Dosud jste jako hlavní úspěch brněnského pilotního projektu prezentovali ten fakt, že si drtivá většina rodin i po roce bydlení udržela. Nyní jste ale publikovali studii, která má ukazovat další pozitiva. Co se tedy v životě zabydlených rodin nejvýrazněji změnilo?

Tato studie vyhodnocuje nejrůznější aspekty života rodin po půl roce od zabydlení. Data po roce od zabydlení jsme sice již sesbírali, ale teprve je vyhodnocujeme. Od počátku zkoumáme aspekty, jako jsou zdraví, zaměstnanost, školní výsledky dětí či hospodaření s penězi. V té nejnovější studii se nejvýznamněji projevily právě zdravotní aspekty, ostatní se přece jen ukazují až po delší době, než je šest měsíců.

Jaká konkrétní data to prokazují?

V této chvíli můžeme prokázat, že se po zabydlení výrazně snížily výjezdy sanitek, konzumace antibiotik, míra stresu a podobně. Kolik takové pozitivní změny ušetří na veřejných financích, budeme v budoucnu vypočítávat.

Několik ze zkoumaných rodin patří mezi vaše klienty. Znáte je tedy ještě z doby, kdy bydlely na ubytovně. Co se u nich doma změnilo?

To je různé. Tak třeba paní, která bydlela se svými dvěma dětmi na jedné z místních ubytoven, mi v poslední době začala volat, aby se ujistila, jestli se s nimi doma správně učí. Asi je to těžko představitelné, jak velký obrat to pro ni byl, když se nastěhovali do běžného bytu, její dcery nastoupily do nesegregované školy a ona měla najednou čas a sílu se s nimi po večerech připravovat. Něco takového bylo na ubytovně nepředstavitelné.

Pořád se ale bavíme o lidech v dramatické životní situaci. Určitě máte i negativní příběhy…

Jistě, znám i rodiny, které tu obrovskou změnu prožívají i s nejrůznějšími negativními pocity. Například u lidí s psychickými problémy je přechod složitější a pozitivní dopady se projevují až po delší době. Často se stává, že někteří najednou začnou řešit věci, na něž předtím neměli čas, protože byli v existenční tísni. Vyvstanou třeba partnerské problémy.

Projekt rychlého zabydlování je do velké míry zpolitizován. Přestože jej tedy město prezentuje jako velký úspěch, z opozice se ozývají výtky. Některé rodiny kupříkladu dlužily na nájemném.

To je samozřejmě otázka komunikace navenek. Je pravda, že jsme se zhruba v létě loňského roku dostali na provozní dluh kolem tří set tisíc korun. To už je zřejmě částka, kterou by město mělo vysvětlit. Ale vždy je třeba dodat, že až na dvě rodiny všechny nájemní smlouvu prodloužily. Což znamená, že svůj dluh do poslední koruny splatily.

Jak taková situace vznikla? Vždyť peníze z dávek na bydlení jdou přímo na účet příspěvkové organizace města.