Na světě nepanuje shoda, jakými způsoby a jak razantně reagovat na klimatické změny. Pouze menšina států na světě se zavázala k zavedení zákazů používání fosilních paliv a snížení emisí oxidu uhličitého. Naopak většina států dělá jen velmi málo, aby ničivým dopadům klimatických změn zabránily — anebo nedělají dokonce vůbec nic.

Je proto opravdu závažnou otázkou, zda jednostranná opatření přijímaná pouze malou částí států mohou mít jakýkoli výraznější vliv při zmírnění klimatických změn, nebo zda bude nutné vytvořit globální klimatické společenství, které by přijalo opravdu závazná omezení emisí skleníkových plynů.

Covidová krize nám nabídla odpověď. Pandemie se ukázala jako reálný experiment, který pomohl odhalit mechanismy mnohostranných a jednostranných klimatických politik. Pařížská klimatická dohoda z roku 2015 přijala multilaterální přístup, ale ke kvantitativnímu omezení emisí se zavázalo pouze 60 ze 195 signatářských zemí, což představuje jen 35 procent světových emisí CO2. Čína a Indie, dvě nejlidnatější země světa, jasné emisní limity nepřijaly. USA se sice k omezením zavázaly, ale americký Senát dohodu dosud neratifikoval.

V zemích, které se zavázaly ke kvantitativním omezením, převládá názor, že přechodem na zelenou, případně jadernou energetiku se omezí poptávka po fosilních palivech, a tím se sníží globální emise CO2. Dopad těchto opatření na produkci celosvětových emisí však bude ve výsledku docela malý. Zastánci hájí tento přístup tvrzením, že i malý příspěvek je lepší než nic — podobně jako příspěvek na charitu.

Při bližším pohledu ale zjistíme, že postoj „lepší než nic“ je velmi problematický, protože opomíjí roli trhů s mezinárodně obchodovanými fosilními palivy, jako jsou ropa, zemní plyn a černé uhlí.

Vezměme si trh s ropou. Když poptávka po ropě v ekologicky šetrnějších průmyslových zemích klesne, klesne i její světová cena. V důsledku si budou moci spotřebitelé v jiných zemích koupit — a spálit — více ropy, než mohli, když byla poptávka vyšší.

Pokud se v zemích, které vsadily na „zelený“ průmysl, sníží poptávka po ropě, přinejmenším částečně vzroste nákup v jiných zemích. Takový bude například důsledek evropského rozhodnutí o postupném ukončení využívání spalovacích motorů v osobních automobilech do roku 2035 nebo německé legislativy zakazující instalaci většiny nových kotlů na plyn a topný olej v soukromých objektech již od roku 2024.