„Po Kerberovi přišel do Evropy Charón. Charónův dech sežehne jižní Evropu,“ ohlašují v posledních dnech titulky tuzemských médií nástup další vlny veder. Pojmenování vln veder podle řecké mytologie jako by ohlašovalo i změnu situace, do které nás letošní léto uvrhlo. Začátek letošního léta totiž ukazuje, že jsme se přesunuli z časů klimatické krize k počátkům celoplanetárního kolapsu.

Zatímco krize v medicínské terminologii ohlašuje stav, kdy se rozhoduje, zda pacient bude žít nebo zemře, kolaps už značí selhání jednotlivých orgánů a zhroucení organismu. V mnohém šílená data z probíhajícího léta ukazují, že jsme zřejmě už překročili přes bránu podsvětí střeženou trojhlavým psem Kerberem a jednou nohou jsme stanuli na Charónově pramici, která nás má převést přes řeku Styx.

Kvalitativní rozdíl oproti loňskému roku lze vidět v tom, že zatímco loni jsme ještě sledovali nebývalé extrémy lokálního rázu jako padesátistupňová vedra v Indii, zaplavení třetiny Pákistánu povodněmi či abnormální lesní požáry na Sibiři, letos se extrémy vymykající se dosavadním vědeckým pozorováním dějí po celém světě.

Částečně za to může nástup meteorologického jevu známého jako El Niňo, který přispívá k oteplení planety. Nicméně současné dění se nedá porovnat ani s obdobím kolem roku 2016, kdy jsme El Niňo zažívali naposledy.

Evropa sevřená vedrem

Začít můžeme v Evropě. Českou republiku sice vlna extrémních veder o víkendu jen lízla, jih Evropy nicméně zažívá neuvěřitelné peklo. Například v Římě v úterý překonali dosavadní teplotní rekord o celé dva stupně Celsia na necelých třiačtyřicet stupňů. Běžně jsme zvyklí sledovat překračování teplotních maxim o desetiny nebo setiny, dva celé stupně jsou naprostá statistická rarita ukazující vážnost situace, v níž se nacházíme.

Katalánsko vůbec poprvé překonalo hranici pětačtyřiceti stupňů Celsia. Řecko i Španělsko sužují kromě rekordních teplot taky rozsáhlé lesní požáry. Řekové kvůli vedru zavírají antické památky a plameny tamních požárů ohrožují i hlavní město Athény. Vedra, s tím spojené silné bouřky a lesní požáry trápí i celý Balkán, což pociťují i čeští turisté v Chorvatsku.

Středomořské státy se společně připravují na nejhorší, protože vlna veder by měla plně udeřit až v příštích dnech. Meteorologové očekávají překonání dosavadního evropského maxima. V srpnu roku 2021 jej stanovily sicilské Syrakusy, když tamní stanice naměřila 48, 8 stupňů Celsia. Podle meteorologů vidíme pouze začátek horkého léta, protože teploty a související extrémy počasí budou kulminovat právě příští měsíc.

Evropská vedra jsou způsobená vlnami takzvaných anticyklón, které do Evropy přivádí horké počasí ze severu Afriky. Rozkolísání hranic oddělujících podnebí mezi Evropou a Afrikou pak podle vědců prokazatelně způsobila klimatická krize, kterou živí vypouštění skleníkových plynů při spalování fosilních paliv.

Rekordy povedou k úmrtím

Nejde ale jen o extrémy v Evropě. První statistiky ukazují, že poslední týden byl nejteplejším v dějinách měření vůbec. Letošní rok už má přitom na kontě nejteplejší červen v dějinách měření. A nejen to. Data meteorologů ukazují, že na počátku července jsme sedm dní v řadě překonávali dosavadní průměrná teplotní maxima pro celou planetu. Opět vidíme dynamiku oteplení planety, jejíž intenzitu vědci neočekávali.

Meteorologové v současnosti po celé planetě zaznamenávají čtyři takzvané tepelné kupole (angl. heat dome), konkrétně nad Evropou, Spojenými státy, východní Asií a severní Afrikou. Jedná se o jev, při kterém se zvlní tryskové proudění obepínající planetu, což v konečném důsledku vede k dlouhodobé kumulaci tepla v určitých oblastech. Ačkoliv je to známý a opakující se jev, čtyři tepelné kupole v jeden moment jsou značně neobvyklé a je to taky jeden z důvodů, proč nyní teplotní rekordy padají doslova všude.

