Před volbami mluví o bydlení všechny politické strany. Vzhledem k naprosto rekordní nedostupnosti bydlení v České republice je to lákavé téma. Proklamacím však schází autenticita a chuť s problémem skutečně něco udělat. Nejde totiž jen o to „zlepšit dostupnost bydlení“. Potřebujeme úplně ukončit nedostupnost bydlení, což je významný rozdíl. Relativně bohatá a civilizovaná společnost, jako je (snad) ta naše, opravdu nemusí nechávat zoufalé lidi na ulicích, v ubytovnách či azylových domech.

Bytová nouze je téma, o kterém se dobře píšou články a které je zanalyzováno z mnoha různých úhlů pohledu — diplomky, disertace, analýzy… Negativní dopady současné situace jsou známé (mimo jiné je současná situace zbytečně nákladná), přesto chybí efektivní strategie řešení. Teď je potřeba vše, co víme, zkusit převést do praxe. To se ale děje jen ve velmi omezeném rozsahu — a už vůbec ne tak rychle, aby se zachránily ohrožené životy.

Lidé bez střechy nad hlavou

Čí životy jsou ohroženy nejvíc? Především lidí, kteří žijí bez střechy nad hlavou na ulici. Nepoužívám označení bezdomovci, které lidi v zoufalé situaci jen diskriminuje a dehumanizuje.

Velmi nešťastným krokem je kriminalizace lidí žijících v nouzi, k níž naposled přistoupil Frýdek-Místek a Bohumín. Zakazovat lidem na ulici činnosti, které jim usnadňují přežití, jako je žebrání, bivakování, jim jen ztěžujeme jejich již tak těžkou situaci.

Démonizace a represe místo pomoci těm, kdo průběžně čelí ohrožení svých lidských práv, nedostatku soukromí, strachu ze zneužití a jsou vysoce zranitelní, představují velký morální úpadek jak místní politické reprezentace, tak občanské veřejnosti. Dehumanizace vede k tomu, že se běžní lidé z komunity za nejchudší nepostaví, nevnímají je jako lidi v nešťastné situaci.

Kdo jsou lidé bez přístřeší? Převažují mezi nimi ti, kteří ztratili bydlení ve věku 18 až 27 let, ztráta domova ale hrozí relativně rovnoměrně všem věkovým kategoriím. Ztráta bydlení nadto bývá opakovanou zkušeností, 39 procent osob bez domova se dostalo na ulici ve svém životě tři- a vícekrát, přičemž ztráta bydlení má zpravidla dlouhodobý charakter.

Lidé bez domova čelí extrémnímu sociálnímu vyloučení a nemají přístup k základním životním potřebám — čtvrtina uvádí nedostatek jídla, desetina nedostatek pitné vody, pětina se potýká s nedostatkem oblečení a možností osobní hygieny. Velkým problémem je zajištění bezpečí, polovina lidí zažila v posledním roce nadávání a vyhrožování, fyzické napadení zažily dvě pětiny lidí bez střechy, přičemž ženy se s násilím setkávají častěji než muži.

Oběti domácího násilí a bytová nouze

Další ohrožené životy patří ženám žijícím ve společné domácnosti s agresorem. Domácí násilí představuje velmi rozšířený fenomén v naší společnosti, důvodová zpráva k zákonu č. 135/2006 Sb. uvádí, že téměř třicet procent žen a dvanáct procent mužů má zkušenost s domácím násilím.

Podle dostupných statistik je u nás každoročně policií řešeno více jak pět set případů týrání osoby žijící ve společné domácnosti, orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti, každý rok je v průměru z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno téměř 1300 násilných osob, oznámeno je v průměru 650 případů znásilnění. Státní zastupitelství eviduje 500 až 660 případů trestných činů spojených s domácím násilím ročně.

Přitom ve všech případech se jedná jen o vrcholy ledovce. A to nejhorší je, že každý rok se stane přibližně 75 případů vražd motivovaných osobními vztahy. Proč k tomu dochází? Jedním z hlavních viníků je bytová nouze, oběti nemají možnost se odstěhovat.

Děti a bytová nouze

A poslední skupinou, na ohrožení jejichž životů bych chtěla upozornit, jsou děti. V bytové nouzi se nachází přibližně 161 tisíc lidí, z nichž 62 tisíc jsou děti do osmnácti let.

Bytová nouze je jedním z nejčastějších důvodů umísťování dětí do institucionalizované státní náhradní péče. Těmto dětem jde o budoucnost, o to, aby dostaly příležitost naplnit svůj studijní a pracovní potenciál, aby měly možnost mít zdravé vztahy a jednou měly kompetence postarat se o své děti. Neřešením bytové nouze jim bereme naději.

Dopady současné krize bydlení jsou celospolečenské, a to i tam, kde nejde přímo o život, ani o osobní budoucnost a šanci na ni. Je omezena pracovní mobilita, koupěschopnost, odkládá se zakládání rodin, klesá porodnost, lidé se stěhují do levnějších předměstí bohatých měst bez adekvátní infrastruktury, v chudších regionech se objevují problémy v oblasti sekundárního trhu bydlení, kvete obchod s chudobou, roste sociální vyloučení.

Bydlení hraje v životech lidí klíčovou roli, přímo ovlivňuje osobní zdraví, má významné dopady na životní prostředí i ekonomiku. Praha je z hlediska nedostupnosti bydlení na druhém místě v Evropě. A to velmi těsně, letos už možná bude úplně nejhorší…

V době klesající porodnosti je rovněž naléhavé akcentovat vztah mezi dostupností bydlení a rozhodnutím k rodičovství. Zajištění vhodného či samostatného bydlení je mladými lidmi pokládáno za jednu z nutných materiálních podmínek pro rodičovství. Nedostupnost bydlení pro mladé rodiny je hodnocena jako nejméně uspokojivý výsledek podpory rodin v České republice.

V diskusích často zaznívá, že se lidé bez domova mají obracet na sociální služby. To zní jako zaklínadlo — v sociálních službách ale pracují lidé, kteří nemají možnost situaci vyřešit, nemají žádné byty k dispozici. Mohou si společně s člověkem, který přišel o střechu nad hlavou, společně zoufat.

Dopady bytové nouze nejsou jen finanční či reputační, jsou také morální. Takhle to přece nemůžeme nechat. Potřebujeme soubor opatření, který je známý. Máme k dispozici kvalitní analýzy. Přesně víme, jak bytovou nouzi ukončit. Některá opatření jde udělat rychle, dopady mohou být okamžité.

Budoucí bytová výstavba nezachrání ty životy, které jsou v ohrožení už nyní, tu mohou dobře pomoci jiná opatření — k nim je však potřeba politická odvaha. Navíc výstavba je drahá, zatímco změna daňového mixu nikoliv.

Nenašlapujme tedy po malých krůčcích, nečekejme na řešení v dlouhodobém horizontu, nedopouštějme lidské tragédie v důsledku bytové nouze. A nevěřme, že samotná výstavba špatnou situaci vyřeší — bez efektivního mixu opatření včetně zdanění nemovitostí to nepůjde.