Za útoky na Gretu Thunbergovou stojí víc než jen boj proti ochraně klimatu

Mat Hope

Útoky na Gretu Thunbergovou mají svou psychologii — u postarších pánů, kterým ujíždí vlak. Ale mají také svou politickou ekonomii — jejich sponzory jsou popírači změn klimatu napojení na fosilní průmysl.

„Při jachtingu se stávají podivné nehody...,“ tak britský byznysman, spojenec Donalda Trumpa a klíčový sponzor kampaně za brexit Arron Banks reagoval na zprávu, že se Greta Thunbergová, švédská studentka, jež inspirovala hnutí středoškolských stávek za klima, plaví do Ameriky na akční klimatický summit Organizace spojených národů. Ve pohrdlivých výrocích na její adresu nezůstal osamocen.

Bezpočet lidí již napsalo tisíce slov v komentářích vysvětlujících, proč jsou osobní útoky na Gretu — typicky podnikané staršími bílými muži a někdy zesměšňující její Aspergerův syndrom — nepřijatelné. Ale světlo do motivů podobných temných počinů vnese až porozumění tomu, z čeho útočníci ideologicky a organizačně vycházejí.

Významná část komentátorů snažících se šikanovat Gretu totiž patří k zavedené síti lobbistických skupin hájících neomezený volný trh, kterou pojí úzké vazby k fosilnímu průmyslu. A tedy k lidem, kteří dlouhodobě financují popírání změn klimatu.

Evropské útoky

Greta se dostala do popředí zájmu nejprve v Evropě, a tam se také začalo s házením špíny. Banksův tweet tvoří jeden z ukázkových příkladů. Jeho původce je nejen prominentním podporovatelem brexitu, ale také člověkem s dlouhodobými vazbami na stranu UKIP a jejího bývalého lídra Nigela Farage. K UKIP ostatně patří i Neil Hamilton, jeden z prvních politiků čelících kritice za zveřejnění tweetu, který mnozí vnímali jako snahu o šikanu Thunbergové.

Farage po opuštění UKIP přišel s Brexit Party, kterou také podporuje Banks. Strana v květnových volbách do Evropského parlamentu získala třicet procent hlasů, a disponuje tak sedmadvaceti europoslanci. Mnozí z nich patří mezi popírače vědecky potvrzených faktů o klimatické změně.

I když se Brexit Party dlouhodobě brání nabídkám na vstup do evropské aliance krajně pravicových stran [protože chce EU opustit — pozn. DR], její europoslanci působí s dalšími krajně pravicovými populistickými stranami v Bruselu jednotně, a to včetně Národního shromáždění (dříve Front National) Marine LePenové či Alternativy pro Německo. Ty spojuje mimo jiné právě nenávist vůči Gretě.

Dva poslanci Národního shromáždění nedávno bojkotovali její návštěvu Francie. A zástupci Alternativy pro Německo mají na kontě koordinované výpady proti aktivistce na sociálních sítích. Množství takových ataků pomáhal organizovat Evropský institut pro klima a energii, organizace popíračů změn klimatu, známá ze spolufinancování akcí se zastoupením amerického volnotržního think-tanku Heartland Institute.

Transatlantická palba ze zálohy

Když vezmeme v úvahu dlouholetou historii popírání poznatků klimatologie ze strany Heartland Institute a fakt, že je setrvale sponzorován ropnými koncerny, není zvlášť překvapivé, že vazby na tuto organizaci nalezneme i u řady amerických komentátorů vymezujících se proti Gretě.

Na webu Institutu před časem vyšel obsáhlý text sepsaný jedním z jeho „expertů“, Gregorym Wrighstonem. Ten se pokusil rozporovat co nejvíce argumentů podávaných Thunbergovou s cílem prosadit včasné akce na ochranu klimatu. „Je na čase, aby se vrátila do školy a doučila se to, co neví, a odnaučila spoustu toho, co ji naučili,“ prohlašuje Wrighstone.

Řadu dalších Gretiných kritiků ze Spojených států spojují vazby na sponzory Heartlandského institutu a vlastníky největší americké energetické společnosti, rodinu Kochových. Například Marc Morano, dlouholetý šiřitel dezinformací o změnách klimatu, je obvyklým řečníkem na akcích Institutu a ředitelem odboru komunikace v kampani Výboru pro konstruktivní budoucnost.

Ten usiluje o volnotržní řešení klimatických problémů a disponuje sponzoringem právě od nadací bratrů Kochových. Obdržel také významné finanční příspěvky od ropných společností, jako je ExxonMobil a Chevron, stejně jako od ropného magnáta Richarda Scaifea.

