Leteckou dopravu je třeba přestat dotovat. A naopak ji zdanit

Áron Tkadleček

Letecká doprava by se vzhledem ke klimatické krizi měla dočkat systémových změn, jako je pro začátek zdanění leteckého paliva nebo ukončení vnitrostátních letů v zemích velikosti Německa.

Na konci minulého měsíce se německá vláda shodla na tak zvaném Klimapaket, v rámci kterého zdraží letenky, a naopak zvýhodní vlaky. Tento týden pak upřesnila mechanismy zdražení letů podle jejich vzdálenosti. Téma letecké dopravy rezonuje v německé veřejné diskuzi již delší dobu, v létě se například Luisa Neubauerová z německých Fridays for Future nechala slyšet, že by vláda našeho západního souseda měla zakázat všechny vnitrostátní lety.

Zaměření na leteckou dopravu dává smysl. Sektor dopravy je jedním z mála v Evropě, kde emise skleníkových plynů zapříčiňující změny klimatu neklesají, přičemž emise z letectví naopak kontinuálně rostou, za posledních pět let stouply o více než čtvrtinu.

Celkový podíl letectví na globálních emisích oxidu uhličitého se udává na přibližně dvě a půl procenta. Letecká doprava však produkuje také další látky, které celkový příspěvek k antropogenní změně klimatu více než dvojnásobně zvyšují.

Deník Referendum psal o klimatu ještě, než to bylo cool. Podpořte naši práci a pomozte nám učinit z něj společenskou prioritu.
×

Je to zejména tím, že letadla ve stratosféře či blízko pod ní uvolňují oxidy dusíku, které vytvářejí ozon. Vliv na klima má také vodní pára tvořící kondenzační stopy, saze a další částice uvolňované letadly ve vysokých nadmořských výškách. Právě proto, je z hlediska změny klimatu létání ten nejškodlivější druh dopravy.

Podle profesora Stefana Gösslinga z Univerzity v Lundu tak můžeme celosvětově podíl letectví na změně klimatu vyčíslit na minimálně pět procent. Situace je o to nepříjemnější, že k leteckému fosilnímu palivu neexistuje alternativa.

Letecké palivo však paradoxně není oproti jiným pohonným hmotám zdaněno. Mezinárodní letecká doprava je kvůli silné lobby leteckých společností doposud vymaněná z Pařížské klimatické dohody. Právě kvůli neúspěchu na mezinárodní scéně se některé státy uchylují k regulaci letecké dopravy na národní úrovni, tak jako třeba v Německu.

Vzhledem k velikosti České republiky u nás nemusí být tématem rušení vnitrostátních letů, jak zněl návrh v Německu. Na poslední vnitrostátní letecké lince z Prahy do Ostravy byl ukončen provoz letos v lednu.

Právě kvůli neúspěchu na mezinárodní scéně se některé státy uchylují k regulaci letecké dopravy na národní úrovni, tak jako třeba v Německu. Repro DR
Právě kvůli neúspěchu na mezinárodní scéně se některé státy uchylují k regulaci letecké dopravy na národní úrovni, tak jako třeba v Německu. Repro DR

Očividný palčivý problém však představují malá letiště v krajských městech, které jsou dotovány z místních samospráv. Například zastupitelé Moravskoslezského kraje se nedávno jednomyslně rozhodli, že letecké linky do tří blízkých evropských měst (z čehož dvě jsou velmi dobře dostupná vlakem) budou z veřejných zdrojů dotovat 200 miliony ročně.

Jihočeský kraj a České Budějovice investovali v uplynulých letech do svého letiště více než miliardu a každoročně přilévají desítky milionů korun. Lety hodlá dotovat i Pardubický kraj, jehož letiště vlastněné spolu s městem Pardubice loni ztrojnásobilo ztrátu.

Jihomoravský kraj pak hledá letecké dopravce pomocí veřejných tendrů podobně jako u regionálních vlaků a autobusů, linku do Mnichova například plánoval podporovat 2600 Eury za jednu rotaci. Nyní z Brna létají tři pravidelné linky — všechny provozuje nízkonákladový dopravce Ryanair, jehož byznys je podle neziskové organizace Transport and Environment založený z velké části právě na využívání veřejně dotovaných letišť.

Ryanair se ostatně podle stejné organizace nedávno dostal do první desítky žebříčku největších producentů skleníkových plynů v Evropě. Dosud sem patřily pouze společnosti podnikající v uhelné energetice.

Zastavení dotací letů, které by se za standardních podmínek neuskutečnily, by mohl být efektní způsob, jak omezit emise skleníkových plynů a zároveň ulevit veřejným rozpočtům. Dalším takovým způsobem by mohlo být zastavení veřejných investic do staveb a rozšiřování letišť, tak jako to například prosazuje část pražské vládnoucí koalice u ruzyňského letiště, kde byla dosud plánována paralelní runway, která by navýšila přepravní kapacitu.

Inspirací z německých reálií by mohlo být především prosazení návrhu na ukončení dotování, a naopak zdanění létání. V České republice by zastavení dotací letišť a létání mohlo sehrát podobnou roli jako návrh prosazovaný Fridays For Future v Německu. Financování škodlivé činnosti, kterou navíc využívá jen malá část bohatých a neodpovědných lidí, je něco, čeho by se společnost nemusela mít problém vzdát.

Na celé záležitosti je pak sympatické, že se veřejná debata iniciovaná stávkami za klima, jakož i širším klimatickým hnutím, začíná od „upozorňování na problém“ přesouvat k diskuzím nad konkrétními politickými řešeními. Diskuze a předkládání věcných návrhů sice vzbudí — a již vzbudilo — mnohé kontroverze a nesouhlas, ale směřuje k řešení víc než pouhé upozorňování na problém z nepolitické pozice.

Klást důraz lze především na zbytečnost neproduktivního cestování, jako je dojíždění do práce, nebo na levnou nákladní přepravu. Oboje je dílem ekonomického systému a jeho nápravou bychom je mohli usměrnit.