DiCaprio dokázal víc, než by se dalo očekávat

Leonardu DiCapriovi se podařilo do filmu Before the Flood propašovat podvratné teze i smělé požadavky a spojit vážné varování s uměřeným optimismem.

DiCapriův dokumentární snímek „Before the Flood,“ v České distribuci nesmyslně přejmenovaný na „Je s námi konec?“ můžeme již teď nepochybně označit za nejdůležitěšjší ekologický snímek od dob Goreovy Nepříjemné pravdy.

Můžeme to tvrdit proto, že každý jiný překoná svým dosahem: tvůrci jej totiž zveřejnili k zhlédnutí zdarma v pětasedmdesáti různých jazycích. A můžeme to tvrdit, protože žádný jiný v dohledné době nemůže mít mít tak všeobecně oblíbeného vypravěče. DiCaprio je poté, co si svou rolí v Revenantovi konečně vydobyl vytouženého Oscara, pravděpodobně na vrcholu své popularity.

Za to, že se rozhodl tuto pozornost strhnout k nejzávažnější hrozbě dneška, mu náleží všechna čest. Ještě cennější je ale způsob, jakým to dělá. Výsledkem je osobní, hodnotný film, svou povahou vhodný pro školní projekce – a s nemalým potenciálem proměnit ortodoxní přístup k řešení ekologických problémů.

O klimatu bez křídy a tabule
V úvodu zmíněný film Ala Gorea Nepříjemná pravda byl paradigmatickým ekologickým snímkem v době mého dospívání. Gore byl pionýrem, který mezi prvními plně zhdonotil rozsah blížící se krize. Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta USA se rozhodl zasvětit zbytek života šíření povědomí o její závažnosti. Už sám název jeho filmu ale napovídá, proč si z něj většina lidí pamatuje zejména komický zdvižný vozík, na němž se bývalý viceprezident s ukazovátkem vznáší k tajícím ledovcům.

DiCaprio ve filmu vzpomíná, jak jemu samotnému Gore během návštěvy bílého domu takovou přednáškou problém změn klimatu představil: nakreslil mu diagram ohřívající se atmosféry křídou na školní tabuli. Právě proto se zřejmě v Goreově podání téma změn klimatu stalo tak nepopulárním – zapsalo se jako „povinný předmět“. A věrohodnosti sdělení nepochybně nepomohlo, že údajně největší krizi dějin film nakonec navrhoval řešit výměnou žárovek a kratšími sprchami.

Before the flod je neobyčejně cenný tím, že se Goreovo poučování ani na moment nepokouší napodobit. Jeho osou není učivo, ale příběh – veskrze osobní a proto přesvědčivý. Příběh chlapce, v němž ekologickou citlivost vypěstovali rodiče (a obraz Boschova „lidstva před potopu“ na dětskou postýlkou). Který se náhodou stal slavným hercem. A který se naučil chápat své privilegium jako zdroj odpovědnosti k světu, jež mu to umožnil.

Pokorná pravda
„Leo“ tak vůbec nezakrývá, že je především celebritou (zapojuje do filmu vynalézavě i vlastní zkušenosti z natáčení oskarového Revenanta) a že právě proto si jej k popularizaci změn klimatu vybrala OSN. Neváhá přiznat, že o problému ví zatraceně málo a nebojí se přehrát divákovi ani útočné klipy z Fox News, které jej obviňují z pokrytectví.

Film, na kterém pracoval právě od svého jmenování „poslem míru OSN,“ staví na tom, že o změně klimatu neví víc, než kdokoli z nás a chystá se teprve si podstatné informace zjistit. Nás na tuto cestu bere sebou.

