Zákon o sociálním bydlení, zákon o dostupném bydlení, zákon o podpoře bydlení. Několik volebních období řešíme pořád to samé. Česká republika nepodporuje své občany v bytové nouzi systémově a nechává řešení problému na iniciativě obcí. Kritizuje nás za to Evropská unie i Ústavní soud. Vlády si novelu pravidelně dávaly do programových prohlášení, nakonec však z toho nikdy nebylo nic.

Nyní jsme ale díky — a opravdu se sluší říct díky — urputnému boji Pirátů a následně STAN v situaci, kdy je velmi pravděpodobné, že zákon o podpoře bydlení vstoupí v platnost. Bude sice nakonec chudší o řadu klíčových parametrů, ale bude. Což není vůbec samozřejmé. V průběhu uplynulého roku jsme opakovaně vnímali jako reálnou, a dokonce i pravděpodobnější možnost, že vše — tak jako už tolikrát — skončí pod stolem.

Oslabující zásahy na poslední chvíli

Velkou ztrátou však je, že v posledních hodinách před druhým čtením v Poslanecké sněmovně byly do zákona nahrány pozměňovací návrhy, které zásadním způsobem omezují jeho potenciální účinek. Podporu v podobě přidělení bytu nebudou moci čerpat lidé, kteří mají práci na plný úvazek, byť jakkoli špatně placenou.

A nebudou ji moct čerpat ani ti, kteří jsou dle nové dávkové reformy zranitelní. To jsou například senioři či lidé s vyššími stupni invalidity. Řečeno čísly: domácnost, kde jsou dospělí zaměstnáni za minimální nebo vyšší mzdu (20800 Kč v roce 2025) se do systému nedostane prakticky nikdy, senioři se do systému nedostanou, mají-li důchod vyšší než 10 tisíc Kč. Takový důchod přitom pobírá více než 95 procent z nich.

Argumentace, že se tak zákon zaměří na skutečně zranitelné a potřebné, přehlíží celý kontext bytové krize v České republice. Není totiž vůbec pravdou, že lidé s minimální mzdou podporu v bydlení nepotřebují. Totéž platí i o seniorech a lidech se zdravotním postižením. Nehledě na to, že příjmový limit nevnímá diskriminaci na trhu s bydlením jako reálnou a existující věc, čímž bohužel přehlíží zkušenost v zásadě kohokoliv, kdo není úplnou rodinou se dvěma dětmi, navíc světlé barvy pleti.

Potíž zároveň je, že reforma dávkového systému snižuje uznatelné náklady na bydlení. Ze systému tak vypadnou i domácnosti bez příjmů z práce, protože nájem v podporovaném bydlení jednoduše nezvládnou zaplatit.

I tak to dává smysl

Obavu rovněž budí, zda starostové vůbec budou mít motivaci zapojovat se do systému, jenž je postavený na dobrovolnosti. Z dlouholetých dat totiž vyplývá, že bytovou podporu chtějí obce poskytovat především „populárním“ cílovým skupinám, jako jsou třeba pracující samoživitelky. Což je v pořádku, ty podporu s bydlením nepochybně potřebují.

Stejně, ba více ji však potřebují třeba lidé bez střechy nad hlavou. Problematické je, že všechny obce s aktivní bytovou politikou se snaží o tvorbu diverznějšího mixu, který se bez domácností jednoduchých k zabydlení neobejde. Na ty nejzranitelnější pak ale nezbývá dost.

Proč tedy Platforma pro sociální bydlení nadále podporuje, aby byl Zákon o podpoře bydlení schválen? Hlavně proto, že po letech jednání víme, jak nesmírně složité je jakoukoli inovativní a neotřelou sociální politiku do českého kontextu vůbec zavádět. Stavět chce každý, nebo to alespoň každý tvrdí před volbami. Hledat reálná řešení ale zkrátka trvá.

Proto jsme přesvědčeni, že i zákon s narušenými parametry, který pro podstatnou část zranitelných fungovat nebude, znamená posun. Bude ho potřeba opravit, ale oprava je jednodušší než konstrukce celého nového celku. O nutnosti budoucí opravy je přitom již teď přesvědčena nezanedbatelná část politické reprezentace. Současný stav tedy vnímáme jako „neprohru“.