Ceny nájemního bydlení nadále rostou rychleji než mzdy a platy a bydlení se stává nedostupným pro stále více lidí. V bytové nouzi se v České republice v současnosti nachází 161 000 lidí včetně 62 000 dětí. Žijí na ubytovnách, v azylových domech, v dětských domovech, v nevyhovujících a plesnivých bytech a na ulici.

Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení zavázala k přijetí zákona o podpoře bydlení, který přispěje k řešení této situace. Do voleb ale zbývá už jen sedm měsíců a zákon stále čeká na schválení v Poslanecké sněmovně.

Matka na ubytovně, dcera v dětském domově

Do Platformy pro sociální bydlení nám téměř každý den píší nebo volají lidé v zoufalé situaci, kteří shánějí dostupné nájemní bydlení. Často jsou to samoživitelky, které nemají dost peněz na zaplacení nájmu a bojí se, že jejich děti skončí v dětském domově. Nebo lidé s invalidním důchodem, kterým majitel bytu neúměrně zvyšuje nájem s každou novou roční nájemní smlouvou.

Jednoho listopadového dne mi dokonce volala paní z ubytovny s otázkou, zda by bylo možné do Vánoc zařídit nějaký miniaturní byt, protože slíbila své dceři, že si ji na Vánoce vezme k sobě, ale na ubytovnu ji nepustí. Zázraky se dějí, ale jen zřídkakdy lidem v bytové nouzi.

Odkázala jsem paní na kontaktní místo pro bydlení a na sociální služby, které se přímo zabydlováním v Praze zabývají, ale vzhledem k obrovské poptávce po těchto službách a bytech jsem si skoro jistá, že paní svůj slib dodržet nemohla a Vánoce strávila na ubytovně sama a její dcera musela zůstat v dětském domově.

Když není kam jít

Aby člověk v bytové nouzi získal standardní nájemní byt, musí mít obrovské štěstí. V České republice fungují desítky zabydlovacích projektů, které pomáhají ohroženým lidem za pomoci osvědčených metod „Housing First“ a „Housing Led“ při řešení bytové nouze. Přes tisíc lidí našlo díky těmto projektům nový bezpečný domov. Práce těch, kdo jim pomohli, je zásadní a příkladná. Mění lidské životy od základu k lepšímu.

Zmíněné programy však dnes fungují převážně na bázi evropských projektů a jsou tak kapacitně i časově omezené. Zdaleka nemohou pomoci všem lidem, kteří to potřebují. Bydlet ale potřebuje každý, a pokud se tomu stát nezačne včas a v dostatečné míře věnovat, vyroste celá jedna další generace na ubytovnách, ze kterých profitují jen obchodníci s chudobou. Bydlet na plesnivé ubytovně a platit dražší nájem než v hezkém bytě v naprosté většině případů není volba. Pro mnoho lidí je to jediná možnost jak alespoň nějak bydlet.

I pro mladé bezdětné pracující lidi je dnes například ve velkých městech těžké získat na trhu nájemní byt. Poptávka je velká, vlastnické bydlení nedostupné a není tedy výjimkou, že na jeden byt se ozvou vyšší desítky zájemců. Pokud člověk nemá nějaký volný byt v rodině nebo mezi známými, musí se pustit do této nelehké tržní soutěže, trpělivě obepisovat pronajímatele, chodit na prohlídky a doufat, že snad tenhle byt už konečně klapne.

Představte si však, že nejste mladý pracující bezdětný člověk, ale například samoživitelka se dvěma dětmi, člověk s duševním či fyzickým onemocněním, osaměle žijící seniorka nepoužívající internet, Rom nebo člověk v exekuci. Mnoho pronajímatelů vás bude automaticky vnímat jako rizikové a vaše šance na pronájem bytu bude minimální. I tito lidé ale potřebují bydlet.

Kontaktní místa, garance a asistence

Právě na výše uvedené problémy a situace reagují nástroje obsažené v zákoně o podpoře bydlení. Nemáte se na koho obrátit, když máte problémy s bydlením? Zákon by měl zajistit, že po celé České republice vzniknou kontaktní místa pro bydlení, kde vám zaměstnanci vyškolení v oblasti bydlení ochotně poradí a pomohou s řešením vašeho problému.

