Šesté velké vymírání už začalo a není moc času jej zastavit, varují vědci
Josef PatočkaČerstvě vydaná studie vědců ze Stanfordovy a Mexické národní autonomní univerzity dokládá, že svět v současnosti prodělává neokázalou, avšak mimořádně rozsáhlou „biologickou devastaci“. Na vině je dle autorů především lidská činnost.
Není vidět na každém kroku a řada lidí si jej vůbec nevšímá, přesto již začalo a je mimořádně vážné. Takto hovoří skupina vědců ze Stanfordovy a Mexické národní autonomní univerzity o aktuálním úbytku živočišných druhů — procesu, který přibližuje a dokládá ve studii vydané nedávno v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Podle autorů studie se úbytek týká jak vzácných, tak běžných druhů a je tak rozsáhlý, že je na místě mluvit o šesté masovém vymírání v dějinách planety Země.
Redaktoři deníků a webů, které o studii informovaly, zdůrazňují, že její autoři používají na vědecké poměry neobvykle silný jazyk. Dosud prodělané vymírání označují vědci za „biologickou devastaci“ živého světa. Mizení přirozeného prostředí, nadměrný lov, expanze invazivních organismů, toxické znečištění a rozvrat klimatu vedly dle autorů studie ke „katastrofickému úbytku v počtech i rozšíření nejrůznějších druhů obratlovců“.
Hlavní příčinu spatřují vědci v přelidnění a nadměnré spotřebě hmotných statků. Úbytek zvířat představuje podle studie „hrozivý útok na základy lidské civilizace“. Vedoucí výzkumného týmu, profesor Gerardo Ceballos z Mexické národní autonomní univerzity, příkrost použitých obratů hájí: „Situace je natolik vážná, že by bylo neetické silná slova nepoužít,“ uvedl pro The Guardian.
V minulosti život na Zemi prodělal pět velkých hromadných vymírání. Poslední z nich se odehrálo před šestašedesáti miliony let. Padlo mu za oběť na tři čtrtiny živočišných druhů včetně populárních dinosaurů a způsobila jej zřejmě kombinace následků srážky Země s asteroidem, vulkanické aktivity a klimatických změn.
Nová metodologie, vážné závěry
Dřívější studie již prokázaly, že živočišné druhy mizí v současnosti rychleji, než bylo běžné v uplynulých milionech let, úplná vymření jsou ale stále relativně výjimečná, což může působit dojem postupné ztráty biodiverzity. Nová studie se na problém dívá více ze široka a věnuje se také úbytku v populaci běžných druhů, jež nejsou obyčejně hodnoceny jako ohrožené.
Vědci studovali vzorek 27 600 druhů obratlovců a konkrétněji se zaměřili na 177 druhů savců. Potvrdili přitom, že během několika posledních desetiletí ze světa zmizelo až padesát procent všech individuálních zvířat. Pro zkoumané druhy savců pak platí, že téměř polovina z nich ztratila více než osmdesát procent rozsahu svého rozšíření. Miliardy jednotlivých populací různých ptáků, savců obojživelníků či plazů úplně zmizely, což právě vede výzkumníky k závěru, že šesté vymírání se již ocitlo ve svém počátku a pokročilo výraznějí, než se dosud soudilo.
„Výsledná biologická devastace bude mít v budoucnu samozřejmě vážné ekologické, sociální i ekonomické důsledky,“ varuje studie, „lidstvo dříve či později zaplatí za tyto škody na jediném živém společenství ve známém vesmíru velmi vysokou cenu.“ Přestože je podle autorů studie dosud možné jednat a nejhorším škodám zabránit, situace dle nich nevypadá dobře. „Podle všeho se zdá, že námi rozpoutaný útok proti biodiverzitě v následujících dvou dekádách ještě zesílí. A to předznamenává dosti ponurý obraz budoucího života, včetně lidského života.“
Podle výzkumníků je třeba jednat rychle a v nejbližší době bude nutné, aby lidsto v globálním měřítku snížilo svou spotřebu a zátěž kladenou na živé ekosystémy. Nezbytné je podle nich také zásadně rozšířit chráněná a bezzásahová území, přijmout legislativu na ochranu biologické diverzity. Podle profesora Ceballose by mezinárodní společnství mělo rovněz vytvořit instituci, která by dokázala na ochranu divoké přírody zajistit dostatečné prostředky.
