Po nás poušť a potopa

Trumpovo vítězství zřejmě přinese nástup skalních klimaskeptiků. Nejde ale jen o Trumpa, problém je i v neschopnosti republikánské strany tolerovat jiný pohled na tuto otázku. Rebelující republikáni jako bývalý kongresman Bob Inglis jsou jednou z nadějí do budoucna.

Photo_filipoutrata

Filip Outrata

16.11.2016 08:39

Těžko se odhaduje, které ze svých předvolebních prohlášení a slibů bude Donald Trump po svém zvolení brát vážně a které byly pouze nástrojem ve volební kampani. Skoro každý den přináší rozloučení s některými kontroverzními výroky: prohlášení (z prosince 2015) o tom, že zakáže vstup na území Spojených států všem muslimům, zmizelo ještě před volbami, po setkání s končícím prezidentem Obamou Trump změnil názor na systém zdravotního pojištění, takzvané Obamacare, jehož úplné zrušení během kampaně přisliboval

Nebude se konat stažení amerických vojáků z Jižní Koreje, o němž Trump rovněž mluvil během předvolebního boje. Plot na hranici s Mexikem také zřejmě nebudou ze svého stavět Mexičané, jak rovněž zaznělo v kampani. A tak by se dalo pokračovat. Teprve nejbližší měsíce ukážou, které z obav spojených s Trumpovým volebním vítězstvím se naplní, a které se naopak ukážou jakou pouhá předvolební rétorika.

Milujeme globální oteplování
Kde se ale dá s velkou pravděpodobností očekávat razantní změna, je ekologická politika a zejména vztah ke klimatické změně. Donald Trump v květnu během kampaně slíbil, že USA za jeho vlády odstoupí od pařížské dohody o klimatu a také přestanou platit na programy OSN týkající se globálního oteplování. Po Trumpově zvolení se už ozval francouzský prezident Hollande s tím, že nový americký prezident musí dohodu uzavřenou sto devadesáti zeměmi respektovat. 

V kampani Trump spolupracoval s lobbisty a organizacemi popírajícími globální oteplování, dostal významné částky například od jedné z největších amerických korporací, společnosti Koch Industries, podnikající mimo jiné v ropném průmyslu. Lobbistů pohybujících se kolem právě zvoleného prezidenta je ale mnoho.

Jedno jméno si zaslouží zvláštní pozornost, pokud jde o agendu životního prostředí. Do čela agentury odpovídající zhruba federálnímu ministerstvu životního prostředí (EPA) se Donald Trump podle všeho chystá jmenovat předního klimatického skeptika Myrona Ebella. Ebell, který se v libertariánském think tanku Competitive Enterprise Institute (CEI) zaměřuje na globální oteplování, respektive boj proti „alarmismu“ v této otázce, se domnívá, že se sice planeta „trošičku“ otepluje, ale to rozhodně není důvod ke znepokojení

A Trumpův pravděpodobný favorit pro životní prostředí zachází ještě dál. V roce 2006 Ebell v článku příznačně nazvaném Love Global Warming zároveň zesměšňoval varování „alarmistů“ (jmenovitě někdejšího viceprezidenta Ala Gorea) a vychvaloval pozitivní efekty oteplování: příznivější klima v severních oblastech, méně zimních bouří. Nijak nepřekvapí, že Ebellův institut CEI přijímá nemalé částky od společnosti ExxonMobil a dalších korporací spojených převážně s ropným a uhelným průmyslem.

V kampani Trump spolupracoval s lobbisty a organizacemi popírajícími globální oteplování. Foto wd.com

Pokud se předvolební výroky Donalda Trumpa naplní, Ebella (či někoho jiného) v čele ministerstva životního prostředí nečeká nic jiného než jeho výrazný útlum či dokonce faktická likvidace. Trump hodlá drasticky seškrtat rozpočet, vlastně úřad zlikvidovat a z jeho agendy ponechat jen malé zbytky. Je to logické, z pohledu průmyslu fosilních paliv, na který se Trumpova administrativa bude orientovat, je to vlastně nepřítel.

