Česká bytová krize je smrtonosnou pastí. Zákon problém neřeší

Magdalena Opletalová

Připravovaný zákon o dostupnosti bydlení přinese některá dílčí zlepšení. Celkově jde ale o návrh, který skutečná řešení úspěšně a záměrně míjí. Je zjevné, že namísto pomoci lidem v krajní nouzi myslí vláda především na ochranu zisků.

Kvůli nedostatku dostupného bydlení bez nadsázky umírají lidé a děti ztrácejí naději na budoucnost. Je pro společnost opravdu důležitější ochrana zisků než vzájemnost a solidarita? George John Pinwell: Vlastník a nájemnice, 1871

Krize bydlení představuje smrtonosnou past pro celou společnost. Naprosto nedostatečné řešení bytové nouze totiž vede k frustraci značné části společnosti a zároveň ke zbytečným veřejným výdajům v oblasti zdravotnictví, vězeňství a sociálních služeb. Negativní dopady se promítají i do řady dalších oblastí.

Důsledkem je například zvýšená kriminalita ve společnosti nebo nízká účinnost vzdělávání u dětí žijících v nevyhovujícím prostředí. Víme, jak bytovou nouzi vyřešit, chybí k tomu však politická vůle. Ve hře není nikdo, kdo by chtěl dělat, co je správné.

Ukončení bytové nouze představuje jednu ze stěžejních výzev současné společnosti, protože lidé bez stability v bydlení nemohou rozvíjet svou ontologickou a sociální identitu. Nemít stabilní bydlení prostě znamená zoufalou situaci, která se týká mnoha lidí. Jak těch, kteří spí na ulici či ve stanech, tak lidí v ubytovnách a azylech, jakož i lidí v přelidněných či plesnivých bytech.

×