DiCaprio vůbec nezakrývá, že je především celebritou a že
právě proto si jej k popularizaci změn klimatu vybrala OSN. Právě pro tuto skromnost je však jeho apel tak důvěryhodný. Repro youtube.com


Takový pokorný přístup mu umožňuje nejen neutralizovat většinu neférové kritiky „zpovykaných celebrit, které chtějí poučovat obyčejné lidi“, ale navíc filmem dává hlas těm, které by nikdo neposlouchal, pokud by s nimi nemluvil právě on: klimatologům, ekologickým aktivistům, domorodým obyvatelům či lidem z globálního Jihu.

Od spotřeby k politice
V první části ale relativně rychle upadáme do cestovního stereotypu. Leo objíždí různé kouty světa, poslouchá vlastně relativně banální poznatky a zejména pak dost nesnesitelně obdivuje různá zvířata. Když svým „wow“ plýtvá již na několikátý živočišný druh, začínáme žíznit po obratu k podstatě věci.

Naštěstí se k tomu film postupně odhodlává. Náročnějšího diváka tak nakonec nezklame a méně náročného snad i díky vizuální úchvatnosti dokáže udržet před obrazkovou až k důležitějším sdělením, než že Narvalové jsou skutečně úžasní

V těchto nejlepších momentech celého expozé se pak skvěle vyjevuje, jak zásadně se svět za těch deset let do Goreovy Nepříjemné pravdy proměnil. Už jen jeho nostalgická vzpomínka na Goreovské vyměňování žárovek, která se v první části filmu objeví, je výmluvná. Tomuto momentu bychom měli správně rozumět – stojí tu před námi zástupce smetany na středním proudu společnosti. A samu myšlenku, že by proměna našich spotřebitelských vzorců měla naši situaci jakkoli podstatně změnit, odbývá jako naivitu minulých let.

Umožňuje mu to začít klást podstatné otázky: proč nejednají vlády? Proč selhává celá architektura politiky jako sféry kolektivních řešení? Nezklame nás ani zde: za kritiku, jíž vystavuje definformační mašinerii popírání klimatické reality, by se nemuseli stydět včerejší radikálové. Nemá potíž ukázat přesně, co je jedinou příčinou dnešních pochybností o vlivu člověka na podnebí: miliardy z kapes fosilních korporací, jež brání svůj byznys dobře organizovanou propagandou a agresivním politickým lobbyingem.

Blýskání na časy
Že tu skutečně pozorujeme jakousi širší změnu panující ortodoxie nás při sledování filmu napadne ještě několikrát. Neortodoxní, podvratná sdělení nám v něm ale opakovaně sdělují naprosto nepravděpodobné tváře.

K otázce, zda ještě máme jak se před „přicházející potopou“ zachránit, si film přizve Elona Muska. Vynálezce, jež vystřídal Steva Jobse na pomyslném piedestalu podnikatelského hrdinství a jehož společnost Tesla se věnuje vývoji elektrických aut a baterií. Čekali by jste, že vám Musk poví, aby jste zůstali sedět u televize, zatímco svět zachrání jeho elektromobily? Máte smůlu, uhlazený vynálezce totiž nejdřív vyzve k „lidovému povstání“ proti fosilnímu průmyslu („čím dříve, tím lépe“).

Než se stačíte z takového leknutí vzpamatovat, už tu máte další: hlavním řešením změny klimatu je podle Muska uhlíková daň. Žádné povolenky, žádné obchodování, daň. A aby to nebylo málo, přizve si DiCaprio k vychválení předností této neslýchanosti Gregoryho Mankiwa, ekonoma z Harvardu a někdejšího Bushova šéfporadce.

Tyto nenápadné výhonky nestandardního uvažování o celé záležitosti navíc sází do půdy zkypřené všeobecnou atmosférou naléhavosti a aktuality. Ukazuje se to i tam, kde DiCaprio velmi správně spojuje destabilizaci klimatu s humanitární situací lidí na útěku. Připustíme-li si totiž, že migrační krize je mimo jiné důsledkem ekologické krize, přestává být konečně problémem na dně žebříčku priorit, jež můžeme přehodit na své vnoučata. Stává se naším problémem - kritickou otázkou naše přítomného soužití, jež si žádá okamžitou pozornost.

