Rychlost globálních změn překračuje všechno, co známe z historie Země
Jan ČernýPříroda vydává varování. Ledovce tají, oceány se okyselují, život v řekách trpí nedostatkem kyslíku a biodiverzita mizí. Pokud nezměníme způsob, jakým zacházíme s planetou, následky těžce dolehnou na nás všechny.
V roce 1940 pronesl Charles Chaplin ve filmu Diktátor legendární projev o vítězství lidskosti nad tyranií: „Země je štědrá a má dost pro všechny.“ Od konce druhé světové války se však lidská populace více než ztrojnásobila a proměnila přírodu k nepoznání. Vědci varují, že některé lidské činnosti mohou spustit události s katastrofickými následky. Obavy se týkají především narušení přirozené rovnováhy koloběhu uhlíku, které vede k takzvanému globálnímu oteplování.
Zvyšuje se hladina oxidu uhličitého a moří, ubývá ledovců i fauny
Cyklické i náhlé změny klimatu známe ale už z dávné minulosti Země. Díky analýze poměru izotopů kyslíku v bublinách vzduchu z hlubokých ledovcových vrtů můžeme nahlédnout do historie teplotního režimu planety. Kolísání globální teploty i koncentrací skleníkových plynů v geologické historii Země se opakuje pravidelně v závislosti na orbitálních cyklech a vulkanické aktivitě. Současné zvyšování globální teploty však probíhá až desetkrát rychleji než při pravidelných otepleních v předešlých cyklech.
Klimatologové a ekologové za hlavní příčinu označují spalování fosilních paliv v kombinaci s intenzivním odlesňováním. Podle dat amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru se množství oxidu uhličitého v atmosféře od počátku průmyslové revoluce zvedlo na dvojnásobek.
Neméně děsivou bilanci vykazuje rychlost uhlíkového přírůstku v čase: pro představu, v roce 1960 rostla koncentrace CO2 v ovzduší přibližným tempem 0,8 ppm (parts per milion, jednotka měřící znečištění ovzduší) za jeden rok. Jedná se o stonásobek přirozené rychlosti v předešlých cyklech planety. O to znepokojivější je současná rychlost přírůstku oxidu uhličitého, která se od šedesátých let minulého století více než ztrojnásobila na 2,8 ppm za rok.
Důsledky už pociťuje arktická fauna, jejíž populace v důsledku tání ledu a následné devastace přirozeného prostředí přišly od devadesátých let přibližně o čtvrtinu četnosti. Podle studií amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, NASA a časopisu Nature disponují ledovce negativní bilancí tvorby ledu již 37 let v řadě, přičemž tají šestkrát rychleji než v roce 1990.
Sílu globálního oteplování nepochybně poznali i obyvatelé alpských regionů, v nichž v letech 2000 až 2020 zmizelo až 39 procent ledovcové pokrývky. V roce 2023 pak Švýcarská akademie věd zveřejnila znepokojivou zprávu o významném zrychlení tání alpského ledu: údajně se zásoba ledu na regionální úrovni ztenčila o deset procent za pouhé dva roky.
Situace za Atlantským oceánem vykazuje neméně alarmující data. Vědci z Torontské univerzity už v roce 2011 upozornili, že se populace ledních medvědů z Hudsonova zálivu v letech 1979 až 2021 v důsledku globální změny klimatu snížila téměř o polovinu.
Nezvládneme to. Bez šance. A budoucí "Kdybychom byli bývali věděli, že to bude takové peklo, chovali bychom se jinak" nám bude platné jako mrtvému zimník.
To, co se poslední dva roky děje třeba ve středozemním moři a v oceánech obecně, je masakr.
Už to začalo.
A až nikde nebude nic jako dřív...
Říkáme si homo sapiens sapiens, ale jsme ta nejblbější rasa ve vesmíru.
Kdo by měl být v čele pokusu o to, aby to bylo méně zlé?
Politika a státy.
To je jediná reálná síla ke změně.
Jenže podívejte se na politiky...
***
***
***
Prostě bez šance.
Vlastně je to jako ve třicátých letech století minulého. Příliš málo lidí chápalo, že se blíží válka, která rozvrátí svět. Teď je to stejné. Akorát, že tentokrát nebudeme nášim nepřítelem my sami, bude jím samotná planeta, takovou moc jsme od té doby získali.
