V chladnějších obdobích roku pravidelně narůstá počet případů zanesení ptačí chřipky do velkochovů. I když se ptačí chřipka běžně vyskytuje u volně žijících ptáků, donedávna nepředstavovala závažný problém. Jejich obranyschopnost si totiž s nemocí většinou dokáže poradit. To však neplatí u ptáků držených v zajetí, kteří jsou v důsledku intenzivního šlechtění k nákazám mnohem více náchylní. Situaci ještě zhoršuje vysoká koncentrace jedinců v uzavřeném prostoru, stres a nuzné životní podmínky.

Nebezpečí ptačí chřipky

Velkochovy proto představují ideální místo pro vznik dalších, vysoce patogenních mutací ptačí chřipky (HPAI). Nedávno publikovaná zpráva upozorňuje na vysoké riziko takto vzniklých kmenů, které se z velkochovů mohou šířit mezi volně žijící zvířata.

Chovatelé a veterinární správa obvykle z vypuknutí ptačí chřipky v chovu obviňují volně žijící ptáky. Mezinárodní vědecká pracovní skupina pro ptačí chřipku však ve zprávě z července 2023 uvedla, že vysoce patogenní chřipka pochází z velkochovů, nikoli od volně žijících ptáků. V současné době jsou tak volně žijící ptáci spíše oběťmi ptačí chřipky než jejími původci.

Nákaza ptačí chřipkou se začala šířit také mezi savci. Onemocněli například vydry, lišky, delfíni, lachtani, psi a kočky. V poslední době bylo zaznamenáno také několik případů přenosu ptačí chřipky na člověka, zatím se však nešíří přímo mezi lidmi. K přenosu ze savce na savce však došlo u norků, což vědci označili za velice znepokojivé.

V českém veřejném diskurzu se o ptačí chřipce mluví hlavně v souvislosti s hospodářskými škodami a cenou vajec. V případě potvrzení nákazy v chovu se opakuje stále stejný vzorec: místně příslušná veterinární správa vyhlásí mimořádná veterinární opatření, zahrnující mimo jiné usmrcení všech zvířat v daném hospodářství. Poté proběhne dezinfekce chovu a za pár týdnů se do hal namačká nová várka zvířat. Chovatel dostane odškodné a může pokračovat ve své činnosti jako předtím, takřka bez následků.

Velkochovy — podnikání skoro bez rizika

Na začátku minulého roku bylo vybito bezmála 750 000 slepic v Brodu nad Tichou na Tachovsku. Letos už u nás ptačí chřipka zapříčinila předčasnou smrt přibližně 90 000 slepic a 50 000 kachen. Za každé usmrcené zvíře přitom chovatelům náleží finanční kompenzace od státu. Za loňský rok tak vyplatilo ministerstvo zemědělství na náhradách chovatelům rekordních 268 137 864 korun, předchozí dva roky asi o polovinu méně.

Zákon přitom stanovuje podmínky, které musí být splněny, aby byla náhrada poskytnuta. Mezi nimi je uvedeno, že chovatel musí dodržovat zákonem dané „povinnosti k předcházení vzniku, zamezení šíření a tlumení nebezpečných nákaz“. Nabízí se tedy otázka, zda a jakým způsobem dodržování této podmínky veterinární správa nebo ministerstvo sleduje a vymáhá.

Během vybíjení chovu slepic v Brodu nad Tichou prohlásil ředitel veterinární správy Zbyněk Semerád v živém vysílání, že příčina zanesení nákazy do chovu bude vyšetřována, ale už nyní předpokládá, že příčinu se jako obvykle zjistit nepodaří. Příčin se přitom mnoho nenabízí: nákazu do chovu zavlečou buď zaměstnanci, nebo volně žijící ptáci, jejichž trus se dostane do kontaktu ze zvířaty, krmivem nebo podestýlkou. Ve všech případech je ale odpovědností majitele chovu, aby zavlečení nákazy zabránil.

Chovatelé jsou přitom v poměrně výhodné pozici, protože podnikatelské riziko za ně díky náhradám přebírá stát. V případě nákazy jim ministerstvo zemědělství proplatí nejen vynaložené náklady a ztráty, ale také ušlý zisk způsobený výpadkem produkce. Náhrady jsou přiznávány i v případech, kdy bylo zdokumentováno porušení zásad biologické bezpečnosti. Ukázkou je chov společnosti Perena u Nového Bydžova, kde svědek spatřil v areálu chovu hromadu mrtvých kachen umístěných mimo kafilerní box. Bylo to přitom v době, kdy byla v chovu prokázána přítomnost viru ptačí chřipky.

Zatímco běžní lidé v okolí byli veterinárním nařízením nuceni zavírat své slepice do kurníků, v areálu tohoto chovu se nacházela pravděpodobně nakažená těla mrtvých zvířat, což mohlo představovat nebezpečí šíření nákazy na volně žijící ptáky nebo šelmy, pro která jsou velkochovy často bohatým zdrojem potravy. Skutečnost byla nahlášena Policii ČR i veterinární správě, která sice zjednala nápravu a mrtvé kachny byly odstraněny, zásadní pochybení se však nijak nepromítlo do výše poskytnutých náhrad ze státní kasy.

Ve stejné době, v březnu a dubnu roku 2021, se ptačí chřipka rozšířila celkem do dvanácti chovů společnosti Perena na území Královéhradeckého, Pardubického a Středočeského kraje. Příčiny zanesení nákazy veterinární správa prošetřovala a uvedla, „že na těchto hospodářstvích byla špatně v praxi nastavena pravidla biologické bezpečnosti, nebo se tato pravidla nedodržovala“. S chovatelem poté bylo zahájeno správní řízení a byla mu udělena pokuta 130 000 korun. I přes prokázaná pochybení byly společnosti Perena za rok 2021 vyplaceny náhrady v celkovém součtu 98 523 434 korun.

K přiznání náhrad dochází dokonce i při opakovaném zanesení nákazy do stejného chovu, jako se to stalo v obci Dobřenice, opět ve velkochovu společnosti Perena, kde ptačí chřipka propukla v roce 2021 a znovu v roce 2023. Přes opakovaně se vyskytující nákazy, které nenasvědčují, že by firma byla schopna zajistit biologickou bezpečnost svých chovů, bylo firmě za loňský rok vyplaceno na náhradách dalších 29 milionů korun.

Pakliže kontrolní orgán shledal nedostatky v otázce nedodržování biologické bezpečnosti a tyto nedostatky byly dokonce pokutovány, jak je možné, že došlo k uznání náhrad, které jsou dodržováním biologické bezpečnosti podmíněny?

Velkochovy představují zdravotní hrozbu nejen pro zvířata, ale vzhledem k možným mutacím viru ptačí chřipky také pro člověka. Stát ale v současné době dělá vše pro to, aby se na tom nic nezměnilo. Finanční náhrady jsou ze své podstaty pouze kompenzačním nástrojem, který řeší újmy chovatelů, nikoli příčinu problému. A pokud budeme pátrat po příčině, můžeme ji najít v samotné existenci velkochovů.