„Ve válce mlčí múzy,“ říká jedno staré latinské přísloví. Mocné společenské struktury však většinou ve válečných situacích naopak mluví nahlas. Nejinak je tomu i v případě fosilních korporací, které se snaží využívat konfliktu mezi Izraelem a Hamásem ve svůj prospěch. V Gaze jsou totiž kromě lidských životů ve hře také bohatá naleziště fosilního plynu, která vzhledem k dlouhotrvajícímu konfliktu zůstávají netknutá.

Izrael společně s Egyptem už skoro dekádu těží plyn ve východním Středomoří, zejména v ložisku známém jako Leviatan. Plyn se postupem času stal klíčovým pro izraelskou ekonomiku, jelikož z něj generuje až sedmdesát procent elektřiny a přebytky prodává do okolních zemí, zejména Egypta a Jordánska.

V posledních letech se však o tamní rezervy fosilních paliv zajímají také západní energetické korporace. Chtějí exportovat zdejší plyn do Evropy jako náhradu za dodávky plynu z Ruska, které se Evropská unie rozhodla postupně ukončit. Právě kvůli bohatým zdrojům plynu a intenzivnímu zájmu fosilních korporací z celého světa se izraelské pobřeží ocitlo mezi oblastmi, které mohou výrazně přispět k urychlení klimatické krize.

Od roku 2020 v místě těží například firma Chevron, známá mimo jiné ničením životního prostředí a porušováním lidských práv v Ekvádoru. Mezinárodními médii proběhla před týdnem zpráva, že právě tato firma znovu spustila těžbu plynu nedaleko Pásma Gazy, kterou z bezpečnostních důvodů na čas omezila. Chevron však není jedinou energetickou firmou, která by ráda vytěžila maximum fosilních paliv u pobřeží Izraele.

Na konci října, tedy v době probíhající války s Hamásem, udělila izraelská vláda šesti energetickým firmám dvanáct licencí na průzkum možných nových zdrojů plynu. Kromě již zmíněného Chevronu licence získala britská BP, italská ENI, korejská Dana Petroleum, izraelská Ratio Energies nebo azerbajdžánský Socar. Je tak jasné, že fosilní firmy plánují využít konfliktní situace v Izraeli k otevření nových projektů těžby plynu.

Nejspornější z hlediska izraelského plynového byznysu je však oblast známá jako Gaza Marine, která se nachází asi třicet kilometrů od Pásma Gazy. Snahu Palestinců těžit v tomto ložisku Izrael už tři desítky let z bezpečnostních důvodů blokuje. V ložisku se přitom podle odhadů nachází až jeden bilion krychlových stop — necelých třicet miliardy metrů krychlových — zemního plynu, který by se dal zpeněžit za přibližně sedmdesát miliard dolarů. A který by samozřejmě vedl k vypuštění obrovského množství oxidu uhličitého, způsobujícího klimatickou krizi.

V době, kdy se Evropa odvrací od ruského plynu, nabývá toto ložisko strategického významu. Izrael po dlouhých letech předběžně a za určitých podmínek schválil možnost, aby Palestinci ložisko vytěžili. Americká vláda v posledních dnech začala na Izraelce tlačit, aby schvalování těžby posunuli do další fáze kvůli revitalizaci palestinské ekonomiky po válce.

Je pravděpodobné, že Američané také hledají způsob, jak pro Chevron, jednu ze svých klíčových energetických firem, otevřít cestu k plynu ukrytému pod Gaza Marine. Zároveň je jasné, že fosilní průmysl bude tlačit znesvářené strany do takového řešení konfliktu, který umožní pobřeží Gazy vytěžit do poslední kapky.

Jak píše americká klimatická reportérka Kate Aronoffová, přístup k bohatým zásobám dosud netknutého plynu je zřejmě jedním z přidružených důvodů, proč představitelé Izraele stále častěji zmiňují možnost totální kontroly Gazy jako vyústění války s Hamásem. A to není dobrá zpráva ani pro lidská práva, ani pro klima.