Měl jsem to štěstí být jedním z pěti Čechů, kteří byli delegáty Wild10 - Světového kongresu o ochraně divočiny, který skončil předminulý týden ve Španělsku. Jeho mottem bylo „Make the World a Wilder Place“ — „Udělejme svět divočejším“. Internetový Deník Referendum umožňuje uvést jej bez dlouhých řečí jednoduše — podívejte se prosím nejprve na tříminutovou videopozvánku.

Bylo tomu opravdu tak. Na desátý Světový kongres o divočině se sjely stovky vědců, expertů a politiků, cestovatelé, ředitelé národních parků či rezervací, zástupci domorodých kmenů nebo cestovních kanceláří či fotografové, umělci a novináři z celého světa. Evropa hostila kongres po dlouhých třiceti letech.

Předcházelo mu jednání vládních delegací (ta oficiální česká ale absentovala) a představitelů původních obyvatel divoké přírody. Úvodní panel vlastního kongresu, ve kterém vystoupil například Eladio Galliano za Radu Evropy, virtuálně pak i evropský komisař pro životní prostředí Janez Potočnik, řídil exministr životního prostředí ČR Ladislav Miko. Spolupořadatelem vědecké části kongresu byl ústav CzechGlobe Akademie věd ČR.

Jednání, workshopy a performance probíhaly po sedm dní paralelně na mnoha místech historického, nyní univerzitního města Salamanka. Nebylo v silách jednoho člověka jej obsáhnout a prožít. Jen samotný tištěný program kongresu měl dvě stě stran A5. Pokusil jsem se vstřebat alespoň část názorů, zkušeností a trendů z Evropy.

Zatímco lidé z Afriky, Jižní Ameriky či Asie řeší, jak zachránit existující divokou přírodu před expanzí zejména důlních či dřevotěžařských společností nebo jak ochránit poslední žijící populace slonů, tygrů a dalších velkých zvířat před pytláky, v Evropě nastupuje comeback divočiny na území dříve již „vytěžené“. Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko i Česko se zařadily mezi země, které vyčleňují části své krajiny, aby na nich ponechaly volnou ruku divoké přírodě.

Mezinárodní organizace PAN Parks dává dohromady cestovní kanceláře se správci evropských národních parků, které mohou zaručit, že v nich turisté uvidí divočinu s pralesy a volně tekoucími řekami nebo mohou stopovat volně žijící zvířata. Populárního certifikátu PAN Parks používají také místní podnikatelé.

Právě na kongresu předal ředitel PAN Parks Zoltán Kun certifikát nově také řediteli rakouského národního parku Kalkalpen. Na kongresu také zveřejnil mapu více než šesti desítek míst, která se už stala součástí projektu. Přísná kritéria certifikátu PAN Parks ovšem vyžadují souvislou rozlohu více než 10 000 hektarů divočiny.

Organizace Rewilding Europe realizuje velké projekty obnovy divočiny v západní Ibérii, východních Karpatech, v rumunských horách i deltě Dunaje, bulharském Velebitu či italských Apeninách. Hlavním nástrojem obnovy divočiny jsou přírodní procesy a návrat klíčových druhů: „Kůrovec, laviny, pastva divokých zvířat, požáry a další takzvané disturbance mění kulturní krajinu v divočinu. A mění také naše myšlení“, poznamenal Frans Shepers, ředitel Rewilding Europe.

Obdobně Alan Watson Featherstone z projektu Trees for Life říká, že „obnova divočiny v Kaledonském lese mění život ve Skotsku“. Toby Aykroyd z platformy Wild Europe zmínil projekty obnovy divočiny ve Francii, Irsku a dalších zemích. Na filmovém festivalu, který byl součástí kongresu, vyvolal největší ohlas nádherný snímek Vlčí hory z pomezí východního Slovenska a Polska.