V noci ze třetího na čtvrtého května uhořelo osm lidí v unimobuňce kousek od autobusového nádraží v Brně. Velice pravděpodobně se jednalo o lidi bez domova, kteří objekt užívali jako přístřeší. Když začala buňka hořet, nebyli schopni najít v zakouřeném prostoru cestu ven. Jelikož byla stavba částečně zabezpečena proti vloupání, nemohli použít okna ani jiné otvory k útěku.

Tragická událost znovu připomněla, že život na ulici je jedním z největších nebezpečí, které je dnes možné ve střední Evropě zažít. Lidé na ulici umírají každý den v situacích, jež pro běžnou populaci nejsou ohrožující. Lidem bez domova není poskytována běžná zdravotní péče, jsou terčem útoků z nenávisti, v zimě umrzají nebo uhoří jako v posledním případě. Bezdomovectví zabíjí téměř tak jistě jako válka. A taková tichá válka denně probíhá v opuštěných průmyslových areálech a jiných místech, kam je možné se schovat.

V půl deváté čtvrtého května projevil na Twitteru lítost a popřál upřímnou soustrast pozůstalým i premiér Petr Fiala. Následovaly projevy lítosti a soustrasti brněnské primátorky Markéty Vaňkové a dalších politiků a političek. Podobná gesta nejsou u obětí bez domova běžná. Je opravdu dobrá zpráva, že se nejvyšší politici nyní nezařadili do dehumanizujícího zástupu nenávisti, který lidi bez domova každodenně provází. Na druhou stranu by ale premiér a primátorka v zásadě museli kondolovat na Twitteru každé ráno, protože téměř každou noc umírají na ulici lidí bez domova.

V Brně by stačilo pár stovek bytů

Brněnská primátorka Markéta Vaňková v následné kritické diskusi argumentovala, že město dělá pro lidi bez domova dost, a tudíž tragédie nesouvisí s městskou politikou. V Brně nyní začíná pět nových projektů Housing First a Magistrát města Brna bude přitom zavádět v České republice prozatím netestované metody podpory lidí v bytové nouzi. Magistrátní tým je odborně na vysoké úrovni a navzdory některým vyjádřením na sociálních sítích Housing First v Brně neskončil.

Problém je jinde. Housing First je program zaměřený na ty nejohroženější, na ty, kteří propadávají všemi jinými formami pomoci. Vznikl pro lidi s vážnými psychiatrickými onemocněními a dalšími problémy. Takových osob je pořád relativně málo, a problém je tedy řešitelný. Přitom Brno vlastní třicet tisíc bytů, takže vyřešit bezdomovectví ve městě by opravdu neměl být problém. Z velkého bytového fondu se však ročně poskytují pro nejohroženější lidi jen jednotky bytů.

Počet lidí bez domova roste, místo aby se snižoval. Radnice ráda používá Housing First jako argument ve smyslu „my to přece děláme”, ale bez dostatečné podpory a bez dostatečného množství bytů nezmohou projekty Housing First nic. Lidé bez domova budou umírat dále a bude jich pravděpodobně stále víc.

Dokud nebude mít Brno primátorku nebo primátora, který použije adekvátní počet bytů na řešení bezdomovectví — jde jen o nižší stovky ze třiceti tisíc bytů —, budou lidé na ulici stále umírat. Není to přitom výlučný problém Brna, neboť se týká naprosté většiny měst v České republice.

V celé naší polistopadové historii momentálně poprvé vzniká opravdu propracovaný model řešení bytové nouze, který jednoznačně stanoví, komu a jak bude poskytnuta podpora v bydlení. Není přitom nutné očekávat ani extrémně vysoké náklady budoucího systému, neboť programy Housing First potřebuje jen velice malá část lidí ohrožených bytovou nouzí.

Otázkou tak zůstává, zda se pan premiér v upřímné kondolenci přihlásil spíše ke svému brněnskému původu, nebo skutečně k systémovému řešení bytové nouze. Připravovaný zákon o podpoře bydlení, který vláda právě připravuje, budí opatrné naděje.