Bydlení znamená život
Magdalena OpletalováBytová nouze tíživě dopadá na statisíce lidí v České republice, přesto chybí politická snaha a odvaha k účinným řešením. Nestačí „zlepšit dostupnost bydlení“, je nutné nedostupnost bydlení ukončit — urychleně, spravedlivě, s lidskostí.
Před volbami mluví o bydlení všechny politické strany. Vzhledem k naprosto rekordní nedostupnosti bydlení v České republice je to lákavé téma. Proklamacím však schází autenticita a chuť s problémem skutečně něco udělat. Nejde totiž jen o to „zlepšit dostupnost bydlení“. Potřebujeme úplně ukončit nedostupnost bydlení, což je významný rozdíl. Relativně bohatá a civilizovaná společnost, jako je (snad) ta naše, opravdu nemusí nechávat zoufalé lidi na ulicích, v ubytovnách či azylových domech.
Bytová nouze je téma, o kterém se dobře píšou články a které je zanalyzováno z mnoha různých úhlů pohledu — diplomky, disertace, analýzy… Negativní dopady současné situace jsou známé (mimo jiné je současná situace zbytečně nákladná), přesto chybí efektivní strategie řešení. Teď je potřeba vše, co víme, zkusit převést do praxe. To se ale děje jen ve velmi omezeném rozsahu — a už vůbec ne tak rychle, aby se zachránily ohrožené životy.
Lidé bez střechy nad hlavou
Čí životy jsou ohroženy nejvíc? Především lidí, kteří žijí bez střechy nad hlavou na ulici. Nepoužívám označení bezdomovci, které lidi v zoufalé situaci jen diskriminuje a dehumanizuje.
Velmi nešťastným krokem je kriminalizace lidí žijících v nouzi, k níž naposled přistoupil Frýdek-Místek a Bohumín. Zakazovat lidem na ulici činnosti, které jim usnadňují přežití, jako je žebrání, bivakování, jim jen ztěžujeme jejich již tak těžkou situaci.
Démonizace a represe místo pomoci těm, kdo průběžně čelí ohrožení svých lidských práv, nedostatku soukromí, strachu ze zneužití a jsou vysoce zranitelní, představují velký morální úpadek jak místní politické reprezentace, tak občanské veřejnosti. Dehumanizace vede k tomu, že se běžní lidé z komunity za nejchudší nepostaví, nevnímají je jako lidi v nešťastné situaci.