Abnormální vedra nakonec nemají na svědomí jen úžehy a spálenou kůži. Loňská vlna veder vedla jen v Evropě podle statistik k šedesáti jedna tisícům nadměrným úmrtím, zejména u starších lidí a pracujících na stavbách nebo v těžkém průmyslu. Nadměrné teploty ohrožují také malé děti, zejména novorozence. Vzhledem k výrazně většímu rozsahu letošních vln veder se dá očekávat, že účet za letošní léto bude ještě mnohem vyšší. Italské nemocnice už nyní hlásí velký nárůst akutních případů, srovnatelný s obdobím nemoci covid-19.

Severní Amerika v plamenech, šílené oteplení oceánů

Přesuňme se do severní Ameriky. Tu už od června sužuje bezprecedentní vlna lesních požárů, které zejména v Kanadě dosahují apokalyptických rozměrů. Už před měsícem kouř z kanadských lesních požárů zahalil kompletně celý New York a zbarvil tamní oblohu do oranžova. Mezitím kouř z Kanady dorazil i do Evropy a poslední data ukazují, že přes sedmdesát milionů lidí nyní žije v Kanadě i USA v oblastech s výrazně zhoršenou kvalitou ovzduší.

V Kalifornii přitom v dnešních dnech nastupuje sezóna lesních požárů, ke které tamní úřady vzhledem k současným teplotám v severní Americe shlížejí s velkými obavami. Už poslední roky totiž ukázaly, jak tamní živel dokáže devastovat celou jihozápadní oblast Spojených států.

Podobně intenzivní vlna veder, která sužuje Evropu, nyní svírá i jih Spojených států a Mexiko. Právě druhý jmenovaný stát si před pár týdny prošel takřka bez zájmu českých médií epizodou rekordního vedra, kdy tamní teploty překračovaly pětačtyřicet stupňů Celsia a hned na několika místech padly národní teplotní rekordy.

Šokem pro vědce však jsou nově i teploty naměřené na povrchu severní části Atlantického oceánu, které se naprosto vymykají dosavadním měřením. Křivky oteplení oceánů začínají připomínat ty, které jsme byli zvyklí vídat v době covidové pandemie při nárůstu počtu nakažených. Oteplení povrchu však není problémem jen v případě Atlantického oceánu, protože globální teplotní anomálie v oceánech nutí vědce rozšiřovat grafy, aby se do nich nová odchylka vůbec dala zaznamenat.

Tato čísla přitom nevěstí pro příští měsíce nic dobrého, jelikož vyšší povrchová teplota oceánu výrazně přispívá k větší síle tropických cyklón. Karibik, východní pobřeží Spojených států, stejně jako jihovýchod Asie tak v druhé polovině roku zřejmě s nástupem sezóny hurikánů a tajfunů čekají krušné časy. Ostatně první ochutnávku zažili v Číně, kde museli na začátku týdne kvůli tajfunu Talim evakuovat přes dvě stě třicet tisíc lidí. Rok extrémů ještě zdaleka neskončil.

Extrémní monzun v Asii, přehlížená Afrika

Současný pohled do Asie skýtá další obraz zkázy. Japonsko, Jižní Korea či Indie patří ke státům, které nyní trápí nebývale silné monzunové deště. Všechny tyto státy nyní zápasí s rozsáhlými povodněmi — a to jen krátce poté, co tamní oblast zasáhla vlna veder podobná té, jakou nyní zažíváme v Evropě.

Voda z řeky Jamuna dokonce málem zaplavila indický Tádž Mahal. A asijské záplavy už mají i stovky obětí, zejména v Jižní Koreji. Čína pak kromě záplav na východě země zažívá také — už je mi skoro trapné to slovo znovu psát — rekordní vlnu veder. Celoplanetární situace přinutila zástupce Spojených států a Číny, aby společně zintenzivnili jednání o budoucnosti klimatu. John Kerry, který řídí klimatickou politiku USA, navštívil v pondělí Peking zrovna v době, kdy tamní stanice stanovily nový celočínský teplotní rekord na 52, 2 stupně Celsia.

Pozorností médií i společenské diskuzi již tradičně uniká Afrika, jež letos létě zažívá — nepřekvapivě — bezprecedentní vedro. Zejména v severních státech, jako jsou Maroko a Alžírsko, v posledních týdnech atakují teploty pravidelně padesát stupňů Celsia a i zde padají rekordy jako na běžícím páse. Nejinak je tomu na Blízkém východě, kde místní hasiči bez zájmu médií krotí rozsáhlé požáry a tamní vlády řeší akutní problémy s nedostatkem vody.

