Letecká doprava už teď ničí planetu. Do roku 2050 se má ztrojnásobit

Adam Rektor-Polánek

Jeden delší let škodí klimatu podstatně víc, než životní styl lidí ze zemí globálního Jihu. Pandemii covidu navzdory má do budoucna letecké dopravy — a tedy i emisí — jen přibývat. Podle odborníků je možných řešení hned několik.

Využití zpáteční letenky na lince Londýn — New York (dohromady asi patnáct hodin cesty) vypustí do ovzduší víc oxidu uhličitého, než kolik vyprodukuje člověk z chudší země za rok. 900hp, flickr.com

Nová zpráva Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) opět rozproudila debatu o tom, jak nejlépe snížit globální emise. Odborníci napříč obory se shodují, že k odvrácení environmentálního kolapsu jsou zapotřebí systémová řešení — především co nejrychlejší přechod na obnovitelné zdroje energie.

Nutná je ale i změna koncepce dopravy, a to nejen pozemní. Při zpátečním letu z Londýna do New Yorku totiž jednotlivec vyprodukuje 986 kilogramů oxidu uhličitého. Jde o víc emisí, než kolik vypustí obyvatel jedné z šestapadesáti chudších zemí, například Ghany či Nikaragui, za celý rok. Navíc se má frekvence letecké dopravy do roku 2050 ztrojnásobit. Závěry vyplývají z nedávné zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF).

„Letecká doprava je neuvěřitelně uhlíkově náročná. Jde o dost možná uhlíkově nejnáročnější způsob trávení času,“ komentoval létání na Twitteru expert na dopravu při Technické univerzitě v Dortmundu, Giulio Mattioli.

Momentálně letecká doprava tvoří asi dva a půl procenta všech světových emisí oxidu uhličitého. Po přičtení dalších ničivých dopadů létání zodpovídá za změny klimatu ze tří a půl procent.

Jde o zdánlivě malou cifru, hlavní hrozba letecké dopravy však tkví právě v jejím budoucím vývoji. Zatímco v jiných sektorech dochází k postupné dekarbonizaci, letecká doprava roste bez regulací — a s ní i množství vypuštěných skleníkových plynů. Podle odborných předpovědí se může do roku 2050 rozrůst až trojnásobně, a stát se tak jedním z nejšpinavějších sektorů vůbec.

Zatímco emise z vnitrostátních letů se příliš nemění, emise z mezinárodních letů výrazně rostou — mezi roky 1990 a 2018 o více něž sto čtyřicet procent. Covidu navzdory bude podle odborníků rostoucí trend pokračovat. Graf Twitter Giulio Mattioli

Jak emisím z létání čelit

I když je možných opatření mnoho, odborníci varují před kosmetickými úpravami a lakováním nazeleno. Lobbisti leteckých společností často zmiňují potřebu zefektivnění samotného provozu letadel. Nahrazení starých modelů novými či přeprava co nejvíc pasažérů najednou by však vedly ke snížení emisí z letadel o zanedbatelná dvě a půl procenta.

V posledních týdnech je tématem i technologická inovace, a to především ve Spojených státech. Bidenova administrativa v úterý přislíbila, že do roku 2050 budou fosilní paliva ve všech letadlech nahrazena nefosilní alternativou. Mluví se také o finanční podpoře vývoje bezemisních letadel. Zatím však není jisté, o kolik čistší nová paliva budou — a vznik skutečně bezemisních modelů může trvat ještě celé roky.

Potenciální překážkou brzké inovace je také její vysoká cena, a s ní spojené politické riziko. Spojené státy během pandemie vynaložily na záchranu aerolinek více než pětadvacet miliard dolarů. Další vládní investice do letectví by tak mohly být u voličů vysoce nepopulární.

Řešení opačného střihu závisí čistě na politické vůli. V úvahu připadá výrazné zdražení letenek či zavedení daně z častého létání. Podle zastánců této cesty však musí být podobná opatření co možná společensky nejspravedlivější, a dopadnout především na spotřebitelské návyky těch nejbohatších.

Na individuální úrovni je potom omezení letecké dopravy jednoznačné: nelétat, pokud tak okolnosti umožňují. Ke skutečnému řešení klimatické krize jsou zapotřebí hlavně rozsáhlé změny v energetice a infrastruktuře, od kterých koncept osobní uhlíkové stopy často jen odvádí pozornost. V případě letecké dopravy však jde podle odborníků o jeden z nejpřímějších způsobů, jak může jednotlivec globální emise snížit.

Další informace:

advertisment
advertisment