Ochrana krajiny před masovým turismem? Zlidštění okolí měst
Miroslav HudecKdybychom obklopili okolí měst znovu příjemnou krajinou, kterou kolem nich dnes likviduje, neměli by lidé takovou potřebu jezdit do vzdálenějších míst.
Dlouho to vypadalo, že světem se šířící vlna odporu proti takzvanému „overturismu“ se naší zemi vyhýbá. Že každodenní devastující nájezdy tisíců a tisíců turistů zvláště na některé, až excesivně propagované destinace, místním příliš nevadí. Nebo že je aspoň snášejí se stejným bezmocným pokrčením ramen, jakým se obvykle reaguje třeba na vytrvalým deštěm zkažený víkend.
Možná s výjimkou centra Prahy či Českého Krumlova. Přehlcení lyžařských center, automobilové zácpy na přístupových komunikacích, rostoucí počet úrazů a nejrůznějších incidentů na sjezdovkách jako by dokonce většina brala tak, že to jaksi patří k věci.
Ale možná, že rostoucí nespokojenost s přehlcováním krajiny masovým turismem zatím jen bublala pod povrchem. Skupina krkonošských starostů se začátkem letošního roku ohradila proti způsobu přípravy nového stavebního zákona, který podle jejich přesvědčení nahrává developerům, s nimiž mají neblahé zkušenosti už z minulosti.
Představitelé místních samospráv se obávají další nekontrolovatelné zástavby chráněných území. Což by samozřejmě znamenalo také zvýšení návštěvnosti, která už teď je na hranicích snesitelnosti.
Ale já si taky nejsem jistá, od koho se to zlidšťování a obnovování krajiny očekává, jestli to nebude přicházet od místních.
Ta teorie praví, že do roku 1989, do kdy bylo jasné kdo je (z čl. 4 tehdejší ústavy) vedoucí silou ve společnosti, bylo i jasné, kdo za všechno může a komu tedy nadávat, že je to blbě. Byli to ONI.
No a část z nás nepochopila ani to, že demokracii musí lid provozovat aktivně a v dostatečné počtu, ani princip subsidiarity, tedy to, že kompetenci k řešení každého problému má vždy nejnižší z úrovní, která ho řešit účinně dokáže.
Pokud zavřeme oči před tím, že vláda lidu vyžaduje ochotu lidu vládnouti si, a subsidiaritu nahradíme v myšlení centralismem, vznikne onismis. Tedy i v demokracii, s dělbou moci, s obecním zřízením, s krajskou samosprávou, a tak dále, stále tu budou nedělitelní ONI.
ONI musejí okrášlit okolí Prahy, a zároveň ONI zodpovídají za overturismus ve zcela jiné lokalitě. ONI nesmějí dovolit vodákům půl promile a zároveň ONI nemají omezovat konzumaci v Obrnicích. Spojit lze v jedné úvazre libovolné problémy bez ohledu na souvztažnosti, neboť ONI jsou univerzálním společným jmenovatelem.
Vyznáváte-li onismus, řešení všech problému je ´v principu snadné´. Mohou za to ONI, napíšeme neadresnou výzvu, a až to ONI pochopí, je vyhráno.