Morano byl jedním z nejhlasitějších kritiků Gretiny návštěvy Spojených států. V pořadu pravicové platformy Rebel Media popsal příjezd mladé aktivistky jako návnadu, na kterou se mají lapit kritici úsilí o ochranu klimatu. Prominentní představitel Rebel Media, ultrakonzervativní komentátor Erza Levant, působil jako internista Nadace Charlese Kocha a později pracoval pro Kochem financovaný Fraserův institut.

Moranovy argumenty se odrážejí v textu Joea Bastardiho, meteorologa zaměstnaného svého času společností AccuWeather, vydaného na webu Výboru pro konstruktivní budoucnost. Společnost AccuWeather v devadesátých letech působila spolu s Globální klimatickou koalicí, nyní nefunkční skupinou založenou fosilním průmyslem s cílem oponovat opatřením omezujícím emise skleníkových plynů.

Podobnost útoků na Gretu v anglosaských médiích napojených na fosilní průmysl s útoky Reflexu uhlobarona Křetínského je jistě čistě náhodná. Repro DR

Prominentním Gretiným kritikem se stal také Steve Milloy, bojovník proti „pochybným vědeckým datům užívaným k prosazení určité často skryté agendy“. Ten na Twitteru psal: „Když se uchýlíte k použití náctileté loutky pro svou agendu, jste ztracení. Klimatičtí počůránci… svět se směje Grétině šarádě.“ Milloy je mimo jiné pomocným výzkumníkem neziskové organizace Institut kompetitivního podnikání.

Ředitel Institutu, Myron Ebell, figuroval jako součást Trumpova týmu při devastačním přebírání americké Agentury pro ochranu životního prostředí a proslul svými vystoupeními v médiích, při nichž běžně šířil dezinformace o změně klimatu. Institut dostává miliony dolarů od fosilního průmyslu, a to včetně společnosti ExxonMobil i rodiny Kochových.

Zpět k Brexitu

Vliv Kochovy sítě se neomezuje na americká média. Jeden z nejodpornějších útoků na náctiletou klimatickou aktivistku přišel od Brandana O‘Neilla, editora Kochem financovaného webu Spiked.

Ten o Gretě napsal: „Ubohá mladá žena čím dál více vypadá a zní jako členka sekty. Monotónní hlas, pohled apokalyptického zoufalství v očích. Řeči o přicházejícím velikém ohni, který nás ztrestá za ‚ekohříchy‘. Na slečně Thunbergové je něco znepokojivého a před-moderního.“ O‘Neillův komentář sloupkař deníku The Guardian Aditya Chakrabortty označil za důkaz, že kritici Grety jsou v koncích a bez nápadů.

Jedním z takových je i James Delingpole, nyní především autor krajně pravicového média Breitbart. V nedávno vydaném článku popisuje Gretu jako „Svatou patronku Věku hloupých“. Delingpolovy texty se často odkazují na jedno z hlavních britských popíračských médií, Nadaci opatření vůči globálnímu oteplování. Ředitel Nadace působí jako editor portálu Conservative Woman, který podobně jako Breitbart opakovaně poskytoval prostor pro články napadající Gretu.

Breitbart původně provozoval Trumpův hlavní stratég Steve Bannon. Což nás přivádí zpět na začátek k Arronu Banksovi: Bannon totiž sehrál klíčovou roli v prvních dnech brexitové kampaně vedené Banksem a Faragem. Současně působil jako ředitel Cambridge Analytica, poradenské společnosti zapojené do skandálu s rozsáhlým zneužíváním dat uživatelů sociálních sítí v průběhu referenda o brexitu. Společnost spolupracovala i s Banksovou a Faragovou skupinou Leave.EU.

Brexit Party stojí v popředí snah o to, aby Spojené království opustilo Evropskou unii v nejbližším možném termínu — 31. října — a to bez dohody. Pokud by se takový scénář realizoval, předpokládá se, že by otevřel dveře rozsáhlé deregulaci britského trhu, rozbití systémů ochrany přírody a výprodeji státních aktiv prominentním americkým korporacím. To jsou výhledy blízké srdcím všech skupin stojících za lidmi napadajícími Gretu.

Článek vyšel na portálu Desmog pod titulkem Attacks on Greta Thunberg Are About More Than Anti-Environmentalism. V DR jej publikujeme v rámci spolupráce Covering Climate Now. Přeložil JAN KAŠPÁREK