Další informace:
The Guardian Earth's sixth mass extinction event under way, scientists warn
Deutsche Welle Study: World experiencing 'mass extinction event'
The Independent The world is facing a 'biological annihilation' of species, researchers warn
The Atlantic It's a Mistake to Focus Just on Animal Extinctions. Population declines tell a much scarier story
Je z říše hmyzu.
Konkrétně mluvíme o argentinských mravencích, což sice - jak jméno napovídá - jsou mravenci z Argentiny, nicméně je to i jejich druhové označení.
Evropští mravenci žiji v koloniích shromážděných kolem královny. Jsou jich desítky druhů. Vlastně žijí ve svých městských státech, které urputně brání před konkurenty. Mezopotámie před příchodem Sargona Akkadského, řekněme.
A smrt královny znamená zánik společenstva.
Argentinští mravenci jsou jiní.
Přišli z mnohem drsnějšího světa. Jsou menší než evropští, zato jich je opravdu mnoho a jsou neuvěřitelně agresivní. Když najdou hnízdo jiného druhu mravenců, všeho nechají a napadnou ho plnou silou. Jsou malí, větší druhy je překousnou kusadly, ale oni ve třech nebo čtyřech zachycují končetiny a tykadla větších mravenců a s pomocí malých háčků se zaseknou do podložky. Na takto znehybněné soupeře nastupují specialisté, kteří jim končetiny a tykadla ukousnou od těla.
(u hmyzu neexistují hranice ani morálka)
I největší evropská mraveniště argentinští mravenci vybijou do 24 hodin od začátku útoku.
V jejich hnízdě je 6 až 8 královen, není tak zranitelné. Navíc jednotlivá mraveniště se nenapadají, ale kooperují.
A je to destruktivní jízda.
Nyní argentinští mravenci zcela ovládli pobřeží do hloubky několika desítek kilometrů, které se táhne od atlantického pobřeží Španělska, přes Portugalsko do Středozemního moře, přes Barcelonu a francouzkou Riviéru do Itálie. A nyní už pochoduje miliardová mravenčí armáda na Balkán.
V tomto obrovském pásu argentinští mravenci vyhladili veškerou mravenčí konkurenci a sjednotili toto území v jeden žívý kooperující mravenčí hyperorganismus.
Hmyzologové už docela panikaří, začíná se měnit složení ostatního hmyzu v oblasti, klesá biodiverzita, dokonce už se mění složení ptáků v oblasti. Centrum bádání je momentálně na Univerzitě v Barceloně, ale nyní se otevírá pracoviště pro daný problém už i v Německu. Pokud by se oteplilo, mohli by teplomilní argentinští mravenci expandovat i dovnitř kontinentu,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Jak se sem dostali se podařilo objasnit a není to moc překvapivé - jako černí pasažéři na lodích.
A vzhledem k tomu, že lidstvo stojí před hrozbou ekologického zániku, podle jejich názoru odpadá i ten mravní faktor, že by tím byla odstraněna politická svoboda. Tváří v tvář smrti padají jakékoli argumenty běžné morálky.
- Jenže, jak nám ukazují zkušenosti s totalitním režimem, ani diktatura není s to natrvalo kontrolovat člověka, a jeho neuhasitelnou snahu po vlastním individuálním prospěchu.