Další vlivnou pozici se Trump zřejmě chystá svěřit Sarah Palinové, někdejší aljašské guvernérce a známé postavě hnutí Tea Party. Ta má mít na starosti Department of the Interior, úřad odpovědný za většinu přírodních území a zdrojů Spojených států (spravuje „federální“ půdu vlastněnou státem). Palinová se proslavila skandováním „Drill, Baby, Drill“ (Jen vrtej, baby!) v prezidentské kampani v roce 2008 a je nadšenou příznivkyní neomezeného využívání fosilních paliv

Republikán proti globálnímu oteplování
Nejde ale zdaleka jen o osobu nově zvoleného prezidenta, větší problém než sám Trump (ostatně známý elasticitou svých názorů a postojů) představuje republikánská strana, za niž – třebaže jen s její vlažnou podporou – kandidoval. S mírnou nadsázkou se dá říci, že v řadách amerických republikánů se jiný pohled na globální oteplování než jeho popírání netoleruje.

Jak obtížné je zastávat mezi republikány v této otázce jiný názor, ukazuje příklad Boba Inglise, někdejšího kongresmana ve státě Jižní Karolína. Když ho jeho dospívající děti přesvědčily k tomu, aby se začal více zajímat o otázku globální změny klimatu, měl za sebou právník a přesvědčený presbyteriánský křesťan již celkem dvanáct let ve Sněmovně reprezentantů. Začal se o problém zajímat skutečně do hloubky, neváhal vydat se (dokonce dvakrát) do Antarktidy a mluvil tam s vědci.

Záhy se stal stoupencem uhlíkové daně, argumentoval pro její prospěšnost pro životní prostředí i pro byznys, inspiraci hledal v Kanadě. V roce 2009 obhajoval uhlíkovou daň na půdě Kongresu. Hned v následujícím roce 2010 ale dosud oblíbený politik drtivě prohrál v primárkách ve svém volebním obvodě v Jižní Karolíně. V době nástupu hnutí Tea Party se v republikánské straně přestalo tolerovat zastávání odlišných názorů, a Inglis si dovolil mít jiný názor nejen ve věci globálního oteplování.

Po odchodu z poslaneckých řad se Bob Inglis věnuje otázce klimatické změny a boje proti ní naplno, v roce 2011 založil think-tank Energy and Enterprise Institute při George Mason University ve Virginii, v rámci něhož prosazuje boj proti globálnímu oteplování na základě konzervativních politických principů: svobody podnikání a omezeného zasahování ze strany státu.

Je také v čele platformy republicEn, která sdružuje téměř patnáct set „konzervativců, libertariánů a pragmatiků různého politického zaměření“, spojených přesvědčením o vážnosti klimatické hrozby a potřebě hledat pro ni „řešení na základě svobodného podnikání namísto neefektivních dotací a regulací“. I tato krátká citace z programu ukazuje, jaký problém představuje spojit republikánské idové základy a starost o důsledky klimatické změny. Vždyť uhlíková daň, kterou Bob Inglis prosazuje, je nepochybně také regulací zvenčí, omezující volné tržní vztahy.

Republikán Inglis se začal o změny klimatu zajímat na popud vlastních dětí. Později prosazoval i uhlíkovou daň. Foto sierraclub.org

V letošním roce se Inglis spolu se třiceti dalšími bývalými republikánskými zákonodárci vyslovil proti kandidatuře Donalda Trumpa, deklaroval, že by ho v žádném případě nemohl volit. Je velice pravděpodobné, že lidé s podobnými názory nejen na globální oteplování budou v rámci republikánské strany vytěsňováni na okraj i v budoucnosti, a to bez ohledu na to, že se snaží hledat řešení co nejvíce v souladu s ideovým vymezením republikánské politiky.

