Na setkání ministrů energetiky se členské státy Evropské unie dohodly na odstoupení od Smlouvy o Energetické chartě. Ustanovení charty omezovala státy v jejich klimatické a energetické politice, neboť chránila podnikání fosilních korporací před aktivnější klimatickou politikou států.

Energetická charta byla přijata v 90. letech minulého století pěti desítkami evropských a asijských vlád. Jejím základním kamenem byl mechanismus na řešení sporů mezi investorem a státem. Ten energetickým společnostem umožnil žalovat vlády prostřednictvím soukromých rozhodčích soudů ve chvíli, kdy přijímají nebo prosazují zákony, které mají vliv na investice energetických korporací.

V minulosti využily energetické firmy Energetickou chartu k podání desítek arbitráží. V roce 2023 zažalovala ropná společnost Klesch Group Holdings Limited Evropskou unii, Německo a Dánsko o nejméně devadesát pět milionů eur kvůli zavedení daně z neočekávaných zisků pro energetické firmy během energetické krize.

V roce 2022 italská vláda vyhlásila zákaz těžby ropy na moři, čímž vyslechla žádost pobřežních komunit, které deset let bojovaly proti aktivitám britské ropné společnosti Rockhopper. Na základě arbitráže podle Energetické charty pak italská vláda musela společnosti Rockhopper zaplatit 190 milionů eur i s úroky. I kvůli těmto arbitrážím několik států od Smlouvy o Energetické chartě odstoupilo. Učinilo tak již například Německo, Španělsko, Francie, Velká Británie a po nedávné arbitráži i Itálie.

Postoj české vlády

Nyní mají státy unie, které ještě samostatně neodstoupily od Smlouvy o Energetické chartě, přehodnotit svůj postoj a od smlouvy odstoupit. Podle tiskového vyjádření Evropské komise „není charta slučitelná s cíli Evropské unie v oblasti klimatu v rámci Zelené dohody pro Evropu a Pařížské dohody, a to především kvůli obavám z pokračujících investic do fosilních paliv.“ Některé členské státy přesto zvažují modernizaci smlouvy a její pokračování.

„Česká republika se domnívá, že modernizace Smlouvy o Energetické chartě a setrvání v ní představuje nejvhodnější cestu, zejména s ohledem na záměr České republiky dodržet své klimatické závazky a zajistit předvídatelné investiční prostředí založené na moderním přístupu k investiční ochraně,” uvedlo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR pro Deník Referendum. Ministerstvo chce vyjmout investice do fosilních paliv z ochranného schématu Energetické charty.

„Hlavní riziko setrvání i v modernizované Smlouvě o Energetické chartě spočívá v tom, že by se tím oddálila naléhavá ekologická a spravedlivá energetická transformace v České republice,“ komentuje pro Deník Referendum záměr české vlády Audrey Changoeová, koordinátorka pro obchodní a investiční politiku v síti klimatických organizací Climate Action Network.

„Podle reformované Smlouvy o Energetické chartě by stávající investice do uhlí, plynu a ropy byly chráněny i v polovině třicátých let jednadvacátého století. Některé nové investice do plynovodů a elektráren by dokonce mohly být chráněny až do roku 2040. Reformovaná smlouva se navíc může rozšířit o další kontroverzní technologie, jako je bioplyn, biomasa a nízkouhlíkový vodík. Tím by se výrazně zvýšilo riziko budoucích soudních sporů v rámci energetické charty,“ dodává analytička.

Zástupce ministerstva průmyslu a obchodu rovněž pro Deník Referendum uvedl, že „odstoupení České republiky od Energetické charty před přijetím modernizace by znamenalo spuštění doložky o ukončení platnosti, která by Českou republiku fakticky zavazovala k dodržování nemodernizované smlouvy dalších dvacet let.“

Podle Changoeové taková doložka skutečně umožňuje fosilním společnostem žalovat státy i po dvaceti letech od opuštění charty. „Právě proto je důležité, aby Česká republika opustila Smlouvu o Energetické chartě společně se zbytkem Evropské unie, což výrazně sníží právní rizika,“ dodává Changoeová.

Na otázku Deníku Referendum, zda ministerstvo vnímá některé energetické investice na území České republiky jako potenciálně rizikové co do možnosti arbitráží ze strany fosilních korporací, zástupce ministerstva odpověděl: „Vzhledem k plánovanému ukončení využívání uhlí v České republice do roku 2033 lze vnímat určité riziko ze strany vlastníků uhelných elektráren a potenciálních žalob s ohledem na vliv takového opatření na jejich investice.“

O případné modernizaci nebo úplném konci Smlouvy o Energetické chartě se bude nadále jednat. Klíčové podle ministerstva i analytičky Changoeové ale je, že Evropská unie se rozhodla od smlouvy odstoupit. Riziko arbitráže mezi zeměmi unie díky tomu podle výkladu Evropského soudního dvora nehrozí.