Poslanecká sněmovna na počátku tohoto roku schválila novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Návrh připravilo ministerstvo práce a sociálních věcí pod vedením Michaely Marksové (ČSSD). Poslanci a poslankyně ale současně podpořili i pozměňovací návrhy poslance Vladislava Vilímce (ODS), které umožňují obcím vyhlásit oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů a v těchto oblastech následně nevyplácet doplatek na bydlení. Platforma pro sociální bydlení upozorňuje, že schválený pozměňovací návrh poslance Vilímce je krajně problematický a zřejmě rozporný s Ústavou. Proto usiluje o podání ústavní stížnosti.

„Základním cílem pozměňovacího návrhu je umožnit obcím určitou regulaci negativních sociálních vlivů na svém území, díky čemuž může v řadě míst dojít například ke zvýšení pocitu bezpečí občanů, či ke snížení rizikového chování vůči dětem a mladistvým. Ty jsou leckde spojeny s existencí ubytoven a s nimi souvisejícím obchodem s chudobou,“ odůvodňoval Vilímec svůj návrh, který podpořily všechny politické strany zastoupené ve Sněmovně s výjimkou sociální demokracie.

Zákaz výplaty doplatku na bydlení do oblastí se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů naposledy schválili v Kladně a Platforma konstatuje, že další města obdobné kroky již chystají. Tímto opatřením dle nově platné novely zanikne nárok na doplatek pro všechny lidi, kteří budou uzavírat v daných oblastech nové smlouvy. Zamezení výplaty doplatku na bydlení podle zástupců Platformy v Kladně vyvolává obavy z účelové šikany místních občanů v bytové nouzi. Podle předsedy Platformy Štěpána Ripky „Kladno v minulosti dostalo evropskou dotaci na opravu domu v sociálně vyloučené lokalitě, místo toho však obyvatele domu vystěhovalo do ubytoven a dotaci použilo v rozporu s původním účelem. Nyní chce Kladno vyhánět tytéž lidi z ubytoven jinam. Ničím se přitom neprovinili.”

Platforma rovněž upozorňuje, že novela nemůže dosáhnout deklarovaného cíle — totiž omezení byznysu s chudobou. „Pokud bydlení chudých dominují spekulanti a obchodníci s chudobou, zablokováním pár ulic se problém nevyřeší. Pouze se se značnými náklady posune o kus dál, a nejvíce budou trpět lidé v nouzi. Toto opatření zároveň startuje migraci do sousedních obcí a vytváří dominový efekt,“ řekl analytik Platformy Jan Snopek s tím, že řešením obchodu s chudobou je naopak státem podporované dostupné bydlení a kvalitní sociální práce.

Novela poškozuje žadatele o dávku v hmotné nouzi a narušuje princip rovnosti v celém sociálním systému, neboť někteří lidé, ač splňují zákonem dané podmínky, nemusejí kvůli rozhodnutí obce na dávku dosáhnout, přestože v jiném městě by jim doplatek na bydlení byl bez dalšího vyplacen. „Ten princip je jednoduchý. Na jedné straně tu máme pomoc garantovanou státem pro každého občana v hmotné nouzi, a na druhé straně nyní stojí starostové, kteří si dokáží v parlamentu prosadit, že o této státní pomoci budou rozhodovat u konkrétních lidí sami. Je to stejné, jako kdyby se nějaký starosta rozhodl, že ve svém městě nechce seniory, a zablokoval pro ně výplatu důchodu,” osvětlil Ripka důvody pro podání ústavní stížnosti.

Novela byla chybná od samého počátku

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo novelu zákon o pomoci v hmotné nouzi s cílem odstranit ústavně nekonformní ustanovení z dílny poslance Zbyňka Stanjury (ODS), které podmiňovalo vyplácení doplatku na bydlení souhlasem obce. Legislativní rada vlády i neziskové organizace totiž varovaly před možnými dopady dotčeného ustanovení na životy lidí. „Zpracovali jsme analýzu dopadu tohoto zákona v praxi a alarmujícím zjištěním je, že by se ze stovky tisící lidí, kteří v tuto chvíli žijí na ubytovnách, mohlo až sedmnácti tisíc z nich, včetně dětí a seniorů, ocitnout na ulici, a to během tří měsíců. Důsledky mohou být katastrofální,“ upozorňoval tehdejší ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier (ČSSD).

Ministryně Marksová se však neomezila na jednoduchou novelu, která by odstranila pouze sporné ustanovení. Navrhla snížit doplatek na bydlení o deset procent s odůvodněním, že se jedná o boj s byznysem s chudobou, přestože neziskové organizace říkaly, že ani předchozí zastropování doplatku nemělo vliv na snižování cen ubytování. Současně novela měla přinést příjemcům dávek další novou povinnost — vypracovat ve spolupráci se sociálním pracovníkem motivační plán. Ten měl stanovit postup a časový plán opatření, kterých má být při řešení situace příjemce dávky v oblasti bydlení dosaženo. V případě, že by člověk plán neplnil, hrozilo by mu odejmutí dávek. I toto navržené ustanovení bylo tehdy podrobeno kritice.

„Podle výsledků reprezentativního šetření, které na ubytovnách v roce 2014 pro ministerstvo prováděla firma Deloitte, devadesát procent obyvatel ubytoven hledá jiné bydlení, celých sedmaosmdesát procent dotázaných však je nuceno zůstat na ubytovně z ekonomických důvodů. Na ubytovnách žijí lidé, kteří pro svůj etnický původ — v drtivé většině případů romský — neuspějí na běžném trhu s bydlením,“ uvedla tehdy Platforma pro sociální bydlení a konstatovala, že problémem není nedostatek motivace, ale vnější překážky, které osobní motivace nemůže nijak ovlivnit.