Český statistický úřad zveřejnil zprávu o vývoji ekonomiky v prvním pololetí letošního roku. Mimo jiné v ní stojí, že v daném období vzrostl objem úvěrů poskytnutých domácnostem o více než dvaatřicet miliard korun. Většinu z tohoto nárůstu tvořily úvěry na bydlení. Lidé si berou stále více hypoték, neboť ceny nemovitostí nepřestávají stoupat. Vlastní bydlení je měsíc od měsíce nedostupnější.

„Meziroční růst nabídkových cen nemovitostí dosáhl ve druhém čtvrtletí devíti a půl procenta. Nemovitosti zdražovaly hlavně v Praze. Také realizované ceny starších bytů zrychlily svůj růst poměrně výrazně. V celé České republice se meziročně zvýšily o bezmála devatenáct a v Praze o osmnáct procent,“ uvedla předsedkyně úřadu Iva Ritschelová.

Za výrazným růstem cen bytů stojí především nedostatek nové výstavby. Právě ten podle zprávy Českého statistického úřadu vyostřuje napětí mezi nabídkou a poptávkou, posílenou rostoucími příjmy domácností a stále nepříliš vysokými úrokovými sazbami hypoték. Ze zprávy nadále vyplývá, že prudce stoupají i náklady na bydlení a energie — především vinou zvyšování cen nájemného, neboť elektrická a tepelná energie naopak zlevňuje.

Index dostupnosti bydlení od roku 2012 prakticky nestále stoupá a průměrná česká domácnost dnes vynakládá na splátku úvěru na bydlení bezmála čtyřicet procent svých čistých ročních příjmů. Nejkritičtější je situace v Praze, kde si pořízení vlastního bydlení vyžádá téměř sedmdesát procent průměrného rodinného ročního rozpočtu. Naopak v Ústeckém kraji je bydlení nejdostupnější, z rodinného rozpočtu vyžaduje jen kolem dvanácti procent.

Obrana proti hypoteční bublině

V souvislosti s rostoucími cenami nemovitostí se v poslední době hovoří o hypoteční bublině. Vláda Bohuslava Soboty (ČSSD) proto připravila novelu zákona o České národní bance, která posilovala její nástroje makroobezřetností politiky.

Podle návrhu by Česká národní banka získala pravomoc stanovovat horní hranici úvěrových ukazatelů pro poskytování hypotečních úvěrů. V současné době totiž centrální banka vydává směrem k ostatním bankám pouze doporučení k úvěrovým ukazatelům, nemůže je však vymáhat. Nově by naopak mohla nastavit například minimální hranici poměru příjmů vůči splátkám.

Premiér Sobotka při předkládání novely konstatoval, že dané opatření „umožní lépe regulovat například oblast spotřebitelských úvěrů, zabrání tomu, aby se trh přehříval nebo aby vznikaly určité nerovnováhy, či dokonce bubliny“. Novela nicméně v Poslanecké sněmovně nezískala podporu. Proti jejímu schválení se postavila pravicová opozice.

„Novela by omezila přístup střední třídy k vlastním bytům. Lidé by museli žít v pronájmu a ve stáří, když nebudou mít vlastní byt, by tak nadále platili vysoké nájmy,“ řekl Deníku Referendum Herbert Pavera (TOP 09). Domnívá se totiž, že pokud lidé díky nové regulaci nebudou s to dosáhnout na hypotéky, půjčí si mimo bankovní sektor, což považuje za krajně nebezpečné.

Poslanec Zbyněk Stanjura (ODS) novelu označil za „útok na střední třídu a mladé rodiny“. Jeho stranický kolega Jan Skopeček dodal, že Česká národní banka hasí to, co sama zapálila. „V České republice se nevyplatí spořit, proto si lidé pořizují bydlení prostřednictvím hypoték. Je to totiž nejvýhodnější uložení peněz,“ řekl Skopeček. Podle jeho názoru by na navrženou změnu zákona doplatili obyčejní lidé, kteří si nebudou schopni půjčit na celou nemovitost a budou odsouzeni žít celý život v nájemním bydlení.

Potřebujeme dostupné nájemní bydlení

Přijetí navržené regulace by sice omezilo dostupnost hypoték, vedle toho ale platí, že již dnes je pro mnoho lidí problémem dosáhnout na vlastní bydlení. Podle Indexu návratnosti bydlení průměrná česká rodina vynaloží na pořízení bytu více než šestinásobek svých příjmů, v Praze dokonce jedenáctinásobek. Což je výrazně více, než v hlavních městech okolních států, kde koupě vlastního bydlení zatíží rodinné rozpočty poměrně méně než v největším českém městě. Prosté odmítnutí novely proto mnoho nevyřeší.

Levicové politické strany — na rozdíl od pravice, včetně politického hnutí ANO — ve svých volebních programech hovoří nejen o prosazení zákona o sociálním bydlení, který by desítkám tisíc lidí pomohl najít cestu z bytové nouze, ale i o budování nových nájemních bytů a rehabilitaci nájemního bydlení jako takového.

Sociální demokracie slibuje zavést nový mechanismus podpory výstavby obecních bytů, díky němuž by měl být stát schopen účinně reagovat na nedostatek bytů na trhu, nebo obnovení činnosti Státního fondu rozvoje bydlení, skrze který hodlá ČSSD nabízet dlouhodobé bezúročné půjčky na bydlení.

Obdobné závazky lze nalézt i u KSČM. Strana říká, že je třeba stavět startovací a sociální byty se státní podporou a slibuje, že zajistí každoroční výstavbu třiceti tisíc nových bytů. Ve shodě s parlamentní levicí hovoří i Zelení o přijetí zákona o sociálním bydlení, budování nájemního bydlení, sociálních bytů a regeneraci panelových sídlišť.