Dlouho to vypadalo, že světem se šířící vlna odporu proti takzvanému „overturismu“ se naší zemi vyhýbá. Že každodenní devastující nájezdy tisíců a tisíců turistů zvláště na některé, až excesivně propagované destinace, místním příliš nevadí. Nebo že je aspoň snášejí se stejným bezmocným pokrčením ramen, jakým se obvykle reaguje třeba na vytrvalým deštěm zkažený víkend.

Možná s výjimkou centra Prahy či Českého Krumlova. Přehlcení lyžařských center, automobilové zácpy na přístupových komunikacích, rostoucí počet úrazů a nejrůznějších incidentů na sjezdovkách jako by dokonce většina brala tak, že to jaksi patří k věci.

↗

Ale možná, že rostoucí nespokojenost s přehlcováním krajiny masovým turismem zatím jen bublala pod povrchem. Skupina krkonošských starostů se začátkem letošního roku ohradila proti způsobu přípravy nového stavebního zákona, který podle jejich přesvědčení nahrává developerům, s nimiž mají neblahé zkušenosti už z minulosti.

Představitelé místních samospráv se obávají další nekontrolovatelné zástavby chráněných území. Což by samozřejmě znamenalo také zvýšení návštěvnosti, která už teď je na hranicích snesitelnosti.

A nedávný výzkum Mendelovy univerzity ukázal, že turisti si na některých místech, davy dlouhodobě válcovaných, vadí dokonce už i navzájem. Navrhuje se to řešit výběrem dalších míst, kam by se davy daly přesměrovat z těch již „vybydlených“.

Letitým českým problémem je uhýbání před problémy místo jejich řešení. Jsou přecpané silnice? Kolabují? Nedá se kvůli přemnožené dopravě v obci vydržet? Pámbu chraň, abychom tu dopravu sebeméně regulovali! Postavíme novou silnici, postavíme obchvat či obchvat obchvatu, když ten původní už taky nestačí!

Je ve městě nedýchatelno a měli bychom donutit radnici, naše volené zástupce, aby s tím něco dělali? Ale to by možná znamenalo nepříjemnosti a dalo by to spoustu práce a taky, kdo ví, kdy třeba budeme od radnice něco potřebovat. Ne ne, raději si zařídíme hypotéku na domek a odstěhujeme se za město — tedy, pokud už tam nesmrdí ten obchvat.

Sami budeme jezdit hromadně smrdět zpátky do města, protože v satelitu nejsou ani pracovní místa, ani školy, ani školky, ani lékař, ani nákupní možnosti, ani zábava a podmínky k trávení volného času a často ani spojení veřejnou dopravou. Prchající před morem zavlečou ten mor i tam, kde dosud nebyl.

Okolí měst nějakých sto, dvě stě let sloužilo obyvatelům měst k denní rekreaci. Proto z nich do přírody směřovaly nově vysazené stinné aleje, proto se v jejich okolí stavěly rozhledny, upravovala místa s lavičkami, odkud byl pěkný výhled do okolí. Proto vznikaly výletní restaurace obklopené zelení, proto selské statky v okolí měst sloužily i jako levné občerstvovny, kde se za pár haléřů dal dostat kus chleba se sádlem a hrnek mléka.

Podívejme se do okolí měst dnes. Aleje často vykáceny, cestu do okolní přírody, pokud tam ještě nějaká zůstala, přehrazují jako novodobé hradby frekventované komunikace, které se tam přestěhovaly z města.

V hradbách bývaly aspoň brány, tak komunikace by analogicky aspoň měly mít nějaký bezpečný přechod, nejlépe mimoúrovňový. Těch výmluv, proč ho neudělat! Bylo by to drahé, technicky komplikované, není to v územním plánu, policie by to zamítla, přišli jste s návrhem pozdě.

A není leckdy vyhráno ani tam, kde ten bezpečný přechod je. Za ním právě nemusí být příroda, ale třeba satelitní městečko, kde jednoho sledují podezřívavé oči od prvního domku k poslednímu — divme se, izolovaná ghetta bohatých přitahují kriminalitu, jak teď sledujeme třeba v jihovýchodním pražském příměstí.

Jeden je rád, když tam nemusí. Ono to stejně není nic moc k pokoukání. Všechny stavby často na jedno brdo, namačkané jedna na druhou jak sardinky v krabičce, leckdy za paranoidně vysokou zdí, klaustrofobik by se tu za chvíli zbláznil.

A není-li za městem sídelní satelit, jsou tam skladovací haly nebo třeba skládka odpadu. Zbytky přírody mezi nimi živoří a zarůstají. Taky nic, co by někoho lákalo k pobytu a odpočinku.

Tak holt se z takového (ne)prostředí houfně prchá jinam. No a pak udělá svoje reklama na to či ono místo. Takové, které se nejlépe vychválí, které je nejčastěji v televizi, na které před kamerou pějí chválu dobře vybraní respondenti — nejlépe děti, to vždycky bezpečně zabere - tam se lidi nejvíc hrnou.

Anebo do míst po desítky let vyhlášených, třeba na taky už přelidněnou Sněžku. Ale nejen tam už není k hnutí, nejen tam už si turisti překážejí, nejen tam už si lezou na nervy, nejen tam se zvolna plíží stejná degradace krajiny jako v okolí měst.

Řešení je v principu snadné, ale realizace dost obtížná. Opět zlidštit ta okolí, obklopit města zelení, obnovit kolem nich krajinu, jak jen to půjde, aby místní opět začala lákat. Nebo aspoň část z nich.

Aby je to tolik nenutilo prchat jinam. Mimochodem, byl by to i velmi slušný příspěvek ke zmírnění následků klimatických změn. Jen když vezmeme v úvahu pokles té dnes už opravdu neúnosné dopravní zátěže…