Vodík: chytrá finta fosilního průmyslu jak podpořit zemní plyn
Radek KubalaV Evropské unii se v posledním roce ve velkém začalo diskutovat o rozvoji vodíkové infrastruktury. Podle analýz na jeho rozvoj nejvíce tlačí fosilní korporace, které skrze něj chtějí zajistit financování pro plynové projekty.
Na začátku roku 2020 byste slovo vodík nenašli prakticky v žádném názvu pracovního programu Evropské komise. Během roku se však vodík stal jedním z hlavních témat evropské strategie zelené transformace. Pro mnohé se jedná o nadějné palivo schopné přispět k rychlejšímu snížení emisí skleníkových plynů, které pohánějí současnou klimatickou krizi. Analytici však upozorňují, že celou vodíkovou debatu ovládají fosilní korporace, které jej chtějí pokoutně využít k zajištění stavby plynové infrastruktury a odbytu plynu.
Ačkoliv na začátku loňského roku vodík nebyl v evropské energetické debatě důležitým tématem, už v červnu Evropská komise zveřejnila Evropskou vodíkovou strategii a představila novou Alianci pro čistý vodík. V rámci evropských energetických investic se během roku jako jedny z prioritních staly investice do takzvané budoucí páteřní vodíkové sítě.
Na prosincovém jednání Rady Evropské unie se pak ministři členských zemí shodli na miliardových investicích do vodíkové infrastruktury. Evropská komise propaguje vodík jako důležité palivo, které může v budoucnu nahradit fosilní paliva v energetice i dopravě. V současnosti se globálně využívá přibližně sedmdesát milionů tun vodíku ročně, a to zejména při rafinaci ropy a v chemickém průmyslu.
Jako palivo v dopravě či energetice se zatím skoro nevyužívá. Hlavním pozitivem vodíku je, že při jeho spalování nevznikají žádné emise CO2. Nicméně v současnosti až šestadevadesát procent veškerého vodíku vzniká chemickou interakcí, při které hrají fosilní paliva, nejčastěji fosilní plyn, klíčovou úlohu.