Byl to opravdu učebnicový příklad projekce. Brazilský prezident Jair Bolsonaro v reakci na kritiku jeho politiky, která umožňuje ničení pralesů, obvinil francouzského prezidenta Emmanuela Macrona z toho, že má „koloniální myšlení“.

Bylo by to vtipné, kdyby to nebylo smutné. Byl to právě Bolsonaro, kdo ve své zemi rozpoutal vlnu nepokrytého koloniálního násilí, kdo přišel k moci tím, že vystupoval proti domorodým obyvatelům a tvrdil, že jejich územní právo představuje nepřípustnou bariéru pro ekonomický rozvoj v Amazonii.

Zdejší lidé, jejichž kultura je přirozeně vázána na deštný prales, se kontinuálně staví proti megalomanským stavebním projektům a postupnému rozšiřování agrobyznysu ukrajujícího z pralesa. „Pokud se stanu prezidentem, nedáme domorodcům už ani centimetr země,“ prohlásil Bolsonaro. Mezi jeho další zlověstná prohlášení patří výrok „Každému farmáři dáme pušku a zbrojní pas.“

Stejně jako Trumpova agresivní protiimigrační rétorika popíchla bílé nacionalisty k tomu, aby začali páchat zločiny z nenávisti, v Brazílii „farmáři a rančeři pochopili prezidentovo sdělení jako licenci k tomu, aby začali s vědomím beztrestnosti páchat zločiny žhářství a agresivně expandovat na území deštného pralesa,“ říká Christian Poirier z organizace Amazon Watch.

Podle Brazilského národního institutu pro vesmírný výzkum dosáhla letos v červenci deforestace v Amazonii úrovně 278 procent oproti červenci minulého roku (ředitel institutu po zveřejnění těchto a dalších pro vládu nepohodlných informací okamžitě přišel o místo).

Tento silný pocit beztrestnosti prostoupil zemi natolik, že rančeři začali přímo pořádat „pálící dny“, v něž koordinovaně zakládají požáry, a množství útoků na domorodé komunity znepokojivě vzrostlo.

Atmosféra absence práva ostatně obklopuje veškeré Bolsonarovo působení. Mnoho Brazilců se domnívá, že v prezidentské volbě v roce 2018 byl úřad ukraden Luizi Ináciovi Lula da Silva, zdaleka nejpopulárnějšímu politikovi v zemi, který nemohl kandidovat, protože skončil ve vězení, odsouzený za korupci v procesu narušovaném intrikami a neregulérnostmi a vedeném soudcem, který se později stal Bolsonarovým ministrem spravedlnosti.

Motivace žhářů z Amazonie je různorodá — dominuje touha po zisku z prodeje hovězího, sóji a dřeva. Pod jejich povrchem se však skrývá právě to, z čeho Bolsonaro obviňuje své kritiky — „koloniální myšlení“.

Toto myšlení, které se v žádném případě neomezuje jen na brazilskou oligarchii, je založeno na víře, že potomci evropských kolonistů jsou nějak přirozeně předurčeni k tomu, aby profitovali ze stále větších a větších území. A pokud jim domorodí obyvatelé stojí v cestě, musí být odstraněni, a to všemi prostředky. Bolsonaro shrnul tento brutální hodnotový systém před dvaceti lety nelítostným prohlášením: „Je škoda, že brazilská kavalerie nebyla tak schopná jako ta severoamerická, která dokázala vyhladit indiány.“

Tento bohorovný pocit nároku na zemi, která patří někomu jinému, zdůvodňovaný potřebou pokroku, je příčinou požárů v Amazonii — i hrozící globální katastrofy a klimatické krize.

Jednoduše řečeno, značná část uhlí, ropy a plynu, které musíme ponechat v zemi, pokud chceme mít na planetě obyvatelné klima, leží pod zemí, na niž mají legální i historický nárok domorodí lidé. Ochota vlád všude na světě tato mezinárodně zaručená práva porušovat je tím hlavním důvodem hroucení klimatu.

Není to jen problém Bolsonara. Vzpomeňme si na jeden z prvních kroků, které učinil Trump ve své prezidentské funkci — podepsal prováděcí příkazy k povolení ropovodů Dakota Access a Keystone XL, dvou fosilních projektů, proti jejichž realizaci se neúnavně stavěli domorodí obyvatelé.

Nejnověji je tu pak Trumpova fixní idea, je že potřeba koupit Grónsko, zemi pod kontrolou domorodého obyvatelstva, na níž se následkem tajících ledů odkrývají nové obchodní cesty a přístup k zásobám fosilních paliv. Trumpův pocit, že má právo se tohoto území zmocnit, pramení stejně jako v jiných případech z jeho typicky koloniálního myšlení.