↗

Zhruba polovinu nájemníků pražské TVM Tower tvoří uprchlíci a uprchlice z Ukrajiny. Většinou ti, kteří zde zůstali po skončení humanitárního ubytování jednoduše proto, že kvůli současné krizi trhu s bydlením nenašli nic jiného. „Komfort“ TVM Tower člověka stojí téměř 10 tisíc Kč za lůžko, přičemž koupelny, toalety i kuchyně jsou sdílené. Obrázek ilustruje kampaň firmy z roku 2022. Foto FB TVM Tower

V minulém týdnu se na veřejnost dostala informace o kauze ubytovny TVM Tower. Na nevýhodnou smlouvu mezi nájemcem a pronajímatelem, kterým je hlavní město Praha, a možném obchodu s chudobou, upozornili pražští Zelení a následně také Deník N. Ten přinesl zprávy o podmínkách na ubytovně přímo od zdejších obyvatel a terénních sociálních pracovníků. Obzvláště druzí zmínění na nedůstojné podmínky a extrémní zranitelnost ubytovaných upozorňují dlouhodobě.

Celá záležitost začala v roce 2016, kdy hlavní město pronajalo devatenáctipatrovou budovu v Kutilově ulici v pražských Modřanech firmě TVM Net s. r. o. A to za nadstandardně výhodných podmínek. Za obytný dům o užitné ploše 18276 metrů čtverečních platí firma 552355 Kč měsíčně, tedy přibližně 30 Kč za metr. Průměrné nájmy v Praze jsou přitom zhruba desetinásobné. Podle znění smlouvy má navíc nájemce přednostní právo na prodloužení nájmu o dalších deset let. O což již, dle vyjádření pražského radního pro majetek Adama Zábranského (Piráti), i požádal.

Ubytováním bez smlouvy drží lidi v pasti

V objektu aktuálně žije téměř tisícovka ubytovaných cizinců, a jedná se tak o největší hromadnou ubytovnu nejen v Praze, ale možná i v celé republice. Zhruba polovinu tvoří uprchlíci a uprchlice z Ukrajiny. Většinou ti, kteří zde zůstali po skončení humanitárního ubytování jednoduše proto, že kvůli současné krizi trhu s bydlením nenašli nic jiného. Velkou část z nich zároveň tvoří tzv. zranitelné osoby — matky s dětmi, nezletilí, zdravotně postižení a seniorky.

Proč podmínky na ubytovně, stejně jako třeba zástupci Platformy pro sociální bydlení, nazývám obchodem s chudobou? Proto, že splňuje všechny typické znaky. Obyvatelé nemají smlouvy o ubytování či dlouhodobém pronájmu a nájem platí v hotovosti na pokladně. Objekt je přeplněný, v některých patrech bez teplé vody. Topení navíc pravidelně nefunguje. Tento „komfort“ člověka stojí téměř 10 tisíc Kč za lůžko, přičemž koupelny, toalety i kuchyně jsou sdílené. Za tzv. apartmán, který je tvořen dvěma místnostmi se sdíleným příslušenstvím, běžná rodina zaplatí 34 tisíc Kč měsíčně.

Absence smluv udržuje ubytované v extrémním strachu, který je odrazuje od stížností. Mohli by totiž bez nadsázky skončit ze dne na den na ulici. Těm několika lidem, kteří si v minulosti stěžovali na technický stav ubytovny nebo na internetu upozornili na přítomnost štěnic byl ostatně nájem ukončen. Krok zafungoval. Téměř nulová alternativa jiného bydlení udržuje mechanismus finančního vykořisťování při životě.

Když je smlouva splněným snem

Zatímco lidé z ubytovny TVM Tower vlastně žádná práva nemají, provozovatel uzavřel s hlavním městem smlouvu z říše snů. A nebojí se ji plně využít. Nájmy na ubytovně Kutilova nejenže dvojnásobně převyšují měsíční nájem v městské ubytovně, ale jsou také vyšší nejen ve srovnání se standardem ubytoven, ale i s nájmem komerčním. Za pouhých několik set tisíc měsíčně, které firma odevzdá hlavnímu městu, rýžuje na humanitárních dávkách uprchlíků a ostatních ubytovaných každý měsíc miliony.

Podle vyjádření radního Zábranského je smlouva v té podobě, v níž ji magistrát uzavřel, nevypověditelná. Právníci magistrátu se jednoduše obávají, že k výpovědi nemají dostačující důvod. Proč? Protože nedochází k porušení smluvních ustanovení. Zábranský však na vině není. Sám ostatně dlouhodobě prosazuje politiku, že žádné dítě na ubytovně vyrůstat nemá. Od předchůdce z ANO však podědil městskou budovu, v níž se dle OSPOD Praha 12 nachází víc než 100 dětí. A kde sociální pracovníci potvrzují praktiky obchodu s chudobou.

Kdo je viníkem?

Konkrétní případ modřanské ubytovny bije do očí zejména absurdností, s jakou hlavní město přihlíží nemorálnímu chování ve vlastním majetku. Příčina je však systémová. Za více než třicetiletou absenci zákona o sociálním bydlení totiž mohou všechny dosavadní vlády. A aktuální snahy o přijetí Zákona o podpoře bydlení blokuje vládní ODS, která na poslední chvíli přichází s nekoncepčními pozměňovacími návrhy ohrožujícími ty nejohroženější. Nedostupnost bytů a vysoká poptávka vedly k pokřivení trhu s bydlením do takové míry, že problém uplatit nájem má už i střední třída. Osamělí senioři a seniorky se pak rovnou ocitají na dně.

Řešení? Sociální politika a městské byty

Prioritou při skutečném řešení bytové krize zůstává navýšení množství dostupných bytů v obecním a družstevním vlastnictví. Je potřeba napravit následky divoké privatizace 90. let minulého století a následného normalizování faktu, že někteří lidé a subjekty vlastní stovky a tisíce čistě takzvaně investičních bytů. Zdanění majitelů většího množství investičních bytů a přísná regulace krátkodobého ubytování AirBnb jsou přitom témata, o kterých nechtějí politici ani slyšet. A to i přes neustálé upozorňování odborníků a ekonomů na pozitivní dopady, které by tyto kroky měly.

Současná vláda nastartovala Program nájemního bydlení, na který uvolnila sedm miliard korun. Předpokládá se, že do roku 2026 jeho prostřednictvím vznikne zhruba dva tisíce nových bytů. O program je enormní zájem. V situaci, kdy máme 154 tisíc lidí v bytové nouzi a dalších 1,6 milionu osob ohrožených ztrátou bydlení, je to však zoufale málo. Smutným paradoxem celé situace je 600 tisíc bytů, které Češi dle posledního sčítání ČSÚ, drží jako trvale neobydlené.

Ubytovny a azylové domy jsou beznadějně plné nejen v Praze, ale i ve středních Čechách. Čekací doba se podle sociálních pracovníků pohybuje mezi půl rokem až rokem. Na výstavbu nebo rekonstrukce bezpečných obecních ubytoven a azylových domů státní dotační programy chybějí. Metropole by proto místo pronájmu svého majetku, navíc určeného k ubytování, měla v objektu Kutilova provozovat právě takovou bezpečnou městskou ubytovnu.

Případ TVM Tower, podmínky ubytovaných a stav budovy totiž rozhodně nejsou výjimkou. A naší povinností je po samosprávě požadovat, aby takové praktiky ve svém majetku netolerovala a podnikla veškeré možné kroky k vypovězení smlouvy a nápravě stávajícího bezpráví.