Odkud a kam směřuje Demokratická strana

Americký senátor a třetí nejvýraznější letošní uchazeč o Bílý dům nastiňuje program dalšího postupu pro americkou levici po té, co byl Donald Trump zvolen prezidentem.

Miliony Američanů v úterý odevzdaly protestní hlas, jímž vyjádřily zásadní odpor k ekonomickému a politickému systému, který staví zájmy bohaté elity a korporací nad jejich zájmy vlastní. Podporoval jsem ze všech sil Hillary Clintonovou, účastni jsem se její kampaně a byl jsem přesvědčen, že právě ona byla ve volební den správnou variantou. Ale Donald J. Trump vyhrál Bílý dům, protože rétorika jeho kampaně se úspěšně strefila do reálného a oprávněného hněvu, jejž cítí i mnozí demokraté.

Výsledkem jsem zklamán, ale nikoli překvapen. Není pro mě žádný šok, že miliony lidí, kteří volili Trumpa, tak učinili proto, že mají plné zuby ekonomického, politického a mediálního statu quo.

Rodiny běžných pracujících Američanů sledují, jak politici sbírají podporu od miliardářů a korporací – a pak zákonitě slouží jim, zatímco potřeby obyčejných Američanů ignorují. V posledních třiceti letech korporátní bosové prodali pro svůj prospěch přespříliš mnoho Američanů. Skoro všichni tu pracují delší dobu a za méně peněz, zatímco slušná pracovní místa mizejí v Číně, v Mexiku či dalších zemích s nízkými mzdami.

Lidé tu mají plné zuby toho, že jejich výkonní ředitelé dostávají třistakrát vyšší platy než oni, přičemž dvaapadesát procent z nově vytvořených příjmů míří do kapes horního jednoho procenta. Mnohá z dříve krásných venkovských měst se vylidňují, obchody v tamějších centrech se pozavíraly a jejich děti odcházejí do velkoměst, protože doma už pro ně není práce – a to všechno se děje souběžně s tím, jak korporace vysávají bohatství z jejich míst a pěchují si jím žoky v daňových rájích.

Běžní zaměstnaní Američané si nemohou dovolit slušnou, kvalitní péči o své děti. Nemohou si dovolit poslat své děti na vysokou a do důchodu vstupují bez prostředků na svých účtech. V mnoha místech Spojených států si nemohou dopřát slušné bydlení a mnozí nedosáhnou ani na zdravotní pojištění. Spousta rodin tu žije s těžkými traumaty, neboť drogy, alkohol a sebevraždy ukracují život čím dál většího počtu lidí.

Zvolený prezident Trump má pravdu: Američané si přejí změnu. Jenomže jakou změnu jim on sám nabízí? Bude mít odvahu postavit se nejmocnějším lidem v zemi, kteří nesou odpovědnost za utrpení, jež tolik rodin pracujících Američanů zakouší? Anebo bude obracet hněv většiny proti menšinám, proti imigrantům, chudým a bezmocným?

Bude mít odvahu postavit se Wall Streetu, rozbít finanční instituce, které jsou „příliš velké, než aby mohly padnout“ a vynutit, aby bankovní instituce investovaly do malých podniků a vytváření pracovních míst na americkém venkově i v opuštěných centrech měst? Anebo jmenuje nějakého dalšího bankéře z Wall Streetu ministrem financí a bude pokračovat v tom, co se dělo dosud? Skutečně se opře do farmaceutického průmyslu a vynutí snížení cen léků, jak během kampaně sliboval?

Trápí mě příběhy Američanů, kteří byli zastrašováni a obtěžováni během Trumpovy cesty k vítězství, i to, co se doslýchám o strachu rodin, jimž hrozí, že budou rozbity vedví. V boji proti diskriminaci jsme se jako společnost dostali docela daleko. A nebudeme se vracet. Buďte v klidu: s rasismem, bigotností, xenofobií či sexismem nebudeme uzavírat žádné kompromisy. Budeme s nimi bojovat ve všech jejich podobách, kdykoli a kdekoli se vynoří.

