Již před více než sto lety přijalo město Vídeň pravdu, kterou se mnohá města stále přijmout zdráhají — že dobré a dostupné bydlení je základem, na němž teprve je možná sociální soudržnost a kvalitní život.

V roce 1919, kdy se vzpamatovávala z rozpadu habsburské říše i hrozivé bytové krize, začala Vídeň vybírat vysoké daně z luxusního zboží a spotřeby a získané peníze použila na výstavbu takzvaných komunitních domů (Gemeindebauten) pro pracující třídu. Tím započal systém veřejného bydlení, který je dnes považován za jeden z nejlepších na světě.

V prvním stavebním období mezi lety 1923 a 1934 bylo postaveno čtyři sta Gemeindebauten s celkem 64 000 byty. Dnes je Vídeň největším vlastníkem bytů mezi evropskými městy. Pronajímá 220 000 sociálních bytů zhruba půl milionu svých obyvatel — to znamená čtvrtině obyvatel města.

Když se k tomu připočte zhruba 200 000 družstevních bytů, postavených s městskou dotací bytovými družstvy s omezením či vyloučením zisku, žije 60 procent Vídeňanů v bytech dotovaných veřejným sektorem. Nabídka neziskového bydlení má tlumivý vliv i na ceny nájemného v soukromém sektoru: podle studie z roku 2023 je průměrné nájemné ve Vídni o 35 procent nižší než v Bruselu a o neuvěřitelných 68 procent nižší než v Paříži.

Vídeň se nyní připravuje na novou výzvu: splnit svůj cíl klimatické neutrality do roku 2040 a zároveň nadále poskytovat vysokou kvalitu života a dostupné bydlení svým obyvatelům, jejichž počet přitom patří mezi nejrychleji rostoucí v Evropě. Je to obrovský, ale zásadní úkol: celosvětově se budovy podílejí na emisích uhlíku 39 procenty, takže dekarbonizace sektoru bydlení je považována za jeden z nákladově nejefektivnějších způsobů, jak zmírnit klimatickou krizi.

Renovace a dekarbonizace stávajících budov je také klíčovou iniciativou evropské Zelené dohody. Vzhledem k tomu, že mnoho měst již nyní bojuje s rostoucími náklady na bydlení, existují však oprávněné obavy, že takové renovace povedou k dalšímu zvýšení nájmů a prohloubení krize bydlení.

Jednadvacet evropských zemí — včetně České republiky, pozn. překl. — umožňuje přenášet náklady na renovace na nájemníky. Jsou to přitom lidé s už tak nízkými příjmy, kdo nejčastěji bydlí ve starých, energeticky neefektivních domech. Vídeň má silnou pozici na městském trhu s bydlením a stoletou tradici sociálního bydlení, na kterou může navázat. Oproti jiným městům má tudíž výhodu a může jít příkladem v tom, jak spojit ekologické a sociální ohledy do bytové politiky budoucnosti.

Světlo, vzduch, slunce — a zelená energie

V roce 2020 zakotvila tehdy nastupující vláda města — koalice socialistů a liberálů — svůj závazek dosáhnout do roku 2040 klimatické neutrality ve svém programovém prohlášení, které obsahuje také oddíl o „dostupném bydlení budoucnosti“. Strategie je dvojí: renovovat stávající budovy tak, aby se snížila jejich spotřeba energie a dekarbonizovaly se jejich zdroje energie, a stavět nové dostupné bydlení již podle přísných ekologických kritérií.

Vídeň nejenže — na rozdíl od mnoha jiných měst — nikdy své obecní byty neprodala, svůj sociální bytový fond naopak rozšiřuje. Po desetileté přestávce ve výstavbě nových bytů v Gemeindebauten byla výstavba v roce 2015 obnovena a cílem města je do roku 2025 vybudovat 5500 nových sociálních bytů. Nyní je však odvěká vídeňská zásada poskytnout nájemníkům „světlo, vzduch a slunce“ doprovázena také důkladným dohledem nad dopady staveb na životní prostředí.

„Když mluvíme o Gemeindebauten, často jde o budovy, které jsou tu s námi už více než sto let. V takovém horizontu musíme přemýšlet i o budovách, které stavíme nyní,“ říká Silvia Hoferová, která dohlíží na novou výstavbu ve Vídeňském bytovém fondu (Wohnfonds Wien).