Kritičtější divák by samozřejmě mohl Before the flood lecos vytknout. Tak kupříkladu kde se může zdát, že DiCaprio prezidenta Obamu zdvořile konfrontuje, bude se v člověku znalém poměrů vařit krev. Jak může být tak hodný na toho ropáka, který se ještě nedávno, po svém znovuzvolení, chlubil rekordy v těžbě a novými ropovody? Který všechnu práci nechal na poslední rok ve funkci, aby se neřeklo a abychom si ho jako klimatického lídra pamatovali?

Víc, než si myslíte
DiCaprio si pro sebe ale nestanovil úlohu velkého vizionáře lepší společnosti, jako Naomi Kleinová v This Changes Everything, ani melancholického hledače víry v člověka na prahu nevynutelné katastrofy, jako Josh Fox v How to Let Go of the World and Love All the Things Climate Can’t Change.

Místo toho je zvídavým, znepokojeným občanem, který chce vědět víc a dožaduje se rozumné politiky, ať už mu ji dodá kdokoli. Přístupnost, které tak dosahuje, je největší kvalitou jeho filmu. I v České republice jej jen na YouTube zobrazilo více než 400 tisíc lidí.

Proto lze říct, že ve své úloze „posla míru“ dokázal víc, než by se dalo rozumně očekávat. Jeho dokument totiž své popularitě neobětoval potenciál změnit zavedený způsob, jakým většina lidí o změnách klimatu a ekologické krizi obecně přemýšlí. Je sice americký jako čtvrtlibrák se sýrem – chce ale mnohem víc, než jen nahradit v onom čtvrtlibráku hovězí kuřecím.

Podařilo se mu do něj propašovat podvratné teze i smělé požadavky a spojit vážné varování s uměřeným optimismem. Nakonec nesmíme přehlédnout, že už teď filmem nastřádanou politickou energii využívá k podpoře celé palety reálných zápasů – včetně těch ostrých: podporuje i boj Soiouxů proti ropovodu Dakota Access. Jestli jste tedy blahoskloně čekali, že nejlepší bude na Before the Flood dobrý úmysl, budete příjemně překvapeni. Víc, než si myslíte.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 9.Listopadu 2016, 14:14:48

Je tomu skutečně tak, že vlastní pohled na ekologická dramata této planety člověka osloví mnohem bezprostředněji, nežli pouhá znalost suchých faktů. I když ve věci samotné je to vlastně totéž.

Mnou osobně snad nejvíce otřásl pohled na ten docela obyčejný provaz, na jehož délce se ukázal vyslovený propad arktického ledovce o celé desítky metrů oproti stavu ještě před několika málo lety. A pohled na kouř z vypalovaných indonéských lesů, kde místo prastarých dešťových pralesů nyní zejí nekonečné holiny sloužící k produkci laciného palmového oleje.

Jsou to právě takovéto obrazy, kdy člověk už nemůže zavřít oči před tím, že se řítíme do záhuby. A že si za to můžeme sami, svou vlastní pasivitou a pohodlností.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Švýcarská organizace Bruno Manser Funds Čtvrtek, 10.Listopadu 2016, 09:50:45

zaměřená na ochranu malajských deštných pralesů žádá od Leonarda DiCapria vrácení peněz, jež získal od pochybné malajské společnosti 1MDB na vznik filmu Vlk z Wall Street. Zpět by je podle Švýcarů měla získat malajská veřejnost.

Na propojení společnosti 1MDB s Leonardem DiCapriem upozornila švýcarská charitativní organizace Bruna Mansera, jejímž hlavním cílem je bránit kácení deštných pralesů na malajském ostrově Borneo. „Jsme hluboce znepokojeni, že Leonardo DiCaprio a jeho nadace přijali peníze, které pocházejí z malajské korupce. Je to v úplné opozici k tomu, co Nadace Leonarda DiCapria deklaruje jako své cíle,“ uvedl ředitel švýcarského fondu Lukas Straumann.

