zkoumal možnosti nerůstu v oblasti cestovního ruchu v Nizozemsku, Španělsku i dalších oblastech, navrhuje, jak by mohla některá antielitářská opatření vypadat. Patří mezi ně zavádění cenových stropů, přidělování míst v letadlech a vlacích podle příjmové skupiny nebo zákaz elitních způsobů dopravy, jako jsou soukromé tryskáče a jachty.