Klimatická změna – starost elit?
Vyslovovat se skepticky ke globálnímu oteplování, kritizovat nebo dokonce zesměšňovat boj proti klimatické změně a jeho zastánce je vděčné. Je příjemné poslouchat, že žádná katastrofa nehrozí, že není třeba nic měnit, nebo dokonce že oteplování přináší mnohé výhody. Neméně příjemné je slyšet, že i člověk, který se ve složité problematice nevyzná, jí nakonec rozumí lépe než přední světoví klimatičtí odborníci. To už dokáže zvednout sebevědomí.

Je dobře, že se tématu globálního oteplování s vervou chopili známí a vlivní lidé jako Al Gore nebo nedávno Leonardo di Caprio. Je to potřebné. Přesto je tu jistá pochybnost, zda se globální oteplování a klimatické změny tím více nestávají věcí elit (ať již politiky či showbyznysu). Tedy něčím, proti čemu také mířila trumpovská volební vzpoura.

Každý člověk na Zemi by v ideálním případě měl vnímat probíhající vymírání Velkého bariérového útesu, zaplavování ostrovních států jako Maledivy či Kiribati vodami oceánu, vysychání Blízkého východu a rozšiřování pouští, rychlé vyčerpávání podzemních zdrojů vody (například právě ve Spojených státech) a mnohé další neblahé dění jako něco, co se ho nějak přímo dotýká. Ale tak tomu není.

Když slavný britský přírodovědný dokumentarista David Attenborough natočil v roce 2006 po dlouhé době vlastní nejistoty v této otázce snímek Pravda o globálním oteplování, ve kterém své dosavadní pochybnosti odhodil a podal velmi jasný a alarmující obraz stavu věcí, získal tento jeho film na rozdíl od téměř všech ostatních i mnoho negativních hodnocení. „Attenboroughovy filmy miluju, ale tohle je propaganda!“

Ve Spojených státech amerických musí být získávání politických bodů za popírání klimatické zmeny ještě jednodušší než mnohde jinde. Petice více než třiceti tisíc (z toho 9029 s titulem PhD.) amerických vědců různých oborů sepsaná na protest proti Kjótskému protokolu například tvrdí, že žádné katastrofické oteplování způsobené lidmi produkovanými emisemi kysličníku uhličitého, metanu a dalších skleníkových plynů se nekoná, a nejen to, zvýšená produkce oxidu uhličitého má na základě mnoha vědeckých dokazů prospěšný vliv na životní prostředí.

V zemi, kde je čtvrtina obyvatel přesvědčena, že se Slunce otáčí kolem Země, je možné téměř všechno. Marginalizovat lidi znepokojené klimatickou změnou a odhodlané proti ní něco dělat, uzavřít je v očích velkých skupin obyvatel do role elit odtržených od skutečného života a řešících jen vzdálené, nepodstatné (a ještě ke všemu neexistující) problémy je tím nejsnadnějším ze všeho.

Globální klimatická změna ale přitom je problémem, který se týká úplně každého. Převedeno do politické roviny, každá strana a názorová skupina by měla mít vlastní přístup, jak tento naprosto univerzální problém řešit. Není a nemůže to být pouze téma pro levici (liberály, zelené), musí mít i své zastánce mezi konzervativci či libertariány. Proto je tak důležité, aby lidé jako Bob Inglis byli ve svém úsilí překládat téma klimatické hrozby do jazyka a myšlení republikánské strany úspěšní. Byť proti mocným silám lobby fosilního průmyslu to budou mít velice těžké.

A pokud jde o Donalda Trumpa, lze si snad jen přát, aby se opakovalo to, co nastalo po jeho předávacím rozhovoru s Barackem Obamou v Bílém domě. Někdo zasvěcený by si s ním měl o otázkách klimatické změny popovídat. Další nečekaný obrat vzhledem k předvolební rétorice by byl možná na spadnutí...

A co si myslíte vy? Diskuse (15 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 16.Listopadu 2016, 10:43:8

Jako vždy zajímavý článek od pana Outraty.