Šéf charity hollywoodského herce také obviňuje z dvojího metru. V době, kdy se Nadace Leonarda DiCapria (LDF) snažila zachraňovat poslední zbytky pralesa na indonéské Sumatře, o několik set kilometrů dál fond 1MDB pralesy kácel.

„Malajští politici získávají miliardy z kácení deštných pralesů. Některé z těchto peněz pak šly přímo do Leovy kapsy,“ kritizoval herce ředitel Manserova fondu Straumann

Zdroj:http://www.lidovky.cz/vrat-miliardy-ziskane-z-malajske-korupce-zada-dicapria-fond-na-ochranu-destnych-pralesu-gt5-/zpravy-svet.aspx?c=A160902_145319_ln_zahranici_fas

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 15:17:3

Souhlasím.

DiCapriův "Before the Floot"
a film dvou mladých polských dokumentaristů TVP "Krev mučedníků"
jsem zatím považoval za to letos nejlepší z dokumentů.

Teď bych k tomu přidal i jeden dokument.z jiného soudku.
Zahraniční zpravodajka CNN Arwa Damonová a její kameraman se vydala s jednou z prvních jednotek irácké armády dobývat islamisty obsazený a hájený Mosul.

Je třeba říct, že měla pekelnou dávku štěstí. Dostala se přímo do modelových situací, které zažívá pěchota v městské bitvě, a zároveň islamisté trestuhodně nevyčistili domy v okolí rozprášeného konvoje. Protože to by nyní byla Arwa Damon další kolonka v černé listině válečných zpravodajů a žádný záznam by neexistoval.

S naprosto drsnou přímočarostí pouhé zachycené reality je zde vyprávěn jeden z nejpalčivějších příběhů, který se k boji proti islamistům váže.
Příběh člověka -- v tomto konkrétním případě příběh taxikáře --, který se ocitne mezi mlýnskými koly dějin, mezi dvěma stranami, které střílí. Risknul, jednu si vybral, a chtěl se k ní utéct schovat -- v tomto konkrétním případě k "našim", k irácké armádě --, jenže oni ho zastřelili. A stejně by zřejmě dopadl u protistrany.
Zkrátka bez šance.
A příběh vojáků,
kteří toho člověka, který se k nim blížil, zastřelili, protože to mohl být sebevražedný atentátník jako desítky jiných kolem.

Jenže on to nebyl sebevražedný atentátník. Ještě před chvílí to byl sádelnatý taxikář vyděšený k smrti. A teď tady ležel v kaluži krve a dodýchával........

Sebevražední atentátníci, hrůza a děs, který šíří a tyhlety omyly, které z toho děsu plynou, to je pro vojáky bestiální stres.
A k tomu výbuchy trhavin.
Arwa famózně popisuje, jak je válka vedená rychlopalnými zbraněmi kulomet max., pokud nejsi přímo terč, zvukově impozantní a zajímavá.
Když je člověk terč, tak tyhle nepodstatná kouzla mizí.
Nicméně až trhaviny a výbuchy do toho přivedou skutečné peklo. Tlakové vlny devastují lidské mozky, vycvičení vojáci propadají do těžkých depresí (podpořených odříznutím a nedostatkem munice), běžní lidé šílí hrůzou.

Současné zkoumání PTSD už chápe, že kromě extrémního stresu jsou výbuchy další z ingrediencí. Jako by vám nejhnusnější zážitky do mozku vypálili rozžhaveným cejchem.......

Doporučuji ke shlédnutí.

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 17.Listopadu 2016, 15:18:12

P.S.
http://www.lidovky.cz/28-hodin-v-predni-linii-utoku-na-mosul-reporteri-cnn-zakusili-obkliceni-a-plnou-palbu-is-gl5-/zpravy-svet.aspx?c=A161116_164757_ln_zahranici_fas
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, jsem zapomněl.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.