Deník Referendum Svět

Nepřihořívá. Hoří. Lesy za polárním kruhem od Sibiře po Aljašku padají za oběť plamenům nevídaným tempem už několik týdnů. Požáry jsou natolik masivní, že ruské úřady nápor nezvládají a nechávají některé oblasti padnout zcela bez boje. Nejnověji se v médiích začaly objevovat také obrázky masivních požárů amazonských pralesů. V oblasti zasahující vedle Brazílie také Bolívii nebo Paraguay vzplanulo od začátku roku přes čtyřiasedmdesát tisíc jednotlivých požárů.

Hořící plíce planety dnes oxid uhličitý nezachytávají, ale masivně vypouštějí do atmosféry. Foto Rainforest Alliance

Oproti loňskému roku jde až o stočtyřicetiprocentní nárůst. Dým z požárů je tak mohutný, že jej lze pozorovat z vesmíru a například v Sao Paulu způsobil více než hodinové zatmění oblohy uprostřed dne. Plíce planety, které produkují dvacet procent kyslíku a ročně zachytí necelé dvě a půl miliardy tun oxidu uhličitého, dnes namísto své přírodou určené funkce do ovzduší skleníkové plyny masivně vypouštějí.

Hlavní příčinou požárů v Amazonii však na rozdíl od lesů v Kalifornii nebo za polárním kruhem nejsou pouze přírodní procesy živené měnícím se klimatem. Taktiku vypalování hektarů lesa používají tamní zemědělci a firmy schválně, aby rozšířili osevní plochy nebo vyháněli domorodé obyvatelstvo. Všudypřítomné sucho a vysoké teploty spojené s masivním odlesňováním v posledních dekádách však zkázu umocňují.

Většina prstů nyní směřuje k brazilskému krajně pravicovému autoritářskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi. Zde je potřeba říct, že krize amazonských pralesů začala již dávno před jeho nástupem do úřadu. Snaha proměnit mohutné zalesněné plochy v místo čilého mezinárodního obchodu začala už za vlády vojenské junty v sedmdesátých letech minulého století. Od té doby vyrubané plochy slouží zejména k pěstování krmné sóji pro hospodářská zvířata, jejichž maso končí i na evropských pultech.

Kácení se podařilo zpomalit zejména za vlády levicového prezidenta Luly da Silva, nicméně přibližně od roku 2012, kdy do prezidentského úřadu nastoupila Dilma Rouseffová, množství odlesněných ploch opět stoupá. Až příchod Bolsonara však znamená pro těžaře a zemědělce návrat do dob před zaváděním ochranářských opatření, kdy meziročně mizelo až dvacet tisíc kilometrů čtverečních lesa ročně.

Na klimatickou krizi se dá reagovat různými způsoby, přičemž nasazení lidí typu Bolsonara je nejhorším možným scénářem. Je to, jako kdybyste do ohně přidali několik litrů benzínu a na mnoha dalších místech škrtli sirkou. Jeho politika legalizace těžby nerostů na domorodých územích a zákony usnadňující odlesňování jsou v době změn klimatu přesně tím typem politiky, která zapříčiní kolaps planetárního ekosystému.

Bolsonaro je mluvčím těch, kteří vidí v hořících pralesech a tajících ledovcích investiční příležitost. A finančních trhů, které jeho nástup oslavily zvýšením ohodnocení pro Brazílii. Pokud by se jeho nekompromisní a na práva původních obyvatel nehledící přístup rozšířil i do jiných klíčových zemí, je s námi amen.

„Amazonie je naše, ne vaše,“ řekl Bolsonaro v červenci zahraničním novinářům. Nicméně opak je pravdou. Přežití amazonského pralesa je v době klimatické krize jednou z klíčových priorit, jejíž řešení nemůže být ponecháno v řešení pouze jednoho národního státu. Je potřeba vytvářet mezinárodní tlak a také vést debatu, jak zbytky klíčového ekosystému ochránit. A to třeba i navzdory vůli brazilského prezidenta.

Důležitá je také otázka, jak ochránit práva původních obyvatel, pro které Bolsonaro představuje největší hrozbu za poslední dekády. A to v zemi s meziročně největším počtem zavražděných ekologických aktivistů nebude vůbec snadné.