Od Siouxů se můžeme učit, zač bojovat a jak žít

Naomi Kleinová

Jedna z nejvýraznějších postav kanadského novinářství a světového ekologického hnutí Naomi Kleinová byla při tom, když Siouxové zvítězili. Napsala o tom reportážní osobně laděný text.

„Nikdy jsem nemyla nádobí takhle ráda,“ říká Ivy Longieová a směje se. Potom pláče. A pak objímá ostatní — a znovu a znovu. Sotva před dvěma hodinami sem dorazila zpráva, že Armádní sbor inženýrů odmítl povolit stavbu ropovodu Bakken pod řekou Missouri. Společnost, která jej staví, bude muset hledat náhradní cestu a podstoupit zdlouhavé posuzování vlivu stavby na životní prostředí.

Od té chvíle se síť táborů, v nichž teď přebývá už několik tisíc „ochránců vody“, otřásá oslavami, ovšmeže opatrnými, a vzdáváním díků — od pokřiků přes průvody až po kruhové tance. Do domu Codyho Two Bears, kmenového radního rezervace Standing Rock, se k soukromější oslavě shromažďují jeho přátelé a příbuzní, kteří stáli v čele boje proti stavbě.

Právě proto je potřeba umýt nádobí. A uvařit polévku. A přes telemost zavolat těm, kteří Siouxům nejoddaněji pomáhali: od režiséra Joshe Foxe po legendu ekologického aktivismu Erin Brockovichovou.

Siouxům pomáhali přátelé z celého světa. Na snímku dvojice Laponek v tradičním oděvu. Repro DR

A samozřejmě: musí se udělat živá videa na Facebook. Na cestě sem je havajská poslankyně Tulsi Gabbardová — do Standing Rocku přišla s delegací několika tisíc vojenských „veteránů proti ropovodu“, Když vchází, říká, že se cítí „bujaře”. Musí se, samozřejmě, pustit CNN, která k obecnému údivu o zdejším hnutí referuje příznivě, i když je označuje za „radikální aktivisty“.

V hnutí za záchranu klimatu se už vědělo, že masový aktivismus může přinést úspěchy. Ověřili jsme si to v poslední době úspěšným zápasem proti ropovodu Keystone XL i soubojem s Shellem o těžbu ropy v Arktidě. Vítězství jsou to však obvykle jen dílčí, a navíc většinou přicházejí až se značnou časovou prodlevou.

V případě Standing Rocku je to jinak. Tentokrát zastihla dobrá zpráva aktivisty našeho hnutí v obrovských počtech a přímo v poli. Vztah mezi odporem a výsledky je tu jasný a nepopiratelný. Taková vítězství jsou vzácná také proto, jak jsou nakažlivá — ukazují lidem po celém světě, že aktivismus a nenásilný odpor nejsou zbytečné. A zvlášť vzhledem k tomu, že k Bílému domu se již blíží Donald Trump, je to zpráva velmi důležitá.

Ze všech nejmladší je tu děvče, které podle mnoha lidí celé výjimečné hnutí, rozpoutalo: třináctiletá Tokata Iron Eyes. Nesmlouvavě odhodlaná a přitom rozpustilá holka se domluvila se svými kamarády a začala mobilizovat proti nebezpečí, které by znamenal pro jejich vodu plánovaný ropovod . Když se jí ptám, jak se cítí, říká: „Jako by se mi vrátila budoucnost.“ — a pak nám oběma vhrknou slzy do očí.

Na vzniku protestního hnutí se podílela i třináctiletá Tokata Iron Eyes. Video Naomi Kleinová

Všichni tu vědí, že ještě není dobojováno. Firma se bude snažit rozhodnutí napadnout a Trump se jej pokusí zvrátit. „Právně ještě není nic jasné a bude teď klíčové zatlačit na banky, které do projektu investují,“ vysvětluje Chase Iron Eyes, který ve Standing Rocku žije a dělá místní samosprávě advokáta; a mimo jiné nedávno kandidoval do Kongresu.

Dnešní vítězství rovněž nemůže smazat hrubé pošlapávání lidských práv, jež se tu událo. Proti lidem, kteří proti projektu bránili svá príva, se tu používala vodními děla i bojový psi. Stovky z nich byly pozatýkány a mnozí byli vážně zraněni zbraněmi, které sice dle certifikátu nezabíjejí, což ale neznamená, že nemohou zraňovat a mnohdy i s trvalými následky. Co se dělo, volá po spravedlnosti a po odškodnění.

Přesto jsem v tento okamžik v místnosti plné šťastných lidí ráda a spokojená snad víc než kdykoli dřív. Jak říká Codyho otec, Don Two Bears: „Ještě jsme je nevyřídili, ale je to dobrý den.“

Pro jeho syna dneškem práce teprve začíná: chce nabízet atraktivní alternativy k špinavým a klima rozvracejícím fosilním palivům. Opřen do svého koženého křesla, v červeném svetru s vyšitým nápisem „válečník“, Cody Two Bears uvažuje nad počátky kolonizace, kdy jeho předkové učili Evropany jak v nevlídném a cizím klimatu přežít.

„Učili jsme je, jak si vypěstovat jídlo, jak se zahřát, jak si postavit dlouhé domy.“ Bílí si ale brali víc a víc, jak od Země, tak od jejích původních obyvatel. Dnes Two Bears říká: „Všechno jede zu grunt. Původní obyvatelé musí proto ostatní znovu naučit, jak žít — jak využít Slunce a vítr, kterými nás obdařil stvořitel, a jak se zbavit fosilních paliv jednou provždy.

Začínáme tedy tady u nás doma. A teď ukážeme ostatním, jak na to.

Text, publikovaný původně v americkém časopise The Nation, přeložil JOSEF PATOČKA.