Poslední dobou se ve vyspělých zemích stává dobrým zvykem takzvaná evidence based policy. Jinými slovy politika, která je implementována na základě robustních dat, pilotních testování dopadů, přizvání odborníků a dobrých praxí ve světě. Díky této praxi získalo Brno za svůj projekt sociálního bydlení ocenění za nejlepší projekt v této oblasti v Evropě. Řídí se jí i u dalších projektů, které ovlivňují sociální politiku ve městě.

A pak je tu ještě jeden způsob, jak vytvářet veřejnou politiku. To si takhle sedne ke stolu skupinka zákonodárců s pastelkami a nakreslí novelu zákona, která ovlivní život statisíců lidí. Sice nikdo z nich sociální politice za mák nerozumí a jejich jediný důvod, proč se o ni zajímají, je to, že „boj proti nepřizpůsobivým“ je u části jejich voličské základny populární. Nemají páru o tom, co jejich zákon způsobí a jak se v realitě budou nová opatření chovat, nicméně ví velmi dobře jednu věc. Dobře ví, že je potřeba vymačkat z boje proti těm nejohroženějším a nejchudším ve společnosti aspoň ještě kapku volebního potenciálu. Zákon je to sice naprosto nedotažený, ale nějak se stane, že projde bez většího povšimnutí legislativním procesem, a najednou bum a platí.

Právě tak se dá popsat příběh novely o pomoci v hmotné nouzi, jednoho ze snad nejpříšernějších zákonů, který tohle období prošel. Bohužel lidé, kterým ještě o něco víc zničí život, nejsou zrovna skupina, která by byla výrazně slyšet ve veřejném prostoru, a jejich volání o pomoc prakticky nikoho příliš nezajímá.

Co jim tedy tento zákon přinese? Jednou z inovací je zavedení veřejné služby pro lidi nezaměstnané déle než půl roku. Ve chvíli, kdy neodpracují dvacet hodin měsíčně v rámci takzvané veřejné služby, získají nárok pouze na existenční minimum 2200 korun. Životní minimum 3410 Kč by patrně tyto lidi udržovalo v přílišném luxusu, jenž by je zásadně demotivoval v hledání zaměstnání. Aby moudří zákonodárci přidali ještě malou motivaci navíc, dali dlouhodobě nezaměstnaným možnost získat za dalších deset hodin nad rámec úžasných 600 korun k dobru. No neberte to!