↗

Zatímco oxid uhličitý vzniká při spalování fosilních paliv, metan uniká už během jejich těžby. Metan navíc vypouštějí nejen stávající ropné a plynové projekty, ale uniká i z míst těch už odstavených. Snímek zobrazuje čerpadla a vrty na ropném poli Kern River v Kalifornii, spravovaném korporací Chevron. Foto Mark Ralston, AFP

Delší čas se ukazuje, že metanu je v atmosféře více, než kolik vědci zahrnovali do modelů vývoje klimatu. Nyní je zřejmé proč. Ropné a plynové korporace totiž zatajovaly, kolik metanu během těžby fosilních paliv skutečně uniká. Dokázala to přelomová analýza agentury Reuters ve spolupráci s výzkumnou skupinou Geofinancial Analytics a tržními experty ze Signal Climate Analytics.

Největší rozdíl mezi přiznanými a skutečnými emisemi metanu vědci naměřili u nadnárodních ropných gigantů jako je Shell, Chevron, či ExxonMobil. Velkými producenty skleníkového plynu jsou však i méně známé fosilní korporace, jako například americká Hilcorp Energy.

„Vědecké studie dokazují, že ropný a plynový průmysl se výrazně podílí na množství metanu v atmosféře, navíc tento podíl v poslední dekádě roste. Musíme přesně určit veškeré zdroje metanu… některé korporace vypouštějí o dost méně než jiné, žádná z nich ale zdaleka nedělá pro omezení emisí dost,“ řekl pro agenturu Reuters vedoucí výzkumu a výkonný ředitel Geofinancial Analytics Mark Kriss.

Metan je přitom jedním z nejškodlivějších skleníkových plynů. Ve srovnání s oxidem uhličitým je pro klima čtyřiaosmdesátkrát ničivější. Zároveň ale v atmosféře nevydrží tak dlouho jako CO2, a jeho snižování tak povětšinou nebylo politickou prioritou.

Podle květnové zprávy Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) by ale snížení vypuštěného metanu na polovinu vedlo k omezení globálního oteplení až o 0,3 stupně Celsia. Taková hodnota může představovat rozdíl mezi relativní klimatickou stabilitou a klimatickým kolapsem. Právě proto jsou zjištění novinářů v agentuře Reuters tak zásadní.

Korporace navíc nelhaly jen o množství metanu ze stávajících fosilních projektů. Nevykazují totiž ani únik metanu v už odstavených plynových a ropných vrtech. Například korporace Shell má proto vysokou metanovou stopu, která je v absolutním rozporu s jejím dřívějším příslibem do roku 2025 snížit emise metanu na minimum.

Samy korporace nová zjištění odmítají — odvolávají se na údajnou neprůkaznost důkazů. „Data, na kterých staví analýza Geofinancial Analytics, nepovažujeme za dostačující… věříme, že do budoucna může být jejich výzkumná metoda přesnější,“ uvedl pro agenturu Reuters mluvčí fosilního giganta Chevron. Podobně se vyjádřili zástupci korporací Shell a ConocoPhillips.

Vědeckému pochybení však nic nenasvědčuje. Korporace nepředložily žádné argumenty, které by závěry výzkumníků jakkoli zpochybňovaly. Akademici i občanská společnost mají proto zato, že fosilní průmysl se jen snaží nová zjištění relativizovat v rámci snahy odolat stále silnějšímu volání po konci fosilních paliv.

Komentátoři navíc připomínají, že fosilní průmysl lže o skutečném stavu klimatu dlouhodobě. Rozsáhlá investigace z roku 2015 dokázala, že ExxonMobil a další ropní giganti věděli o člověkem způsobeném oteplování planety už od roku 1977 — a úmyslně svá zjištění zatajovali. Existenční hrozba klimatické krize se tak dostala do širšího povědomí až o jedenáct let později. Politickým tématem se začala stávat, právě v důsledku vlivu fosilní lobby, až v devadesátých letech.

Nastává éra transparentnosti. Ale i korporátních žalob

Podle vědců mohou iniciativy jako právě výzkum organizace Geofinancial Analytics zajistit větší korporátní odpovědnost. Mapování metanu v atmosféře se má totiž nadále vyvíjet a zpřesňovat. Jen do konce roku 2022 tomu mají napomoci data z dalších osmi satelitů s ultra vysokým rozlišením.

Výkonný ředitel Geofinancial Analytics Mark Kriss tak hovoří o „pouhém začátku éry radikální transparentnosti“. Nyní spolupracuje na vytvoření koeficientu, který bude průběžně hodnotit otevřenost 250 největších producentů skleníkových plynů. Takzvaný Koeficient transparentnosti má vzniknout v příštích měsících.

Fosilní průmysl tak už nebude moci nadále klamat veřejnost o reálném množství vypuštěných skleníkových plynů. Podle expertů však korporátní mlžení dnes už není hlavní překážkou v boji se změnami klimatu. Většími problémy představuje greenwashing, tedy předstíraní „ekologických řešení“ bez podstatnějšího reálného dopadu, a žaloby kvůli klimatickým opatřením.

Fosilní korporace totiž mají unikátní právní nástroje, například takzvanou Energetickou chartu, které jim umožňují žalovat státy a nárokovat si odškodné. V únoru tak německá RWE zažalovala Nizozemsko kvůli plánu skončit s uhlím, v červenci pak britská Rockhopper Exploration žalovala Itálii kvůli částečnému zákazu ropných vrtů. V obou případech jsou ve hře stovky milionů eur — a pokud korporace uspějí, výrazně tím oslabí globální snahy o přechod na bezemisní ekonomiku.

Podle některých komentátorů proto brzy může nastat vedle éry transparentnosti i éra korporátních žalob. Největší znečišťovatelé už nebudou svůj vliv na klima zamlčovat, spíš se budou snažit klimatickou politiku co možná nejvíce zbrzdit a soudními spory si nechat za odchod od fosilních paliv štědře zaplatit.

Další informace:

• Reuters Analysis: Benchmark of Big Oil on methane emissions shows ‘significant gap’ between reality and reporting
• Reuters Special Report: Millions of abandoned oil wells are leaking methane, a climate menace
• Al-Džazíra The climate crisis is a crime story
• Guardian ‘Abolish these companies, get rid of them’: what would it take to break up big oil?