Zároveň však musím konstatovat, že, vzhledem k jistému svému zájmu o zoologii, ba i paleontologii, mám "figuru" šesté vymírání za poněkud marketingovou. U většiny z oněch pěti uznaných hromadných extinktů (taky taková "big five") není větší shody na příčinách, natož na jejich průběhu a rychlosti. Možnost dostat se (zvláště to ovšem platí pro prvohory) při určování nálezů snad až na úroveň druhu je vzácná, nebo problematická. Odhady procenta vymřelých čeledí či dokonce řádů nejsou ovšem jednoduchou věcí. Pro nynější dobu bychom mohli uvažovat o chobotnatcích, jako o řádu, jemuž hrozí vymření. Neprobíhá však vlastně již od třetihor, do něhož spadalo "vrcholné období" uvedené skupiny? A nebyl člověk příčinou (nebo už tehdy viníkem?) vymření aspoň některých druhů z rodu mamut? (Já si myslím, že ano, ale shoda na tom zatím není.) Nebo se podívejme na ohroženou podtřídu ptáků, na běžce. Když se lidé, někdy poměrně nedávno, dostali na (hodně) velké ostrovy, největší pštrosovité svižně zlikvidovali... Ale to spíš jen tak mimochodem.
O co nyní podle mne jde? Lze doufat, že lidé postaví pro druhy nějakou tu Noemovou archu. (Je zde samozřejmě i možnost, že do ni vlezou skoro jen oni a dokonce, že ji postavit nestihnou.) Je však toto (leckým klidně odmítaný) závazek, náklad, který bychom asi měli nést? Nebo je to pořád zlý sen, velmi špatný nápad, slepá skvrna našeho mentálního oka sloužícího při kolektivním rozhodování?
Každopádně zaráží, že zatímco mezinárodní dohody stanovují přece jen mmožství emisí skleníkových plynů, které lze vypouštět do atmosféry, což je nepochybně dobře, skoro všechno ostatní zůstává neregulováno. Stěží si vůbec dovedeme představit mezinárodní úmluvy, kterými by se státy zavázaly udržet např. plochu původních lesů, stepí nebo mokřadů na svých územích. Neexistují ani pořádné pobídky, které by podobné chování stimulovaly. Ba právě naopak. Požadavek dohod o omezení výstavby dopravních staveb či přehrad (o mnoha dalších nových nápadech vytloukání klínu klínem nemluvě) bude vypadat jako výplod chorého mozku. Teď když konečně začíná bohatství prosakovat? Nejde to nejen na nadnárodní, ale ani na skromnější státní či regionální úrovni. Ba právě naopak. Slýcháme: My to chceme taky? A i když lidé, v novém mediálním klimatu a zostřeném soupeření spíš náhodou, něčemu nefandí, zasáhnou politici, prý jejich zástupci, a protlačí zájmy pro sebe důležitějších klientů. Pravici je to imanentní, na starém totiž lpí jen v případě několika problematických principů a mechanismů, na levici zas propadáme stále znovu okouzlení lidí kdys hladových mezi regály supermarketu.
Vzpomenu toho, jak prezident Havel navrhl v PS zrušení trestu smrti (formou „rychlovky“). Jistě na to měl právo a já s ním souhlasil. Nemohu však nyní nevidět, že trest smrti, přes nynější konzervativní revival, by tu už stejně dávno nebyl (a že by jeho zrušení nenesli na bedrech výlučně „sluníčkáři“). Naopak prezident měl prosadit další potřebné zákony v natolik progresivní podobě, jež je v etablovaném kapitalismu nedosažitelná. Tehdy to ovšem bylo málo patrné, takže V. Havlovi nemohu dávat skutečnou vinu. Takhle uvažuji o těch současných úmluvách, když čtu o tom, že Trump sice „musel“ USA z klimatické dohody vyvázat (asi není ctění závazků v té zemi zrovna posvátné), ale že už asi stejně v daném směru fungují ekonomické síly. Veškeré nasazení sil do zápasu proti přílišnému globálnímu oteplování může být takovou velkou obdobou naší snahy vysvětlit a nadále obhajovat zrušení trestu smrti. Možná jsme mohli mít těžce vyvratitelné lepší uzákonění ochrany přírody či památek... Je třeba mít dost fantazie a myslet jako šachista šest tahů dopředu. A nebát se chtít "nemožné".
Šesté velké vymírání už začalo a není moc času JE zastavit.
I diverzita češtiny vymírá. Zajímá to někoho?