Váš pocit viny za klimatickou krizi je mistrovským tahem fosilního průmyslu
George MonbiotGiganti fosilního průmyslu si uvědomují škody, které způsobují, a to již po desetiletí. Vytvořili nicméně systém, jenž je zbavuje odpovědnosti.
Přestaňme nazývat zhroucení ekosystémů šestým velkým vymíráním druhů a začněme raději mluvit o prvním velkém vyhubení. Jak totiž uvádí nedávná esej ekologického historika Justina McBriena, popisovat stávající mizení životního prostředí nejrůznějších živočichů včetně člověka jako vymírání znamená, že katastrofa vyznívá jako cosi, co nastalo bez cizího přispění.
Když uznáme, že jako lidé můžeme za první velké vyhubení, zjistíme, že odpovědnost nesdílíme rovným dílem. Dopady životního stylu převážné většiny obyvatel světa jsou minimální. A i lidé ze střední třídy světového Severu, jejichž uhlíková stopa je výraznější, se mimoděk řídí systémem myšlení a jednání, který do značné míry vytvořily korporace stojící za fosilním průmyslem.
Nedávný projekt Guardianu ukázal, že pouhých dvacet společností obchodujících s fosilními palivy má na svědomí pětatřicet procent emisí oxidu uhličitého a metanu uvolněných do atmosféry od roku 1965. To byl rok, kdy prezident Amerického ropného institutu seznámil členy organizace s tím, že oxid uhličitý pocházející z jejich podnikání může již v roce 2000 měnit klima.
Pachatelé po celou dobu věděli, co dělají. I když i jejich vlastní vědci varovali před tím, že pokračující těžba fosilních paliv může mít katastrofální následky, ropné koncerny investovaly miliardy dolarů do zmaření patřičných opatření ze strany vlád. Platily think-tanky, bývalé vědce a falešné občanské iniciativy za zpochybňování klimatologických poznatků.
Korporace skrze nejrůznější fondy sponzorovaly i politické iniciativy, mimo jiné v Kongresu Spojených států amerických, aby blokovaly pokusy o omezení emisí skleníkových plynů na mezinárodní úrovni. Investovaly i do greenwashingu (marketingové metody usilující o vykreslení produktů či firem jako ekologicky citlivých, pozn. překl.) s cílem zmást a vylepšit veřejné mínění o sobě.
Někdy je dobrou strategií zákon porušovat, v některých jiných případech by ale porušování zákona protest delegitimizovalo.
Pokud by pachatelé ekocidy jako jediní zůstali naživu, ale nemohli by svůj finanční či materiální zisk nijak využít ve svůj vlastní prospěch, logicky také nejednají.
Co je ziskem pachatelů ekocidy? (Proč to - podle G. Monbiota - dělají?)
Vysvětlení tedy je, že jsou hloupí a nejednají logicky?