Kdy jste naposledy v krajině viděli čejku, sýčka nebo koroptev? Pokud každého z nich v uplynulém roce alespoň jednou, patříte mezi velké šťastlivce. Druhy ptáků zemědělské krajiny, které byly ještě před šedesáti lety běžné, jsou dnes velkou vzácností. Hlavním důvodem je intenzivní zemědělství.

V současné zemědělské krajině mají ptáci velmi omezené možnosti. Nemají co jíst, kde hnízdit a kam uprchnout s mláďaty před kombajny, traktory a další technikou. Jen těžko si asi dokážeme představit osud například samice chřástala polního na hnízdě, když se na ni řítí rychlá sekačka.

Od roku 1982, od kterého probíhá detailní sčítání, zmizela z české zemědělské krajiny třetina ptáků, některé druhy u nás už vůbec nenajdeme. Jsou to například mandelík hajní, dytík úhorní, drop velký či ťuhýk rudohlavý. Dalším hrozí stejný osud. Nejde ale pouze o ptáky. Mizí motýli, brouci, opylovači, méně je i zajíců.

Trend ubývání polních ptáků se prohloubil po roce 2004, kdy zemědělství začala prostřednictvím dotací ovlivňovat Společná zemědělská politika Evropské unie. Snaha některých zemědělců o co největší zisky, podpořená rychlejšími stroji a efektivními chemickými prostředky, postupně vytlačuje z krajiny vše živé. A nejenom to.

Kvalitní ornici ohrožuje masivní eroze, utužená půda bez živé hmoty už není schopná zadržovat vodu. Pravidelné monitorování Českého hydrometeorologického ústavu ukazuje, že ve více než polovině podzemních vod se vyskytují pesticidy, nejvíc je jich v zemědělských oblastech. To všechno zní hrozivě, ale rozhodně to neznamená, že bychom měli s rukama v klíně sledovat, jak naše krajina chřadne. Právě naopak! V České společnosti ornitologické věříme, že pro záchranu naší krajiny se dá udělat mnohé.

V následujících týdnech a měsících se bude rozhodovat o nové podobě Společné zemědělské politiky Evropské unie, která by měla prakticky fungovat od roku 2020. Proto pomocí petice apelujeme na ministra zemědělství Miroslava Tomana, aby se zasadil o takovou podobu zemědělství, která umožní rozumným zemědělcům odpovědně hospodařit a zemědělským zlatokopům zabrání v ničení krajiny.

Kromě podpisu petice je možné pro krajinu udělat i více. Největší a přímý vliv na podobu krajiny mají pochopitelně zemědělci. Platí jednoduché pravidlo. Čím pestřejší bude krajina, kterou svým hospodařením vytvářejí, tím bude krajina zdravější. Velikost plochy jedné plodiny by neměla přesahovat 20 hektarů. Zároveň pomůže rozčlenění pole krajinnými prvky, jako jsou cesty, meze a biopásy, kde ptáci hnízdí, sbírají potravu a které plní protierozní funkci.

Vlastníci pozemků, kteří je pronajímají k hospodaření zemědělcům, mohou na nájemcích požadovat hospodaření, které nezhorší kvalitu půdy a mohou se rozhodnout pronajímat pozemky pouze biozemědělcům, požadovat vytvoření biopásů nebo jiné prospěšné aktivity.

Myslivci se mohou snažit získat do svého vlastnictví co nejvíce zemědělské půdy, zejména na místech zásadních pro zvěř a udržovat je bez chemických jedů a umělých hnojiv. Pomoci může i každý řadový občan. Příkladem je kupování bio a regionálních výrobků. Čím kratší je cesta potraviny na náš stůl, tím menší zátěž pro životní prostředí vzniká.

Právě spotřebitelé mění významně trh a platí to i pro zemědělství. Další možností je cíleně oslovit zemědělský podnik a zeptat se, co dělá pro ptáky. Možností, jak aktivně chránit život v zemědělské krajině, je mnoho. Zapojit se může opravdu každý.