↗

Velké ropné a plynárenské korporace dobře vědí, že se k výrobě vodíku budou i v nadcházejících letech využívat převážně fosilní zdroje. Přesto se jim úspěšně daří prezentovat vodík jako jednoduché řešení klimatické krize. Foto Bexim, WmC

Vodíková lobby je obzvlášť rozhazovačná — soudě dle seznamu sta subjektů s nejvyššími výdaji na lobbování v Evropské unii. Ročně utratí ohromujících 75,75 milionu eur. Pro představu: je to výrazně více, než kolik dávají na lobbing velké big tech (43,5 milionu eur) a finanční (38,75 milionu eur) firmy z první stovky subjektů nejvíce utrácejících za lobbing.

Toto srovnání umožňuje lépe porozumět nedávno zveřejněným údajům Mezinárodní energetické agentury, podle nichž 99 procent celosvětově vyrobeného vodíku pochází z fosilních paliv. Právě z těch fosilních paliv, která rozdmýchávají klimatickou krizi. V roce 2022 dosahovala celosvětová produkce vodíku 95 milionů tun a zodpovídala za více než 900 milionů tun emisí uhlíku, což je dokonce více než téměř 800 milionů tun vypuštěných na celém světě leteckým průmyslem.

Evropská unie sice s velkou pompou prezentuje své cíle v produkci ekologického vodíku — chce vyrábět dvacet milionů tun ročně do roku 2030 —, jeho výroba však zůstává dosud na celém světě zanedbatelná. V roce 2022 bylo celosvětově vyrobeno z obnovitelné elektřiny méně než 0,1 % vodíku, tedy méně než 0,08 milionu tun. Vodík se přitom v posledních několika letech stal pilířem unijní energetické politiky.

Podívejme se podrobněji, kdo dnes profituje z přestřelených cílů, masivních dotací a programů veřejné podpory.

Spása fosilního průmyslu