On Trump sám o sobě asi nebude vyloženě proti-enviromentální.
Spíš to celé považuje za blbost a zbytečnou paniku.
Z jeho pohledu je na prvním místě Amerika.
A USA mají, světe div se, největší potvrzené zásoby ropy na světě.
To v případě, pokud započítáme zásoby v břidlicových píscích.
Navíc ten tzv. fracking prošel významným technologickým vývojem a některé z jeho nedostatků, se kterými jeho zpozdilí odpůrci pořád šermují, odpadly.
A uvědomme si, že přes obrovský propad cen ropy většina amerických frackovacích firem přežila, jen neroste.
Donald Trump tohle ví a dívá se na to takhle -- USA nejen že všechnu svou vlastní potřebu pokryjí z vlastních zdrojů, ale stanou se největším producentem ropy na světě a bude mít rozhodující vliv na její cenu a na měnu, ve které se s ní obchoduje.
Make America great again.

Povolí plynovody, ropovody, podpoří fracking, celé odvětví zbaví jakékoliv nezbytné "ekologické" daňové zátěže a jiných předpisů a vyhlášek, vyváže se z mezinárodních smluv,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

((( říkám si, ne tohle není možné, tohle se nemůže stát,,,,,,,,,, ale jak říkáte, republikáni mu v tomhle zřejmě půjdou na ruku a to v situaci, kdy demokraté drtivě projeli volby a přestávají mít na věci vliv )))

Ostatně Saudové už panikaří
https://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/420791-saudska-arabie-varovala-trumpa-pred-omezovanim-dovozu-ropy-do-usa.html
-----------------------
Papež je jediný, kdo mě napadá, kdo by dokázal strhnout Trumpovu pozornost k bezemisní energetice.

Každopádně to bude muset být nějaká skutečně těžká váha.

Daniel Veselý - Překladatel

Výborné Středa, 16.Listopadu 2016, 14:32:15

Shodou okolností jsem dnes také psal o tomto tématu. Považuji Trumpův přístup k GW za největší riziko vyplývající z jeho zvolení. http://blisty.cz/art/84518.html#sthash.TnssMoF5.dpbs

Filip Outrata - Praha

Díky, pane Morbicere, Středa, 16.Listopadu 2016, 23:20:26

ano, papež František by mohl něčeho docílit. Možná právě on je tím člověkem, který by si měl s Donaldem Trumpem o této věci popovídat...

Petrasek Milan - penzista

Kdo ví kde bych se mohl dozvědět Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 10:17:4

jak se Trump dosud vyjadřoval k fenomenům religiozity popř. klerikalismu?

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 11:48:53

Jiří Paroubek to vidí stejně -- finanční sektor, zbrojaři, těžaři, klasická energetika (a stavebnictví), to asi má být jádro Trumpova růstu.

http://paroubek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=567749

Někde jsem četl, že aby Trump ukočíroval výpadek z daní, který jejich snížením plánuje, potřebuje růst ekonomiky 3,5% několik příštích let.
Paroubek o růstu nemluví, ale v tak vysokou míru asi nevěří, protože zmiňuje prohlubování státního deficitu...
-------------------------

Asi bude veselo.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Papež versus Trump? Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 12:08:23

Tak na nějaké "ekologické obrácení" D. Trumpa papežem Františkem bych se opravdu nijak nespoléhal. Leda, že by papež dokázal opravdu konat zázraky...

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 12:49:3

Jak se říká naděje umírá poslední, pane Poláčku.
Ale obávám se s vámi, že v případě Trumpa je doufat v naději beznadějné.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Petráskovi Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 13:57:3

Na posledních amerických volbách je zajímavé to, že tři nejvážnější kandidáti, tedy Trump, Sanders a Clintonová o Bohu téměř nemluvili, Sanders dokonce mohl být prvním prezidentem, který není křesťan, je spíše bez vyznání, k židovství se hlásí jen etnicky.

Bush byl evangelikál, Obama začal své veřejné působení v rámci komunitních aktivit protestanských afroamerických duchovních, ke křesťanství se hlásí jednoznačně.

