Pokud bych někdy chtěl zdiskreditovat a znevěrohodnit evropskou klimatickou politiku, nechám ji řídit bývalého manažera firmy Shell, který poté dlouhé roky pracoval pro konzultační společnost napojenou na fosilní průmysl a jako politik poskytoval úlevy největším znečišťovatelům. Zdá se vám to jako přehnaný nesmysl? Tak přesně to se ve čtvrtek ve Štrasburku stalo.

Evropský parlament totiž posvětil nominaci nizozemského politika Wopkeho Hoekstry, který tak převezme agendu po svém krajanovi Fransovi Timmermansovi. Zároveň europoslanci také rozšířili agendu slovenského eurokomisaře a nominanta SMERu Maroše Šefčoviče, který převezme část pravomocí týkající se evropské klimatické politiky.

Hoekstra při klasickém grilování v Evropském parlamentu hodně nasliboval. Mluvil o zpřísnění klimatické politiky, cíli snížit emise skleníkových plynů o devadesát procent do roku 2040 a taky plánuje prosadit globální dohodu o odchodu od fosilních paliv, a to už v listopadu na klimatické konferenci ve Spojených arabských emirátech.

Vyslanec fosilního byznysu

Jeho minulost však ukazuje zcela jiný obrázek. Mezi lety 2002 až 2004 Hoekstra pracoval v obchodní divizi nechvalně proslulé fosilní korporace Shell. Poté více než dekádu pracoval pro konzultační společnost McKinsey, která je známá častou spoluprací s největšími ropnými a plynovými společnostmi.

Ačkoliv Hoekstra přislíbil zveřejnění všech klientů, s nimiž při svém působení v McKinsey spolupracoval, až do hlasování nic takového neudělal. Pro stejnou společnost Hoekstra pracoval ještě v době, kdy už působil v nizozemské politice. Od roku 2017 postupně zastával funkce ministra financí, ministra zahraničí či místopředsedy vlády, vše ve vládách pravicového liberála Marka Rutteho.

Ani jeho působení v nizozemské politice nezavdává příčinu myslet si, že je Hoekstra tím pravým, kdo by měl řídit klimatickou politiku. Zastával se totiž například těžby plynu v nizozemském Groningenu, která kromě dopadů na klima způsobuje také lokální zemětřesení a ohrožuje živobytí desetitisíců lidí.

V období pandemie pak prosadil záchranný balíček o hodnotě necelých tří a půl miliardy eur (přibližně pětaosmdesát miliard korun) pro nizozemskou leteckou společnost KLM, a to bez jakýchkoliv požadavků na dekarbonizaci nebo proměnu společnosti směrem k udržitelnosti.

Co bychom však v Hoekstrově minulosti nenašli vůbec, je jakákoliv upřímná snaha o to řešit otázky klimatické krize či prosazovat politiku příznivou pro životní prostředí. Představa, že tento člověk bude dělat sociálně citlivou klimatickou politiku, která půjde proti zájmům velkých korporací, je tak naprosto směšná.

Evropský parlament ignoruje hlas veřejnosti

Právě proto více než sto tisíc lidí podepsalo petici směřovanou poslancům Evropského parlamentu, aby nominaci vyslance fosilního průmyslu neschválili. Už dříve dvaačtyřicet tisíc lidí vyzvalo nizozemskou vládu, aby Hoekstru na post Evropského komisaře vůbec nenominovala. Nepomohly však ani dva otevřené dopisy, které občanské organizace adresovaly zástupcům nejvyšších institucí Evropské unie.