Jsem otevřen tomu poslechnout si, s čím pan Trump přijde a zde bude možné, abychom spolupracovali. Ale protože prohrál pokud jde o absolutní počet hlasů, slušelo by se, aby naslouchal hlasům z progresivního tábora. Pokud zvolený prezident míní vážně, že by chtěl prosazovat kroky, které povedou k zlepšení situace obyčejných pracujících Američanů, nabízím mu pár zcela konkrétních příležitostí, jimiž by mohl získat mou podporu.

Pokud zvolený prezident míní vážně, že by chtěl prosazovat kroky, které povedou k zlepšení situace obyčejných pracujících Američanů, nabízím mu pár zcela konkrétních příležitostí, jimiž by mohl získat mou podporu. Repro DR

Pojďme opravit hroutící se infrastrukturu a vytvořit miliony dobře placených pracovních míst. Pojďme zvednout minimální mzdu na důstojnou mzdu, pojďme pomoct mladým, aby si mohli dovolit studia, pojďme poskytnout lidem placené rodičovské i nemocenské volno a rozšířit sociální zabezpečení. Pojďme reformovat ekonomický systém, který umožňuje milionářům, jako je pan Trump, nezaplatit ani deseťák na federálních daních z příjmu. A především ukončeme okamžitě možnost zámožných korporací kupovat si výsledky voleb.

V nadcházejících dnech navrhnu řadu reforem, které by mohly obrodit Demokratickou stranu. Jsem pevně přesvědčen o tom, že strana se musí rozejít se svým korporátním establishmentem a znova se stát v komunitách založenou stranou pracujících lidí, starých a chudých. Musíme otevřít dokořán dveře a uvítat v naší straně idealismus a energii mladých lidí a všech Američanů, kteří bojují za ekonomickou, sociální, rasovou a ekologickou spravedlnost. Musíme najít odvahu postavit se hamižnosti a moci Wall Streetu, farmaceutických korporací, pojišťoven a těžařů.

Když skončila má prezidentská kampaň, slíbil jsem svým podporovatelům, že naše snažení o politickou revoluci tím nekončí. A teď je čas, dát tomu obsah. Jsme nejbohatší národ v dějinách lidstva. Budeme-li držet při sobě a nedovolíme-li demagogům, aby nás rozdělovali rasou, pohlavím či národností, není tu nic, čeho bychom nemohli dosáhnout. Je třeba, abychom mířili dopředu, a nikoli vzad.

Komentář, který vyšel v New York Times 11. listopadu 2016, přeložil JAKUB PATOČKA.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Oto Novotný - politický analytik

Pondělí, 14.Listopadu 2016, 17:01:23

Když porovnávám reakci sociálního demokrata Sanderse na volební prohru a vedení ČSSD na volební prohru, je mi šoufl.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"V boji proti diskriminaci Úterý, 15.Listopadu 2016, 10:24:15

jsme se jako společnost dostali docela daleko. A nebudeme se vracet. Buďte v klidu: s rasismem, bigotností, xenofobií či sexismem nebudeme uzavírat žádné kompromisy. Budeme s nimi bojovat ve všech jejich podobách, kdykoli a kdekoli se vynoří."

Existuje skutečná diskriminace, a pak existuje ideologie diskriminace. Domnívám se, že odstranění skutečné diskriminace lze konsenzuálně prosadit, jen je potřeba přestat používat slovo "diskriminace" (je zprofanované) a uvědomit si, že se nejedná o nekonečný proces. Ta ideologie rozděluje společnost a svým propagátorům se vymstí.

Je idealismus, který spojuje, pokud vystihuje ideu většiny lidí, a je idealismus, který rozděluje, pokud vystihuje ideu poloviny lidí.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Autoimunitní onemocnění společnosti Středa, 16.Listopadu 2016, 10:47:48

Přílišné zdůrazňování potřeby boje proti diskriminaci a její hledání tam, kde žádná není (((a nehledání tam, kde nějaká je))), mi připomíná autoimunitní onemocnění.

Názor, že autoimunitní onemocnění prospívá organismu, bych jako rozumný neviděl.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.