Vloni v létě platila Veronika Dombrovská nájem za podkrovní pokoj, v němž se nedalo větrat, a proto žít. Ani přes noc totiž teplota neklesala pod osmadvacet stupňů Celsia. Horka tudíž trávila mimo Brno, případně spala u kamarádů.

Majiteli domu, jejž si s přáteli pronajímá, oznámila, že neúnosnou teplotu v pokoji musí vyřešit, jinak se odstěhuje. Vlastník proto do pokoje nechal nainstalovat klimatizaci, kterou pohání fotovoltaika umístěná na střeše. „Jenže nebýt fotovoltaiky na střeše, měla bych problém: narostly by mi účty za energie,“ uvědomuje si Dombrovská.

Na výběr z různých druhů chudob

Podle loňských dat Eurostatu v létě žije v nekomfortně přehřátém bydlení takřka dvaadvacet procent Čechů. Z celoevropského srovnání prozatím vzhledem k naší zeměpisné poloze nevycházíme zle — vedeme si o pouhé půl procento hůř než unijní průměr. Jenže jak upozorňuje Michal Čejka z Centra pasivního domu, „s klimatickou změnou bude tento problém gradovat a je těžší domy přizpůsobit letním horkům než zimním mrazům.“

Nejde přitom o otázku „komfortu“, ale o otázku zdraví. Podle studie časopisu Nature zemřelo v celé Evropě v létě 2022 v souvislosti s vlnami veder téměř dvaašedesát tisíc lidí.

Data Eurostatu zároveň potvrzují, že přístup k dostatečně chladnému prostředí a tím pádem i ke zdraví je třídní otázkou. Největší rozdíly mezi letním teplotním komfortem chudých a bohatých najdeme ve vedry zmítané jižní Evropě, kde energetická chudoba ovlivňuje přístup obyvatelstva ke snesitelné teplotě nejen v zimě, ale právě i v létě.

„V posledních letech na vlastní kůži čím dál více zakoušíme, co to znamená letní energetická chudoba. (…) Musíme se potýkat se stále delšími vlnami veder, během nichž se teplota uvnitř některých domů i během noci blíží ke čtyřiceti stupňům. Abychom takové podmínky zvládli, zapneme klimatizaci, víme však, že na konci měsíce nás účty za elektřinu přinutí omezit jiné z našich základních potřeb. Jsme neustále jako mezi mlýnskými kameny, čelíme různým druhům chudob, z nichž si musíme vybrat,“ komentuje situaci na jihu kontinentu environmentalista Alkis Kafetzkis pro řecký deník EFSYN, naše partnerské médium v projektu PULSE.

I v našem klimatickém pásmu však platí, že méně majetná část obyvatelstva žije v přehřátých bytech častěji než ta majetná. „Na klimatizaci u nás mnoho lidí nemá. A pokud má, zpravidla si pořídí tu nejlevnější, která spotřebuje hodně energie,“ poznamenává Čejka. Je to tím závažnější, že vedra ohrožují zdraví zvláště seniorů či chronicky nemocných lidí — tedy výseků populace často sužovaných finanční tísní.

Roli samozřejmě hraje typ obydlí — rychleji a nesnesitelněji než kamenné domky na francouzském venkově se přehřívají do výše se tyčící paneláky ve východoevropských městech. Spíše než krátkodobé a energeticky náročné řešení ve formě klimatizace se dlouhodobě vyplácí ventilace či zelená střecha, ale třeba i kvalitní izolace či okna se zdvojeným sklem — tedy opatření, která zároveň snižují nutnost vytápění a účty za energie i v zimě.

Podíl obyvatelstva žijícího v obydlí, které není v letním období příjemně chladné (údaje za rok 2023)

Inspirace ze zahraničí: teplotní standardy či regulované nájmy

Jak ovšem nastínila zmíněná zkušenost Veroniky Dombrovské, to, zda bude něčí domov v létě obyvatelný, zásadně určuje vlastnický vztah k němu. V pronajímaných bytech má nad chladicími opatřeními moc majitel, nikoliv nájemníci, kteří se s nesnesitelnou teplotou potýkají.

Odpověď na to, proč obyvatelé „novějších“, tedy východních unijních států zápolí s přehřívajícími se byty častěji než lidé ve „starších“, tedy západních unijních státech, tak nehledejme pouze v zeměpisných souřadnicích či převažujících typech obydlí. Klíčovou roli hraje existence účinné regulace nájemního bydlení, na niž si postkomunistické východoevropské státy, posedlé posvátností soukromého vlastnictví, zpravidla netroufají.

„Ve Švédsku by můj pokoj majitel nemohl ani pronajímat — nebo by se se mnou musel domluvit, že v létě nájem platit nebudu,“ upozorňuje Dombrovská, která se tématu odborně věnuje v Iniciativě nájemníků a nájemnic a v platformě pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set.

Právě švédský model uvádí jako inspirativní řešení letos zveřejněná publikace platformy Re-set Nejisté bydlení a energetická chudoba: jak vyřešit dva problémy v jednom. Ve Švédsku je pro pronajímané byty pevně stanovený teplotní standard, který je právně vymahatelný: nájemníci musí mít možnost si v zimě zatopit na dvacet stupňů, v horkých měsících se byt nesmí ohřát na více než šestadvacet stupňů.