Pokud bych někdy chtěl zdiskreditovat a znevěrohodnit evropskou klimatickou politiku, nechám ji řídit bývalého manažera firmy Shell, který poté dlouhé roky pracoval pro konzultační společnost napojenou na fosilní průmysl a jako politik poskytoval úlevy největším znečišťovatelům. Zdá se vám to jako přehnaný nesmysl? Tak přesně to se ve čtvrtek ve Štrasburku stalo.

Evropský parlament totiž posvětil nominaci nizozemského politika Wopkeho Hoekstry, který tak převezme agendu po svém krajanovi Fransovi Timmermansovi. Zároveň europoslanci také rozšířili agendu slovenského eurokomisaře a nominanta SMERu Maroše Šefčoviče, který převezme část pravomocí týkající se evropské klimatické politiky.

Hoekstra při klasickém grilování v Evropském parlamentu hodně nasliboval. Mluvil o zpřísnění klimatické politiky, cíli snížit emise skleníkových plynů o devadesát procent do roku 2040 a taky plánuje prosadit globální dohodu o odchodu od fosilních paliv, a to už v listopadu na klimatické konferenci ve Spojených arabských emirátech.

Vyslanec fosilního byznysu

Jeho minulost však ukazuje zcela jiný obrázek. Mezi lety 2002 až 2004 Hoekstra pracoval v obchodní divizi nechvalně proslulé fosilní korporace Shell. Poté více než dekádu pracoval pro konzultační společnost McKinsey, která je známá častou spoluprací s největšími ropnými a plynovými společnostmi.

Ačkoliv Hoekstra přislíbil zveřejnění všech klientů, s nimiž při svém působení v McKinsey spolupracoval, až do hlasování nic takového neudělal. Pro stejnou společnost Hoekstra pracoval ještě v době, kdy už působil v nizozemské politice. Od roku 2017 postupně zastával funkce ministra financí, ministra zahraničí či místopředsedy vlády, vše ve vládách pravicového liberála Marka Rutteho.

Ani jeho působení v nizozemské politice nezavdává příčinu myslet si, že je Hoekstra tím pravým, kdo by měl řídit klimatickou politiku. Zastával se totiž například těžby plynu v nizozemském Groningenu, která kromě dopadů na klima způsobuje také lokální zemětřesení a ohrožuje živobytí desetitisíců lidí.

V období pandemie pak prosadil záchranný balíček o hodnotě necelých tří a půl miliardy eur (přibližně pětaosmdesát miliard korun) pro nizozemskou leteckou společnost KLM, a to bez jakýchkoliv požadavků na dekarbonizaci nebo proměnu společnosti směrem k udržitelnosti.

Co bychom však v Hoekstrově minulosti nenašli vůbec, je jakákoliv upřímná snaha o to řešit otázky klimatické krize či prosazovat politiku příznivou pro životní prostředí. Představa, že tento člověk bude dělat sociálně citlivou klimatickou politiku, která půjde proti zájmům velkých korporací, je tak naprosto směšná.

Evropský parlament ignoruje hlas veřejnosti

Právě proto více než sto tisíc lidí podepsalo petici směřovanou poslancům Evropského parlamentu, aby nominaci vyslance fosilního průmyslu neschválili. Už dříve dvaačtyřicet tisíc lidí vyzvalo nizozemskou vládu, aby Hoekstru na post Evropského komisaře vůbec nenominovala. Nepomohly však ani dva otevřené dopisy, které občanské organizace adresovaly zástupcům nejvyšších institucí Evropské unie.

Hoekstru v tajném hlasování podpořilo dvě stě devětasedmdesát europoslanců, sto sedmdesát tři bylo proti. Proti podle svých prohlášení byli zejména poslanci zelených a levice.

Slova o zpřísňování klimatické politiky je nutné vnímat jen jako sladké řeči, které nizozemský politik použil k uchlácholení některých poslanců Evropského parlamentu.

Bylo by přece divné, kdyby na post eurokomisaře pro klima kandidoval s programem záchrany fosilního průmyslu v divoce se měnící době, což vzhledem k jeho celoživotnímu působení bude zřejmě hlavní náplní jeho agendy. Mírně pozitivní na celé věci může být fakt, že ve funkci bude nejspíše jen do června, jelikož složení Evropské komise se bude měnit hned po volbách do Evropského parlamentu.

Evropská unie ve vleku fosilního byznysu

Jmenování Hoekstry je však jen dovršením řady chyb, kterých se Evropská unie dopouští nejpozději od začátku války na Ukrajině. Jak zmapovala organizace Corporate Europe Observatory, Evropská komise hned po vypuknutí války navázala intenzivní spolupráci s fosilním průmyslem, s jehož zástupci se scházela takřka každý druhý den.

Stejně tak si Evropská komise zřídila poradní orgán s názvem EU Energy Platform Industry Advisory Group, který připravoval podklady pro rozhodování nejvyšších evropských orgánů v otázce energetické krize. Tento poradní orgán přitom sestával výhradně ze zástupců ropných, plynových a uhelných společností. Zmínit lze taky otázku vodíku, ve které jde Evropská unie fosilním firmám rovněž na ruku.

Ačkoliv se to z debaty v České republice nemusí vůbec zdát, evropská klimatická politika je už dávno ve vleku fosilního průmyslu, který ji tvaruje do sobě příznivé podoby. Jmenování vyslance fosilního průmyslu eurokomisařem pro klima je tak dovršením procesu, ve kterém nejšpinavější byznys přebírá otěže nad klíčovými procesy, které vznikly za účelem ochrany klimatu.