Africký roh je snad jedinou kritickou oblastí, kde lze pozorovat mírné zlepšení, jelikož po letech prakticky bez jakýchkoliv dešťů zažila oblast v březnu a květnu drobné přeháňky. Ty však zdaleka nestačí ke stabilizaci tamní kritické situace, která vedla v posledních letech k hladomorům a donutila miliony lidí opustit své domovy.

Rozpad antarktického ledovce

V druhé polovině roku lze očekávat, že s nástupem léta na jižní polokouli uvidíme podobné abnormální extrémy v Jižní Americe, Austrálii a jižních částech Afriky. Již na začátku roku ale na jižní polokouli vědci vypozorovali jev, který je samotné překvapil. Konkrétně se jedná o — už zase to slovo — rekordní tání ledovce v Antarktidě.

Zatímco zprávy o ubývání ledovců jsme byli zvyklí číst v souvislosti s Arktidou, rozpad antarktického ledovce je zcela nový jev. Stejně jako rozsáhlé tání arktického ledovce bude mít i ubývání ledu v Antarktidě bezpochyby globální dopady. Mezi ně bude patřit další ohřívání podnebí, stejně jako rychlejší zvyšování hladiny moří a zřejmě i pokračování proměn tryskového proudění, které udržuje stabilní počasí mezi podnebnými pásy.

Bod zlomu leží blíž, než jsme si mysleli

Podobný výčet extrémů počasí bychom mohli vlastně udělat za každý poslední rok. Ten letošní je však v mnohém přelomový. A to jednak rozsahem extrémů, které sužují celý svět, tak i jejich intenzitou. Hned několik grafů a čísel popisujících stav planety, které jsem prezentoval výše, totiž ukazují, že nevidíme meziroční drobný posun, ale skokové nárůsty.

Ať už se jedná o teplotu povrchu oceánů, nové teplotní rekordy zaznamenané po celém světě nebo data z tání ledovce v Antarktidě, všechny ukazují, že předchozí maxima nepřekračujeme jen mírně, ale výrazně. A to jsme pořád na začátku léta, mnohé extrémy ještě přijdou. Právě to mě vede k přesvědčení, že na letošní rok budeme nejspíš jednou vzpomínat jako na ten, kdy jsme začali zaznamenávat počátek klimatického kolapsu.

Nejde přitom o žádný apokalyptický alarmismus, ale o dobře daty podložený a střízlivý pohled na současnou situaci, kterou celoplanetárně prožíváme. Stačí si projít grafy a vědecké zprávy od předních vědců na Twitteru pod hashtagy jako #climateemergency, #climatescience nebo #climatecasino, pokud nechcete procházet přímo stránky renomovaných organizací sledujících stav klimatu.

Kdo dnes nabádá k umírněné a hlavně věcné neemotivní komunikaci v médiích a veřejném prostoru, nechápe rozsah vážnosti situace, kterou před námi letošní léto odhaluje. Ukazuje se, že se blížíme bodu zlomu, po kterém jako společnost budeme přinuceni přejít do módu krizového fungování, podobně jako jsme to zažili v období pandemie. S tím rozdílem, že klimatický kolaps nepůjde vysedět doma, ale jeho důstojné zvládnutí bude předpokládat rozsáhlou a hlavně urychlenou transformaci společnosti na všech úrovních.

Již se blížíme situaci, kdy většina našich současných problémů zbledne tváří v tvář celoplanetární katastrofě. Taková situace otevře nové možnosti různým autoritářům pokoušejících se udržet stávající podobu systému za každou cenu, stejně jako mnoha dezinformátorům a bludařům, kteří v posledních létech vylézají jako houby po dešti. Je proto těžko predikovat, kam nás počínající klimatický kolaps přivede.

Jestli nakonec skutečně nastoupíme na Charónovu pramici i druhou nohou a necháme se odvézt do říše mrtvých nebo zjistíme, že důstojně jsme schopní přežít i v podsvětí. Protože ať už uděláme cokoliv, jisté je, že nějakou formu klimatického kolapsu prožijeme. A třeba jednou znovu najdeme cestu ke světlu, k důstojnému životu na stabilní planetě. Ostatně i takový Orfeus se dokázal dostat z podsvětí, byť za cenu velké ztráty.