Kdo vyhraje je myslím jasné, Gaia je úplně jiná váhová kategorie než krátká lidská náplava v jejích stamilionových dějinách...
Autoritářské režimy to řešit nechtějí.
Náboženské režimy to řešit nechtějí.
Oligarchie to řešit nechtějí.
Možná to chce trochu řešit Čína.
Demokracie se také trochu snaží, ale v demokraciích politiuci dělají navíc jen to, co chce výrazně lid. A tady je to nedobré, zelená politika by měla mít úplně jiný výtlak opřený o všeobecnou většinu, ale jen paběrkuje.
Sečteno podtrženo:
Bez šance.
Osobně na mě nejvíc doléhá úbytek malých zpěvných ptáků. Bydlím sice v paneláku, ale v ulicích plných stromů (jen před domem jich máme přes deset), dva bloky od lesoparku. Na jaře to býval od půl čtvrté ráno doslova koncert ptačích hrdel, nepopsdatelná nádhera tohoto živého světa.............. teď zbyly jen straky a kavky............ a strašlivé ticho. Jen vzdálené zvuky civilizace............................
„Říkáme si homo sapiens sapiens, ale jsme ta nejblbější rasa ve vesmíru.“
------------------------------------------
Když jsme, pane Morbicere, ta nejblbější rasa ve vesmíru, nepomohlo by (když už ne přímo nás vyhubit) alespoň nám třeba nějak omezit spotřebu a rozmnožování a také důsledně kontrovat kvalitu každého života, protože „důležité je rozhodnout, zda je kvalita života [například] miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne“.
„Přestaňme teoretizovat, konejme“, hlásá deset let starý titulek, pod kterým je otištěn rozhovor s „nejvlivnějším filozofem dneška“.
Kontrola kvality života by samozřejmě měla být naprostým standardem u lidí jakéhokoliv věku, zvláště pak u miminek, křehkých seniorů a duševně nemocných.
A vy jste taky jako já homo sapiens sapiens bílý privilegovaný?
Jestli „už to začalo“ (jak tvrdíte, pane Morbicere), tak bych to zase tak černě jako vy neviděl.
Šlo by vlastně o tu šťastnější variantu, kdy totiž lidmi těžce zkoušená planeta Země má poměrně velké šance na záchranu, neboť ta „nejblbější rasa ve vesmíru“ se v této variantě nedokáže přizpůsobit změnám prostředí, které svojí činností sama vyvolala a nedokáže tyto změny prostředí ani sama aktivně potlačit, takže příčina změn logicky postupně sama odezní.
Jestli to ale „nezačalo“ a „nemělo to ani v plánu začít“, nebo „to začalo jinak než myslíme“ a „nejblbější rasa ve vesmíru“ to přesto vnímá jako následek svého vrozeného či zděného špatného jednání ve vztahu k přírodě [racionalizace zavržené religiozity – viz třeba „dědičný hřích“], jde o tu méně šťastnou variantu, kdy podobně jako Oidipus ve snaze zabránit nepříznivé věštbě, děláme všechno pro její uskutečnění: zavraždili jsme (duchovního) Otce, zamilovali jsme se do (materiální) Matky a v intencích této řecké tragédie se budeme muset i oslepit, abychom se vyrovnali se svojí blbostí.
Ať už ale nastane kterákoli z naznačených variant, planetu nakonec nezachrání lidský důvtip, nýbrž lidská blbost. Z tohoto hlediska je tedy lidská blbost neocenitelnou předností.
Když už považujete lidskou civilizaci za rakovinu planety, měl byste se přece spíše radovat, když tento zhoubný nádor v souladu s vaším přesvědčením vymizí. Nebo snad přece jen chcete litovat toho vámi očekávaného zániku „nejblbější rasy ve vesmíru“? Z jakého důvodu?
Mám rád lidi pane Nusharte. S nimi je svět ještě nádhernější. Přes všechnu bolest, kterou osobně zakouším.
Dívám se na parametry svého auta a pokud dobře počítám, tak středně velký osobní automobil splňující emisní normu Euro 6 musí ujet zhruba dva a půl tisíce kilometrů, aby vyprodukoval stejné množství CO2 jako průměrně fyzicky aktivní dospělý člověk vyprodukuje svým dýcháním.
Je možné milovat lidi, když dýchají? (Já vím, přirozený koloběh uhlíku...)
... dýcháním za jeden rok.