Klasické popírání vědeckých poznatků o klimatické krizi je už dávno z módy. Nejnovější průzkumy veřejného mínění o klimatu ukazují, že snahy popírat největší hrozbu tohoto století se v České republice míjejí účinkem a prakticky zavládl konsensus, že změny klimatu jsou významným problémem, který je potřeba řešit.

Najednou tedy chtějí ekologické problémy řešit všichni, včetně těch, kteří většinu svého dospělého života strávili jejich popíráním. Nejviditelněji lze tento posun pozorovat na ODS, která si sebou nese z dobrých důvodů roky punc anti-ekologické strany.

Její ekologický obrat má vést k proměně pravicové politiky, což naznačuje i spolupráce s více ekologicky orientovanými pravicovými stranami TOP 09 a KDU-ČSL. Koalice SPOLU začala propagovat rozvoj obnovitelných zdrojů a rychlý konec uhlí, v programu má však také podporu jaderné energie a rozvoj plynové infrastruktury — dvě vzorová falešná řešení.

Jak bude vypadat skutečná ekologická politika české pravice teprve uvidíme, pokud se po volbách dostane k moci. Podle knížky iniciované hlavní tváří ekologického obratu v ODS Alexandrem Vondrou to vypadá, že bude zmatenou směsicí nápadů dávno prosazovaných ekologickým hnutím a falešných řešení klimatické krize.

Vyloženě jako bezděčná parodie však působí článek Ondřeje Koutníka na Seznám zprávách s titulkem ODS chce změnit barvu. Zezelenat jí má pomoci vlivný rajčatový boss. Právě Alexandr Vondra v článku mluví o nutnosti vytvořit prostředí pro zelené start-upy a jako příklad dává podnikání Vladimíra Schmalze, který v Tušimicích pěstuje rajčata.

Jeho byznys model je doslova založený na tom, že díky svým kontaktům v energetické společnosti ČEZ odebírá přebytkové teplo od uhelné elektrárny Tušimice, využívá levnou práci filipínských dělníků a ze zisků, které odvádí z uhelného regionu do Prahy, si pořídil Teslu. Kdyby někdo vymýšlel parodii na řešení ekologických problémů, asi by ho nenapadlo jít až takto do krajnosti.

Příklad z Tušimic ukazuje, jak by vypadalo řešení ekologických problémů pomocí modelů start-upů a podnikatelských „inovací“. Takové projekty slouží jen zisku několika podnikatelů a lidem žijícím v okolí uhelných dolů a elektráren nepřinášejí nic podstatného. Právě proto potřebujeme plán spravedlivé transformace uhelných regionů, který bude odpovídat primárně potřebám místních obyvatel, a ne pražským podnikatelům a bývalým pochybným činovníkům ČEZu.

S odchodem popírání změn klimatu z veřejné debaty budeme stále častěji narážet na podobně nekritické články nevalné úrovně o pošetilých řešeních ekologických problémů, jež jsou v podstatě součástí korporátního greenwashingu, tedy lakování špinavé politiky na zeleno.

Na své si chce přijít i ČEZ, jenž přišel s novou politikou, která je snahou zachránit co nejvíce uhlí a plynu, nicméně média krmí zprávami o tom, že se jedná o Čistou Energii Zítřka, a dojemnými historkami o tom, jak se kolem jeho elektráren daří zvířátkům. Naposledy například o hnízdění sokolů na komínech svých tepláren.

Podobnou snahu svést se na ekologických tématech návrhy falešných řešení a greenwashingem je nutné rozkrývat a odmítnout. Naproti tomu je potřeba požadovat důsledná a rychlá řešení, jako je co nejrychlejší konec všech fosilních paliv, ekologizaci zemědělství a proměnu finančního systému tak, aby podporoval ekonomickou i sociální sílu komunit, které na neudržitelnou ekonomiku doplácejí nejvíce. S uhelnými rajčaty a Zoo ČEZ se rozhodně nikam nedostaneme.