Klimatické hnutí má v kontextu australských požárů nové zlouny. Je jím vedení nadnárodní korporace Siemens, které se i přes mezinárodní nátlak klimatického hnutí rozhodlo prodloužit smlouvu na dodávku signální techniky pro indickou uhelnou firmu Adani. Ta právě v Austrálii touží vystavět jednu z největších soustav uhelných dolů na světě, projekt Carmichael.

Generální ředitel Siemensu Joe Kaeser rozhodnutí opřel o fakt, že uhelný projekt v minulosti získal povolení od tamějšího Nejvyššího soudu a má splněna všechna hodnocení ekologických dopadů vystavená australskou vládou. Stejnou vládou, která je proslulá masivním propojením s uhelnými korporacemi.

Úsměvné na celém faktu je, že Siemens se jako jedna z prvních firem zavázala k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030 a prezentuje se jako lídr boje s klimatickou krizí. I v tiskovém prohlášení, které Siemens k rozhodnutí podpořit projekt Carmichael vydal, tiskové oddělení firmy píše, že jim na klimatu záleží a berou vážně všechna varování vědců. Zřejmě to ale platí jen do chvíle, než je ve hře skutečný byznys.

Podobného pokrytectví se dopouští také firma Google, která se rovněž staví do pozice environmentálních lídrů a uhlíkové neutrality chce u svých datových center dosáhnout už letos. Ani to jim však nezabránilo, aby začali spolupracovat s ropnými společnostmi jako Total na zefektivnění těžby ropy.

Tyto příklady před námi odhalují limity pro řešení klimatické krize prostřednictvím tlaku na korporace. Celou dobu totiž narážíme na jejich snahu o greenwashing, tedy snahu vypadat na veřejnosti zeleně, ale v zákulisí vést běžný byznys. Nicméně klimatická krize je ukotvená právě v podobných transakcích a kapitálových tocích, kterých se firmy jako Google nebo Siemens nejsou ochotné vzdát.

Politizovat takové transakce a pokoušet se přesvědčit firmy, aby z nich vystoupily, má smysl. Ostatně ředitel Siemensu Kaeser do médií řekl, že osmnáctimilionovou zakázku pro Adani považuje za malou a bez tlaku aktivistů by o ní ani nevěděl. Celá situace ho vedla až k pokusu o uplacení mluvčí německého studentského hnutí Luisy Neubauerové, která nabídku nechat se kooptovat pochopitelně odmítla.

Nadto v Austrálii se tímto způsobem, v kombinaci s právními nástroji, daří zpomalovat začátek stavby projektu Carmichael. Zda to bude stačit, teprve uvidíme.

Nicméně z dlouhodobého hlediska je zároveň potřeba otevřeně říkat, že špinavé aktivity Googlu nebo Siemensu jsou součástí politické ekonomie neustálého růstu a tlaku na zisk, která mezi příčinami klimatické krize zaujímá čelní místo. Využijme příkladů pokrytectví firem, které samy sebe prohlašují za klimaticky zodpovědné, k odhalování skutečného fungování kapitálových toků napojených na fosilní průmysl.

A požadujme nové fungování světa ve všech jeho aspektech. Korporace nás před klimatickou krizí nezachrání. Pomoct si budeme muset sami.