Dvacet společností těžících či obchodujících s ropou, zemním plynem a uhlím nese odpovědnost za více než třetinu skleníkových plynů vypuštěných do atmosféry mezi lety 1965 až 2017. Zjistila to čerstvá studie Ústavu klimatické odpovědnosti vypracovaná pro britský deník The Guardian.

Vůbec největším znečišťovatelem je saúdskoarabská ropná společnost Saudi Aramco vlastněná státem. Na dalších místech žebříčku se ovšem umístily i nadnárodní korporace vlastněné akcionáři, jako je Chevron.

„Ohromnou tragédií klimatické krize je to, že sedm a půl miliardy lidí musí platit cenu v podobě ničení planety, aby několik desítek původců znečištění nadále vykazovalo zisky. Je to morální selhání našeho politického systému,“ komentoval výsledky pro Guardian přední světový klimatolog a geofyzik Michael E. Mann s tím, že by prosincový klimatický summit Organizace spojených národů měl zvážit patřičná regulační opatření.

Zcela největší podíl na znečištění má několik největších společností. První čtyři, tedy Saudi Aramco, Chevron, Gazprom a ExxonMobil, nesou odpovědnost za více než desetinu emisí skleníkových plynů z posledních dvaapadesáti let. Devadesát procent stopy připadá na užívání produktů ropných korporací, ať již v podobě uhlí, zemního plynu či paliv užívaných v dopravě, a desetina vzniká během výrobního a distribučního procesu.

Všech dvacet korporací dohromady zapříčinilo během sledovaného období emise odpovídající 480 miliardám tun oxidu uhličitého. Údaj zahrnuje i objemy metanu či oxidů dusíku. Lze je převést na společnou jednotku pomocí speciálního vzorce. Vychází z takzvaného potenciálu globálního oteplení, jenž se užívá ve statistice ke sjednocení a zpřehlednění údajů o hodnotách emisí.

Korporace problém zamlouvají, těží dál

Jednou ze snah výzkumníků bylo poukázat na skutečnost, že se část firem označuje za ekologicky odpovědné, přestože se jejich uhlíková stopa dlouhodobě příliš nemění, případně stagnuje. Mnohé z těžařských koncernů navíc vynakládají nemalé sumy k financování lobbistických struktur a think-tanků popírajících či zlehčujících klimatické změny.

„Společnosti, jejichž produkty jsou odpovědné za klimatickou krizi, společným úsilím oddálily na národní i světové úrovni opatření na ochranu klimatu o desítky let. Není možné, aby se nadále schovávaly za tvrzením, že odpovědnost nesou spotřebitelé,“ řekl hlavní autor studie, Richard Heede.