„Nad Rakouskem sebraly se nyní bouře a mraky, ale neví se, bude-li z nich padati zhoubný hrom, aneb ourodný déšť,“ napsal Karel Havlíček Borovský v Národních novinách krátce po vídeňském povstání v roce 1848. Těmito slovy by se dal shrnout i poslední týden ve Vídni, kde se odehrávaly mohutné protesty proti plynovému průmyslu. V lecčems byla tato událost pro lokální klimatické hnutí přelomová. Ačkoliv česká média jí takřka vůbec nezaznamenala.

Okolnosti konání celé konference skvěle popsal ve svém článku Pascoe Sabido z Corporate Europe Observatory. Do Vídně se sjeli zástupci energetických korporací, aby jako každý rok uzavírali dohody o výstavbě nové plynové infrastruktury a pracovali na rozvoji fosilních paliv. Mnohé z těchto firem přitom zažívají zlaté časy, jelikož mají kvůli vysokým cenám elektřiny a tepla rekordní zisky.

A to navzdory skutečnosti, že téměř devět set tisíc lidí si v České republice nemůže dovolit vytápět své domovy, a po celé Evropě počet roste každým dnem. A také navzdory tomu, že si podle vědců další rozvoj jakékoliv fosilní infrastruktury, pokud se máme vyhnout klimatickému rozvratu, nemůžeme dovolit. Právě proto se do Vídně kromě plynařů dostavily také tisíce lidí z celé Evropy i Afriky, aby proti konání Evropské plynařské konference společně protestovali.