V roce 1940 pronesl Charles Chaplin ve filmu Diktátor legendární projev o vítězství lidskosti nad tyranií: „Země je štědrá a má dost pro všechny.“ Od konce druhé světové války se však lidská populace více než ztrojnásobila a proměnila přírodu k nepoznání. Vědci varují, že některé lidské činnosti mohou spustit události s katastrofickými následky. Obavy se týkají především narušení přirozené rovnováhy koloběhu uhlíku, které vede k takzvanému globálnímu oteplování.

Zvyšuje se hladina oxidu uhličitého a moří, ubývá ledovců i fauny

Cyklické i náhlé změny klimatu známe ale už z dávné minulosti Země. Díky analýze poměru izotopů kyslíku v bublinách vzduchu z hlubokých ledovcových vrtů můžeme nahlédnout do historie teplotního režimu planety. Kolísání globální teploty i koncentrací skleníkových plynů v geologické historii Země se opakuje pravidelně v závislosti na orbitálních cyklech a vulkanické aktivitě. Současné zvyšování globální teploty však probíhá až desetkrát rychleji než při pravidelných otepleních v předešlých cyklech.

Klimatologové a ekologové za hlavní příčinu označují spalování fosilních paliv v kombinaci s intenzivním odlesňováním. Podle dat amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru se množství oxidu uhličitého v atmosféře od počátku průmyslové revoluce zvedlo na dvojnásobek.

Neméně děsivou bilanci vykazuje rychlost uhlíkového přírůstku v čase: pro představu, v roce 1960 rostla koncentrace CO2 v ovzduší přibližným tempem 0,8 ppm (parts per milion, jednotka měřící znečištění ovzduší) za jeden rok. Jedná se o stonásobek přirozené rychlosti v předešlých cyklech planety. O to znepokojivější je současná rychlost přírůstku oxidu uhličitého, která se od šedesátých let minulého století více než ztrojnásobila na 2,8 ppm za rok.

Důsledky už pociťuje arktická fauna, jejíž populace v důsledku tání ledu a následné devastace přirozeného prostředí přišly od devadesátých let přibližně o čtvrtinu četnosti. Podle studií amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, NASA a časopisu Nature disponují ledovce negativní bilancí tvorby ledu již 37 let v řadě, přičemž tají šestkrát rychleji než v roce 1990.

Sílu globálního oteplování nepochybně poznali i obyvatelé alpských regionů, v nichž v letech 2000 až 2020 zmizelo až 39 procent ledovcové pokrývky. V roce 2023 pak Švýcarská akademie věd zveřejnila znepokojivou zprávu o významném zrychlení tání alpského ledu: údajně se zásoba ledu na regionální úrovni ztenčila o deset procent za pouhé dva roky.

Situace za Atlantským oceánem vykazuje neméně alarmující data. Vědci z Torontské univerzity už v roce 2011 upozornili, že se populace ledních medvědů z Hudsonova zálivu v letech 1979 až 2021 v důsledku globální změny klimatu snížila téměř o polovinu.