Na konci února se v médiích objevila informace, že během prvního roku projektu „Sázíme budoucnost“, jejž za podpory ministerstva životního prostředí organizuje zelená Nadace Partnerství, se podařilo vysadit již více než půl milionu stromů. Celkově chce přitom iniciativa obohatit republiku o deset milionů stromů.

V článcích ovšem chyběla zmínka o tom, že bezmála čtyři sta tisíc sazenic z půlmilionové sumy tvoří rekultivační výsadba těžařských společností Severní energetická a Vršanská uhelná z koncernu Sev.en energy českého uhlobarona Pavla Tykače.

Ty přitom stromy v severních Čechách nevysazují z podnětu kampaně brněnské ekologické nadace, nýbrž povětšinou na základě zákonné povinnosti, jejímž smyslem je napravit alespoň částečně škody, způsobené na tamní krajině povrchovou těžbou hnědého uhlí. Na projektu Sázíme buducnost, jehož deklarovanou ambicí je přispívat k řešení klimatické krize, si tak vylepšují veřejný obraz firmy, které v České republice nejvíce přispívají k jejímu zhoršování.

To ale není vše. Jiná firma Tykačovy rodiny jen několik kilometrů daleko od rekultivační výsadby stromy naopak kácí. Společnost I. H. Farm, patřící uhlobaronově nevlastní dceři Olze Grillové, holosečně mýtí vzrostlé bukové lesy v Evropsky významné lokalitě Východní Krušnohoří, jež patří do evropské soustavy chráněných území Natura 2000.

Těžaři sázejí stromy z povinnosti

Ke skutečnosti, že přes sedmdesát procent hrdě prezentované půlmilionové sumy nových stromů tvoří rekultivační výsadba uhelných firem se Nadace Partnerství ani ministerstvo životního prostředí příliš nehlásí — tato informace chyběla i v tiskové zprávě o dosavadních výsledcích projektu. Snad proto, že Tykačovy firmy jsou kromě masivní produkce skleníkových emisí známé také svými snahami prolomit takzvané ekologické limity těžby či prodlužováním provozu špinavých uhelných elektráren Chvaletice a Počerady.

Podle zakladatele Nadace Partnerství Miroslava Kundraty ale nebylo vylepšování obrazu uhelných firem záměrem projektu: „Nechceme, aby Sázíme budoucnost sloužila jako obhajoba — byť nepřímá — zájmů těžební společnosti a politiků pro to, že sami nekonají ve snižování emisí CO2 dostatek. Máme diametrálně odlišný názor na budoucnost těžby uhlí, zároveň ale nelze pominout práci skupiny Sev.en Energy na rekultivaci krajiny oslabené důlní činností,“ uvedl pro Deník Referendum.

Vršanská uhelná a Severní energetická i tak vedou s diamantovými medailemi žebříček na webu projektu. Mluvčí koncernu Sev.en Gabriela Sáričková Benešová se navíc zúčastnila prvního výročního setkání partnerů projektu v brněnském sídle Nadace Partnerství, kde spolu Miroslav Kundrata a ministr životního prostředí Richard Brabec čísla prezentovali. Neopomněla se s tím pochlubit na firemním Twitteru s tím, že skupina obdržela „pochvalu za odbornost a za nejvyšší počet vysázených stromů“.

Podle Kundraty je podstatné, že rekultivace jsou kvalitní: Je třeba ocenit nejen množství stromů, ale hlavně kvalitu výsadeb a odbornou péči o sazenice. Skupina při obnově výsypek kombinuje druhově pestré umělé výsadby s přirozenou sukcesí a ujímavost stromků (tedy počet sazenic, které přežijí, pozn. red.) je vysoká díky odborné péči. Toto jsme osobně prověřili s předsedou správní rady Nadace Partnerství Jiřím Franckem vloni na podzim, na jaře se do regionu chystáme znovu, abychom si prohlédli, jak se sazenicím daří,“ popisuje.

Sáričková Benešová rovněž upozorňuje, že vysazování stromů patří k nejdražším způsobům rekultivací. I to má ale háček: Severní energetická si jej totiž platí u společnosti Rekultivace a. s., kterou sama vlastní. Reálně se tak pro ni jedná o výhodný způsob, jak část peněz, ze zákona vyhrazovaných na obnovu krajiny, přesunout z jedné vlastní kapsy do druhé.

Ukázkový greenwashing

Uhelné firmy vydávají za bohulibou iniciativu to, co jim nařizuje zákon. Má to ale vůbec nějak zajímavý přínos? I kdyby se všechny stromy vysazené doposud skupinou Sev.en energy v rámci kampaně Sázíme budoucnost dožily sta let a každý z nich pohltil tunu CO2 — což je krajně optimistický předpoklad— neabsorbovaly by za celý svůj život ani desetinu emisí, které vypustila Tykačova elektrárna Chvaletice do atmosféry za pouhý rok 2018.

Sáričková Benešová uvádí, že její společnost nepředpokládá, že vysazováním stromů vykompenzuje množství škodlivin, které produkuje. Přesně to ovšem firma tvrdí ve své Zprávě o udržitelném rozvoji za rok 2018. A účast v projektu Sázíme budoucnost jí dává možnost prezentovat se jako součást řešení problému, jehož je ve skutečnosti především příčinou. Podle ekologů je taková praxe ukázkovým případem takzvaného greenwashingu, tedy klamavého ozeleňování vlastního veřejného obrazu.