V roce 1940 pronesl Charles Chaplin ve filmu Diktátor legendární projev o vítězství lidskosti nad tyranií: „Země je štědrá a má dost pro všechny.“ Od konce druhé světové války se však lidská populace více než ztrojnásobila a proměnila přírodu k nepoznání. Vědci varují, že některé lidské činnosti mohou spustit události s katastrofickými následky. Obavy se týkají především narušení přirozené rovnováhy koloběhu uhlíku, které vede k takzvanému globálnímu oteplování.

Zvyšuje se hladina oxidu uhličitého a moří, ubývá ledovců i fauny

Cyklické i náhlé změny klimatu známe ale už z dávné minulosti Země. Díky analýze poměru izotopů kyslíku v bublinách vzduchu z hlubokých ledovcových vrtů můžeme nahlédnout do historie teplotního režimu planety. Kolísání globální teploty i koncentrací skleníkových plynů v geologické historii Země se opakuje pravidelně v závislosti na orbitálních cyklech a vulkanické aktivitě. Současné zvyšování globální teploty však probíhá až desetkrát rychleji než při pravidelných otepleních v předešlých cyklech.

Klimatologové a ekologové za hlavní příčinu označují spalování fosilních paliv v kombinaci s intenzivním odlesňováním. Podle dat amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru se množství oxidu uhličitého v atmosféře od počátku průmyslové revoluce zvedlo na dvojnásobek.

Neméně děsivou bilanci vykazuje rychlost uhlíkového přírůstku v čase: pro představu, v roce 1960 rostla koncentrace CO2 v ovzduší přibližným tempem 0,8 ppm (parts per milion, jednotka měřící znečištění ovzduší) za jeden rok. Jedná se o stonásobek přirozené rychlosti v předešlých cyklech planety. O to znepokojivější je současná rychlost přírůstku oxidu uhličitého, která se od šedesátých let minulého století více než ztrojnásobila na 2,8 ppm za rok.

Důsledky už pociťuje arktická fauna, jejíž populace v důsledku tání ledu a následné devastace přirozeného prostředí přišly od devadesátých let přibližně o čtvrtinu četnosti. Podle studií amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, NASA a časopisu Nature disponují ledovce negativní bilancí tvorby ledu již 37 let v řadě, přičemž tají šestkrát rychleji než v roce 1990.

Sílu globálního oteplování nepochybně poznali i obyvatelé alpských regionů, v nichž v letech 2000 až 2020 zmizelo až 39 procent ledovcové pokrývky. V roce 2023 pak Švýcarská akademie věd zveřejnila znepokojivou zprávu o významném zrychlení tání alpského ledu: údajně se zásoba ledu na regionální úrovni ztenčila o deset procent za pouhé dva roky.

Situace za Atlantským oceánem vykazuje neméně alarmující data. Vědci z Torontské univerzity už v roce 2011 upozornili, že se populace ledních medvědů z Hudsonova zálivu v letech 1979 až 2021 v důsledku globální změny klimatu snížila téměř o polovinu.

Už včera bylo pozdě

Na prvním místě jsou nejvíce zasaženy druhy mořské fauny s omezenou schopností přizpůsobit se environmentálním změnám, především korálové útesy a měkkýši.

Při překročení teplotního maxima koráli vlivem stresu vylučují ze svých tkání řasy, jež jim jinak slouží jako zdroj živin a dodávají jim jejich specifické zbarvení. V důsledku úbytku řas útesy blednou a pravděpodobnost jejich zotavení se výrazně snižuje s opakovanými teplotními změnami.

Mrtvé útesy se mění v neobyvatelný podmořský hřbitov jako v případě severní a centrální části Velkého bariérového útesu, kde podle vědců v letech 2024 až 2025 odumřelo lokálně až 70 procent korálového ekosystému.

„Budou korálové útesy v budoucnosti stále schopny uživit půl miliardy lidí, kteří jsou na nich závislí jako na zdroji potravy a příjmů?“ ptá se Daniela Cecarelliová, ekoložka z Australského institutu mořských věd.

Celkově bylo vlivem nárůstu oceánské teploty v letech 2009 až 2018 již 14 procent korálových útesů na světě ztraceno. „V takto zdevastovaných ekosystémech postupně ubývá i ryb, které přicházejí o svá útočiště a zdroje potravy,“ varují vědci z Univerzity Jamese Cooka.

