Studie: Dostali jsme Zemi do stavu, kdy je ohrožena její obyvatelnost
Matěj MoravanskýNová studie mezinárodního týmu vědců prokázala, že lidské aktivity posunuly planetu Zemi mimo bezpečnou zónu, v níž se zformovala lidská civilizace.
Mezinárodní kolektiv vědců publikoval v akademickém časopise Science studii o současném stavu planetárního systému, v níž uvádí, že šest z devíti stabilizačních mechanismů, takzvaných planetárních hranic, bylo dopadem lidských aktivit překročeno, čímž se planeta Země posouvá mimo podmínky bezpečné pro existenci lidské civilizace. Závěry této studie potvrdil i pozdější výzkum zveřejněný v časopise Nature.
Ohrožení podmínek příhodných pro lidskou společnost
Výchozím bodem výzkumu je takzvaný holocénní normál. Holocén je geologické období planety Země trvající již bezmála deset tisíc let a vyznačující se stabilními klimatickými podmínkami, které podpořily vznik zemědělství a rozmach lidské civilizace. Toto stabilní a pro lidské společnosti přívětivé prostředí je podle studie udržováno devíti planetárními procesy.
Patří mezi ně například změny v půdě, koloběhu vody, okyselování oceánů, vymírání druhů, kontaminace planety lidstvem vytvořenými materiály, jako je jaderný odpad nebo geneticky modifikované organismy. Pokud by lidstvo zůstalo uvnitř hranic holocénního normálu, příznivé podmínky pro život by trvaly dál.
Pokud však tyto procesy překročí jisté hranice, klimatický systém Země se stane nestabilním a těžko předvídatelným. A především velmi odlišným od toho, který umožnil vznik lidské civilizace. „Je tedy bytostným zájmem lidstva, aby nedošlo k zásadní změně klimatických podmínek Země,“ uvádí studie.
Příkladem takové zásadní změny ve fungování celého klimatického systému může být narušení lesních ekosystémů. Deštné a severské pralesy spolu s lesem mírného pásu tvořily po tisíciletí klíčový stabilizační mechanismus, který podporoval stabilní planetární systém. V důsledku kácení lesů a divokých požárů spoluzpůsobených klimatickou změnou již ale lesy nestačí plnit svou roli.
Pokračující kácení lesů by mohlo zapříčinit, že již nebude možné dosáhnout cílů Pařížské klimatické dohody, čímž se posílí další negativní tlaky na planetární systém. Pokud by ale se naopak podařilo obnovit zalesnění, může to podle autorů studie kolem roku 2100 významně přispět k zachycení rozhodujícího množství skleníkových plynů, čímž by se celý systém znovu mohl stabilizovat.
Od holocénu k antropocénu
Vědci rovněž mluví o příchodu nového geologického období, takzvaného antropocénu. Lidská činnost totiž podle zjištění studie dosáhla již takových rozměrů, že člověka lze považovat za významnou geologickou sílu, která může — podobně jako vulkanická činnost nebo dopady vesmírných těles — proměnit celý zemský klimatický systém a vychýlit ho tak, že budou ohroženy příznivé podmínky pro fungování lidských společností.
Jedna z členek vědeckého týmu, profesorka Katherine Richardsonová z Kodaňské univerzity prohlásila: „Víme s jistotou, co může lidstvo vytvořit za klimatických podmínek, které tu po deset tisíc let panovaly, ale nevíme, co může lidstvo vytvořit v podmínkách tak velké změny zemského systému způsobené člověkem.“
První výrazné překročení těchto hranic přišlo podle studie v druhé polovině 80. let. Pokud by se podařilo snížit dopady lidské činnosti právě na úroveň konce 80. let, mohl by se planetární systém ještě udržet v mezích přívětivých pro lidstvo. Jeden z vedoucích vědeckého týmu, profesor Johan Rockström z Postupimského institutu pro výzkum dopadů klimatické změny potvrdil, že „pokud chceme bezpečnost, prosperitu a spravedlnost pro lidi celého světa, musíme se vrátit do bezpečného prostoru uvnitř planetárních mezí. Bohužel ale takový vývoj ve světě nevidíme.“
Podle Simona Lewise z University College v Londýně, který nebyl členem výzkumného týmu, je studie dalším dokladem, jak alarmující je současný stav. Podle něj již nemůže přijít žádná silnější výzva k hlubokým strukturálním změnám, než je právě výzkum planetárních hranic. Lewis rovněž upozorňuje na nebezpečí prorůstových politik, které slibují udržet oteplování pod 1,6 stupni Celsia. Takové politiky podle Lewise „pomáhají bohatým a nehledí na chudé“.
Udržení oteplení pod 1,5 stupňů Celsia oproti předindustriální éře, který je pilířem klimatické dohody z Paříže a zaručuje udržení planety v pro lidstvo přívětivých mezích, tak podle Lewise představuje cíl, od něhož nesmíme ustoupit.