Začít by měl také fungovat systém garancí pro soukromé pronajímatele, který je bude pozitivně motivovat k pronájmu například prázdných nevyužívaných bytů lidem v bytové nouzi a na oplátku jim nabídne garanci, že s nájemníky nebudou žádné problémy — tedy nájem bude zaplacen včas a v případě potřeby budou zajištěny i drobné opravy v bytě či komunikace se sousedy. Tento systém se v praxi ukázal jako velmi funkční pro všechny strany. Totiž to, že je někdo vnímán jako rizikový, ještě neznamená, že skutečně rizikový je.

Praxe ukázala, že většině zabydleným lidem žádný dluh na nájmu či energiích nevznikne, a pokud ano, tak jenom v malé míře. Výsledkem garantovaného bydlení tedy je, že majitel má záruky a nemusí se ničeho bát, člověk, který by jinak byl v bytové nouzi, důstojně bydlí a stát ušetří peníze na výdaje spojené se současným neřešením bytové nouze, které podle analýz dosahují až jedenáct miliard korun ročně.

Třetím nástrojem, se kterým zákon o podpoře bydlení, počítá je asistence. Někteří lidé totiž opravdu potřebují pomoc, aby si bydlení udrželi — ať už jde o některé administrativní úkony nebo hlídání toho, aby bylo vše včas zaplaceno. To, že někdo nerozumí složitým smlouvám, by ho ale nemělo diskvalifikovat z bydlení, někdy totiž stačí malá pomoc od zkušených sociálních pracovníků a takový člověk může normálně bydlet.

Prevence je vždycky levnější než hašení problému. Je proto výhodnější člověka v bydlení za pomoci asistence udržet než ho nechat spadnout na dno, aby skončil například na ulici, a pak se mu teprve snažit pomoci.

Zanedlouho budou volby

Vláda se k přijetí zákona o podpoře bydlení zavázala a v květnu tohoto roku byl zákon vládou skutečně schválen. Od té doby však leží v Poslanecké sněmovně a někteří politici otevřeně mluví o potřebě jeho redukce. Každá taková redukce však nutně znamená, že zákon nakonec pomůže méně lidem.

Návrh, který byl schválen vládou, by přitom stál státní rozpočet jenom přibližně 1,5 miliardy korun ročně. To je ve srovnání s jedenácti miliardami korun, které vydáváme na problémy spojené s bytovou nouzí, nebo na osm miliard ročně, které stát vydává na podpory hypoték, z nichž nejvíce peněz dostane nejbohatších dvacet procent naší společnosti, levné řešení.

Politici se zřejmě chtějí prezentovat jako ti, kdo šetří veřejné rozpočty. Přitom každá koruna, kterou stát investuje do prevence a řešení ztráty bydlení se mu násobně vrátí úsporou nákladů spojených s bytovou nouzí. Je to jako by vám hořel dům a vy byste ušetřili peníze tím, že na hašení použijete méně vody. Požár neuhasíte a násobně více peněz nakonec dáte do nákladné rekonstrukce.

Přijetí zákona o podpoře bydlení má širokou podporu například mezisektorové iniciativy Za bydlení, která spojuje více než padesát jednotlivců a organizací z akademického a veřejného sektoru. Už od minulého volebního období se snaží vyvolat a vést konstruktivní veřejnou debatu o problému bytové nouze a podpořit vznik funkčního zákona. K jeho přijetí se v médiích zavázal v minulosti i sám premiér Petr Fiala. Neexistuje rozumný důvod, proč by zákon neměl být schválen.

Na podzim nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. Koaliční poslanci mají poslední půlrok na dotažení toho, co slíbili. Nikdo nechce, aby 62 000 dětí strávilo i letošní Vánoce v bytové nouzi. Politici mají příležitost ukázat, že pomoc těm nejohroženějším a prosazení funkčních a v praxi osvědčených nástrojů je pro ně přednější než předstírání rozpočtové odpovědnosti. Šetřit se někdy musí, ale šetření na pomoci dětem v bytové nouzi se nakonec prodraží nám všem.