Studie publikovaná v Royal Society, zabývající se populační dynamikou měkkýšů na izraelském pobřeží, odhalila, že ve srovnání s historickými daty se na dvou stech kilometrech úseku podařilo nalézt pouze 12 procent původních druhů obyvatel mořského dna. Vládu převzaly invazní druhy, odolnější vůči rychlému oteplování. „Jedná se o dosud největší zaznamenaný úbytek biologické rozmanitosti v oceánech v regionálním měřítku,“ píše autor článku Pablo G. Albano z Vídeňské univerzity.

Průměrné hodnoty pH mořské vody se v důsledku globálního oteplování také mění — příliš rychle klesají. Podle vědců jde o šestadvacetiprocentní nárůst kyselosti oceánů, přičemž tempo změny je zhruba desetkrát rychlejší než kdykoli v posledních 55 milionech let.

Důsledky zkoumal tým vědců na kalifornském pobřeží, který zaznamenal sedmatřicetiprocentní pokles schopnosti měkkýšů vytvářet schránky — chybí jim totiž uhličitanové ionty, jejichž dostupnost snižuje kyselejší prostředí. Důvodem je nedostatek uhličitanových iontů, jejichž dostupnost snižuje kyselejší oceánské prostředí.

V teplejší vodě se snižuje rozpustnost plynů a zároveň zvyšují respirační nároky organismů. Kyslíkový deficit tak nešetří ani sladkovodní systémy. Podle doktorky Joanny Blaszczakové z Nevadské univerzity je nedostatek rozpuštěného kyslíku v řekách častější než v minulosti. Podle jejího výzkumu z roku 2022 bylo 12,9 procenta zkoumaných řek (z celkem 125 000 lokalit v 93 zemích) ohroženo deficitem.

Podobná studie v časopisu Nature zkoumala okysličení vody v 580 amerických a 216 evropských řekách: podle autorů postupně ubývá kyslíku až v 70 procentech zkoumaných toků. Ostatně exemplárního příkladu smrtícího koktejlu teplé vody s nadbytkem živin a sinic jsme byli svědky v létě 2025 během vylovování několika desítek tun uhynulých ryb z řeky Dyje.

Člověk proti hmyzu

Plošná aplikace anorganických hnojiv s rostoucí globální teplotou má za následek úbytek jednoho až 2,5 procenta hmyzí biomasy na planetě ročně. Ačkoli se někomu může zdát rychlost globálního úbytku hmyzu zanedbatelná, v lokálním měřítku jsou čísla mnohem více alarmující.

Podle výzkumníků z Radboud University poklesla četnost hmyzu v uplynulých 25 letech na území západního Německa o 75 procent. Autoři jsou ovšem v diskuzi opatrní a přímý vliv zvyšujících se teplot považují za spíše nepravděpodobný, nicméně sekundárně ovlivněný rozkolísaný klimatický systém s delšími a údernějšími suchy v kombinaci s intenzifikovaným zemědělstvím již mezi hlavní příčiny počítají.

Podobně se s ročním jeden až dvouprocentním úbytkem četnost 81 sledovaných druhů motýlů nového kontinentu podle studie Tysona Weppricha z Oregon State University zredukovaly o 33 procent za posledních 21 let. Autor označuje klimatickou změnu za hlavní příčinu poklesu počtů.

Věda hovoří jasně: s přírodou se opravdu něco děje

Planeta se skutečně proměnila. Změny se dějí nepřirozeně rychle a nic nenasvědčuje tomu, že by měly zpomalit. Mizí ledovce, oceánské dno se mění v pohřebiště pod hladinou pokrytou odpadky. Voda v mořích je teplejší a kyselejší. V řekách chybí kyslík a hromadí se živiny. Biodiverzita dostává smrtelné rány ve vodě i na souši. Úbytky se zrychlují: podle vědců zmizí každý rok z povrchu planety v důsledku antropogenní činnosti desítky až stovky druhů živočichů.

V první linii dopadu změn stojí celá společenství, která jsou však příliš vzdálená od našeho každodenního rozhodovacího procesu o jídle, pití a multimediálním obsahu. Z toho důvodu se vytváří mylná představa, že příroda, dostupnost zdrojů a prosperita lidské společnosti spolu nesouvisejí.

Naše elity evidentně nabyly dojmu, že nás to netýká. Podle vědců však není pochyb, že důsledky našeho zacházení s planetou nás nakonec tvrdě doběhnou. Odborníci varují, že následující generace mohou zažít světový nedostatek potravin, ztrátu pitné vody, extrémní počasí, masové migrace a šesté velké vymírání druhů.

Skutečně na nás musí neviditelná ruka přírody dopadnout tak tvrdě, abychom se probrali z ekologické nevědomosti?