Za posledních padesát let ze Severní Ameriky zmizelo na tři miliardy ptáků, a populace ptactva se tak snížila o více než čtvrtinu. Alarmující úbytek se týká prakticky všech biomů a nejvíce zasáhl zcela obyčejné pěvce, jako jsou vlhovci či pěnkavy. Vyplývá to ze studie amerických a kanadských ornitologů publikované v odborném časopise Science. Vědci se vůbec poprvé pokusili vyčíslit dlouhodobě známý trend mizení ptactva z krajiny.

Ornitologický materiál je založený na dlouhodobém vyhodnocování dat o počtech ptáků a shrnutí údajů z různých monitorovacích programů. „V rámci studie jsme konečně přišli na metodu, jak odhadnout počet ptáků v Severní Americe. Číslům lze konečně opravdu věřit. A ukázalo se, že jsme za dobu kratší než průměrný lidský život přišli o takřka třetinu ptactva,“ uvedl za výzkumníky biostatistik Adam Smith.

Celkem se počty ptáků na území Spojených států amerických a Kanady od roku 1970 snížily z deseti na zhruba sedm miliard. Největší, a to až poloviční, úbytek, se projevil mezi ptactvem žijícím na loukách a pastvinách. Zmizelo i sedmatřicet procent ptáků obývajících mořská pobřeží a třetina ptačí populace v severských lesích. Jediné druhy, jejichž počty zvyšují, jsou některé druhy vodních ptáků, dravci a divocí krocani: tedy takové, které se těší oficiální ochraně.

Studie se nepokouší podrobněji analyzovat možné následky poklesu ptačí populace. Je ale zřejmé, že varovná čísla odrážejí obecnou ztrátu biologické rozmanitosti. „Úbytek ptactva je jasným signálem toho, že krajina přizpůsobená člověku ztrácí schopnost podporovat přirozený ptačí život. Je to i indikátor blížícího se kolapsu ekosystémů v širším slova smyslu,“ uvedl vedoucí jedenáctičlenného vědeckého týmu Kenneth Rosenberg na webu Ornitologické laboratoře Cornellovy univerzity.

Mezi hlavní příčiny problému patří postupná ztráta přirozeného prostředí ptáků související s intenzivním zemědělstvím. Ta se nejvíce dotýká zcela běžných druhů, které jsou lidé zvyklí vídat prakticky všude. Například stavy vlhovců červenokřídlých, jejichž výskyt lze srovnat s českým kosem černým, se během padesáti let propadly z 260 na 170 milionů kusů, tedy zhruba o třetinu.

Spoluautor studie Peter Marra poukazuje na to, že i obvyklí a rozšíření ptáci mohou za určitých okolností úplně vymizet. „Přesně to se stalo s holubem stěhovavým: tedy ptákem, který byl opravdu běžný a nikdo si nemyslel, že by kdy mohl vyhynout,“ poznamenal.

Holub stěhovavý tvořil svého času s třemi až pěti miliardami jedinců jednu z nejpočetnějších ptačích populací na světě. S postupnou kolonizací území dnešních Spojených států se ale holubi stali obětí poptávky po levném ptačím mase. Koordinované nájezdy lovců na hnízdiště dosáhly v druhé polovině devatenáctého století takového rozměru, že lidé byli s to pobít i několik set tisíc volně žijících ptáků denně. Druh ke konci století z přírody zcela zmizel a poslední holub stěhovavý, samice Martha, uhynul v roce 1914 v zoo v Cincinnati.

Ptáci mizí i u nás, na vině je i zemědělská politika EU

Úbytek ptáků se zdaleka neomezuje na Severní Ameriku. V České republice se populace zcela běžných ptačích druhů tenčí ještě rychleji: během posledních zhruba čtyřiceti let zde zmizela třetina ptactva zemědělské krajiny a patnáct procent lesních ptáků.

Nejkrutější je v tomto ohledu éra od poloviny devadesátých let. I u nás je na vině intenzivní zemědělství a ztráta přirozeného prostředí. Podle dat České ornitologické společnosti je počet polních ptáků de facto v nepřímé úměře k výnosům hospodářské půdy.

„Úbytek se jasně vztahuje na ptactvo zemědělské krajiny. Zde jsou řešení na stole, je ale otázka, jaký postoj k nim zaujme ministerstvo zemědělství,“ řekl Deníku Referendum ředitel České ornitologické společnosti Zdeněk Vermouzek. Potíž podle něj tkví v nastavení Společné zemědělské politiky Evropské unie, kdy se zemědělcům stále nejvíce vyplatí pěstovat rozsáhlé lány chemicky ošetřovaných plodin.

„Mělo by se více prosazovat neintenzivní zemědělství. Na místě je nejen zelenější evropská politika, ale také nastavování patřičných místních pravidel. Konkrétní opatření v zemědělství jsou totiž v gesci jednotlivých zemí,“ vysvětlil Vermouzek, který od konce minulého roku zastupuje petiční výbor akce Vraťme život do krajiny.

Ta žádá po ministru zemědělství Miroslavu Tomanovi (ČSSD), aby se na evropské úrovni zasadil o přesměrování části peněz z pilířů Společné zemědělské politiky do programů chránících přírodu či klima. Signatáři petice žádají i to, aby Česká republika vyčlenila v zemědělských plochách místa pro přírodní prvky sloužící jako útočiště zvěři i hmyzu. Na místě je podle autorů akce i rozdělení větších lánů alejemi a cestami, stejně jako omezení jednolité plochy pro jednu plodinu na dvacet hektarů.