Trump se zdá se ke křesťanství hlásí jen velmi okrajově, přesto ho ale Bible belt volil. Papež František je mu asi lhostejný, jeho voliči ho asi vnímají prostě jako levičáka. S Trumpem toho asi papež moc nenadělá.

Petrasek Milan - penzista

Doporučuji si sehnat dnešní Die Zeit Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 17:28:12

pod titulkem Díler lídrem, navlékl Assheuer svou analýzu amerického dění na Hegela oblíbené pátrání po nebulózním pojmu Weltgeist, vidině světa, která se tehdy pro Hegela vznášela v Americkém prostoru vysněném novém světě lidstva.
Assheuer nastínil dvě možné odpovědi o jeho současném stavu a konci.
Tu nepříjemnější si vypůjčil od Maxe Webera - jeho výklad budoucnosti konce Amerického snu liberálního kapitalismu:
....Kapitalismus se nám zjeví se nám v podobě, kdy se kapitalistický trh bezezbytku přemění v kapitalistickou kulturu. Bez nároků na rozumného smýšlení a svobodu - v podobě násilí a ekonomie.....
Jenže kdo z nás by věřil na duchy.......bych dost nejistě dodal.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 18.Listopadu 2016, 12:13:4

K tomu bych ještě připojil, pane Petrasku, že podle Hegelova tvrzení jeden konkrétní národ může být vždycky jenom jednou jedinkrát nositelem tohoto "světového ducha". Pak už je jeho (toho národa) vnitřní síla vyčerpána, a štafeta jde dál.

Takže, v této souvislosti by bylo možno si případně položit otázku: nejsou takové extravagance jako zvolení D. Trumpa americkým prezidentem posledními křečemi "světového ducha", který se už vnitřně osvobozuje od civilizačně vyčerpaného amerického prostoru a chystá se přesídlit do jiného světového regionu, například do jihovýchodní Asie?

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 24.Listopadu 2016, 06:04:36

Tady článeček, kde je mnohem profesionálněji shrnuto, co jsem neuměle popisoval v prvním příspěvku v diskusi, včetně grafů a odkazů::

http://neviditelnypes.lidovky.cz/energetika-budoucnost-v-bridlici-dq1-/p_ekonomika.aspx?c=A161123_181100_p_ekonomika_wag

Znepokojivá je situace Saudské Arábie.
Ani ne kvůli ni samotné (popravdě tomu režimu nepřeji nic dobrého), ale kvůli celkové situaci na Blízkém východě.......

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 14:17:37

Takže nakonec ne Myron Ebell, ale Scott Pruitt.

Prašť jako uhoď, těžaři vpřed.

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/antizelena-revoluce-trump-jmenoval-do-klicove-funkce-radikal/r~1d61449abd2a11e6a8d3002590604f2e/

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 14:26:42

Mimochodem v článku je zmíněno, že ho navštívili Gore a Di Caprio, tedy asi "nejtěžší váhy" jak to chápe Trump, které jsou v tomto směru ve Státech k mání, a stejně jmenoval Pruitta.

Vypadá to bledě,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Filip Outrata - Praha

Čtvrtek, 8.Prosince 2016, 21:49:46

Ano, pane Morbicere, je to prašť jako uhoď. Vypadá to opravdu zle.

Petrasek Milan - penzista

Fantomické bolesti a vyčerpaný duch neoliberalismu Pátek, 9.Prosince 2016, 18:43:24

Neoliberalismus je řízen v ekonomice skrytým spravedlivým bohem a teologicky zakotven vizí neviditelné ruky trhu.
O poznatku, že tato ruka je neviditelná protože neexistuje nechce mainstream doposud vědět.
A pravdy se obává jako ďábel svěcené vody - fantomické bolesti sem nebo tam.
Mainstream má ale recht - náboženské reformace bývají doprovázeny bolestmi takříkajíc nefantomickými......bych ustrašeným přitakal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.